BMJ: Jak ovlivňují průběh COVID-19 preexistující chronická onemocnění

V recentním článku z British Medical Journal – Postgraduate Medical Journal (Sanjay K. Bhadada) autor připomíná, že ačkoli je celková letalita onemocnění COVID-19 relativně nízká, starší dospělí a pacienti s komorbiditami mají vyšší pravděpodobnost závažného průběhu onemocnění a následného úmrtí. Mezi nejčastěji hlášená nepřenosná onemocnění, u nichž se ukázalo, že předpovídají špatnou prognózu u pacientů s COVID-19, patří diabetes mellitus (DM), hypertenze, cerebrovaskulární onemocnění, ischemická choroba srdeční (ICHS) a chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN).

Wang et al. uvedli (JAMA 2020;323:1061), že z 26,1 % pacientů s COVID-19 přijatých na jednotku intenzivní péče (JIP) mělo 72,2 % nějaké další souběžně probíhající onemocnění. Yang a et al. ve své publikaci (Lancet Respir Med 2020) demonstrovali, že u 32 přeživších ze skupiny 52 pacientů s COVID-19 na JIP z preexistujících komorbidit převládala cerebrovaskulární onemocnění (22 %) a diabetes mellitus (22 %). Z 1099 potvrzených pacientů s COVID-19 sledovaných Guanem et al. (N Engl J Med Overseas Ed 2020) mělo závažný průběh onemocnění 173 nemocných – ve srovnání s pacienty s mírným průběhem u nich byla vyšší prevalence hypertenze (13,4 % vs. 23,75 %), diabetu (5,7 % vs. 16,2 %), ICHS (1,8 % vs. 5,8 %), CHOPN (0,6 % vs. 3,5 %) a cerebrovaskulárních onemocnění (1,2 % vs. 2,3 %). Čerstvě publikovaní metaanalýza (Xang  X et al., Lancet Respir Med 2020) dospěla k závěru, že riziko závažného průběhu COVID-19 zvyšují především koexistující hypertenze (OR 2,36), respirační onemocnění (OR 2,46) a kardiovaskulární choroby (OR 3,42).

Souběžně probíhající komorbidity jsou prediktorem horších výsledků i u jiných virových infekcí. Hong et al. (J Infect Chemother 2014;20:9–14) uvedli, že u pacientů se sezónní chřipkou byly diabetes mellitus a chronická kardiovaskulární onemocnění významně spojeny s vývojem komplikací. Přestože lze předpokládat, že pacienti s komorbiditami jsou s větší pravděpodobností starší než pacienti bez nich, ve skutečnosti nebyly údaje většiny z výše uvedených studií upravovány podle věku, mohou tedy připadat v úvahu i další dodatečná vysvětlení pro zjevnou souvislost mezi již existujícím onemocněním a závažností průběhu COVID-19.

Pacienti s diabetem či CHOPN jsou už v samé podstatě imunodeficientní, což je může učinit náchylnějšími ke komplikacím COVID-19. Vrozená imunita, první obranná linie proti SARS-CoV-2, je u pacientů s nedostatečně kontrolovaným diabetem oslabena, což umožňuje nerušenou proliferaci patogenu v hostiteli. Kromě toho je pro pacienty s diabetem typická nepřiměřená cytokinová odpověď při nepřítomnosti imunostimulace (FEMS Immunol Med Microbiol 1999;26:259–65); to by mohlo přispívat k hyperprodukci prozánětlivých cytokinů, zejména interleukinu IL-1, IL-6 a tumor nekrotizujícího faktoru alfa pozorované u pacientů s COVID-19 komplikovanou syndromem akutní respirační tísně. U pacientů s CHOPN (PLoS One 2019;14:e0217803) zase byla pozorována inaktivace vrozeného imunitního systému a nedostatečná exprese plicního interferonu beta – cytokinu podílejícího se na obraně proti koronaviru.

DOI: 10.1136/postgradmedj-2020-137742