Střevní mikrobiom je jako otisk prstů

Množství bakterií, virů, hub a dalších mikroorganismů ve střevě se mění díky mnoha vlivům a není konstantní ve všech částech střev. Jejich celkové množství je stejné jako počet buněk lidského těla, a množství genů je dokonce stokrát větší než u lidského genomu. Tyto geny kódují střevní mikrobiom i některé biochemické procesy, které ve střevech probíhají. Střevní mikrobiom váží asi 220–500 gramů a má řadu velice důležitých funkcí. Podílí se na trávení některých živin, chrání střeva proti patogenům, ovlivňuje pohyblivost a prokrvení střevní stěny, stimuluje imunitní střevní systém, a tím i obranyschopnost organismu. Díky střevním bakteriím správně funguje systém krevní srážlivosti, protože produkují více než polovinu vitaminu K, který je k tomu potřebný. Produkují také vitaminy řady B, aminokyseliny a krátké mastné kyseliny. Složení střevního mikrobimu se spojuje s řadou onemocnění, jako jsou např. autismus, ADHD (hyperaktivita), nemoci srdce a cév, diabetes 2. typu nebo obezita: výzkumy ukázaly, že lidé trpící obezitou mají odlišné složení střevního mikrobiomu než lidé s optimální tělesnou hmotností. Zjednodušeně řečeno mají vyšší procento bakterií využívajících více energie z přijaté stravy – vytvářejí vysoce energetické molekuly, které se pak ukládají v podobě tuku.

Střevní mikrobiom je totiž u každého jedince rozdílný, mluví se o jakémsi „otisku prstů“. V různých situacích se sice mění, ale určité specifické rysy, které se tvoří kolem druhého roku věku, přetrvávají do dospělosti. Výrazný vliv na složení střevního mikrobiomu, a tím i na imunitu, má způsob porodu (vaginální versus císařským řezem), dále mateřské mléko, resp. jeho složky s prebiotickými sacharidy. Složení mikrobioty se ustálí zhruba ve třech letech života a poté zůstává relativně stálé. I přes výrazné zásahy, jakými jsou například léčba antibiotiky či střevní infekce, dochází po určité době k návratu do zhruba původního složení. Předpokládá se, že v uvedených případech zůstávají v relativně oddělených částech střeva kolonie, které jsou pak zdrojem pro obnovení původní mikrobioty. Na tom se zřejmě podílejí i hlen a slizniční protilátky, které přispívají ke vzniku tzv. biofilmu chránícího určité kmeny bakterií. Na střevní mikrobiom má velmi významný vliv nutriční působení, resp. malnutrice, kdy dochází k destrukci buněk střevní sliznice. Ke zhoršení složení střevního mikrobiomu dochází také v seniorském věku.

Výživa a cvičení v péči o střevní mikrobiom

Hlavní podstatou ochrany střevního mikrobiomu je správná úprava jídelníčku (viz Zásady pro udržování příznivého složení střevního mikrobiomu). Důležitost střevního mikrobiomu a nutnost starat se o něj vedou ale také k rozvoji řady „zaručených“ metod, například různých detoxikací střev a jater, celkového pročištění těla, zbavení těla parazitů a těžkých kovů, preventivního bezlepkového stravování, odkyselování. K očistě střeva jsou velmi často užívány hydrokolonterapie, očistná klyzmata či projímavé čaje, k očistě jater většinou rostlinné odvary s hepatoprotektivním účinkem, běžný je půst, odlehčovací dny. Odborníci jsou opatrní: „Nakolik jsou takové rady a doporučení reálné, záleží na způsobu provedení a velmi často na použití zdravého rozumu. Všechna tato opatření jsou dočasná a některá mohou pacienta spíše poškodit,“ říká doc. MUDr. Pavel Kohout, Ph.D., z Centra výživy Thomayerovy nemocnice v Praze a člen občanského sdružení Fórum zdravé výživy.

Vztah mezi pravidelným cvičením a střevním mikrobiomem není zatím dostatečně popsán. Současné výsledky klinických studií ukazují, že kombinace pravidelného cvičení a vhodné stravy vede k velké rozmanitosti mikroorganismů ve střevě. Konkrétně u sportovců je dána cvičením a zvýšenou konzumací bílkovin. Pokud byly srovnávány skupiny osob s obdobným tělesným složením včetně hmotnosti, stejným věkem a pohlavím, ukázalo se, že největší rozmanitost střevního mikrobiomu měly pravidelně intenzivně sportující osoby. Naopak u osob se sedavým způsobem života byla prokázána nižší rozmanitost druhů mikroorganismů, chyběly některé s podpůrným vlivem na imunitní systém. Sportovci navíc měli nižší zánětlivé parametry a lepší metabolické parametry v porovnání s kontrolními skupinami s nižší aktivitou. „Lze říci, že pravidelná sportovní aktivita spolu se stravou bohatou na bílkoviny vede k větší rozmanitosti a vyššímu výskytu a koncentraci mikroorganismů s protizánětlivými a metabolicky prospěšnými účinky,“ shrnuje RNDr. Pavel Suchánek z IKEM.