1. V obecné rovině je zapotřebí řídit se pokyny, které vydává ministerstvo zdravotnictví a Státní zdravotní ústav a které nejsou nijak odlišné pro nemocné na imunosupresivní léčbě.
  2. Je především nutné zdůrazňovat striktní dodržování preventivních hygienických opatření a omezení sociálních kontaktů.
  3. Momentálně nejsou k dispozici žádné údaje týkající se infekce SARS-CoV-2 u nemocných užívajících imunosupresivní léky v žádné indikaci, a to ani u revmatických onemocnění.
  4. U vysoce rizikových nemocných s extrémní imunosupresí (např. po transplantaci srdce) se doporučuje zrušit případnou kontrolu u lékaře, pokud není taková kontrola nezbytná. Toto musí být na individuálním posouzení ošetřujícího revmatologa.
  5. Neexistují žádné specifické údaje o potřebě preventivního přerušení glukokortikoidní či jiné imunosupresivní léčby, a tudíž se doporučuje postupovat jako u jiných infekčních onemocnění.
  6. V případě prokázané infekce SARS-CoV-2 u imunosuprimovaného nemocného nejsou rovněž žádné údaje k dispozici, postup by měl být stejný jako u jiných infekčních onemocnění. Většinou to znamená dočasné přerušení imunosupresivní léčby. Pacienti na dlouhodobé léčbě glukokortikoidy by ale neměli tuto léčbu (prednison, metylprednisolon) přerušovat.
  7. Nemocní užívající ibuprofen, popřípadě jiná nesteroidní antirevmatika, nemusí podle Evropské lékové agentury léčbu přerušovat.
  8. Pro nemocné, kteří nebudou mít k dispozici hydroxychlorochin (Plaquenil) platí, že krátkodobé přerušení léčby (několik týdnů až do 3 měsíců) pravděpodobně nepředstavuje nebezpečí relapsu onemocnění. V případě dlouhodobější nemožnosti léčit Plaquenilem je vhodné zvážit jinou schválenou formu léčby příslušného onemocnění.