Program Kongresu primární péče tradičně zahrnuje kromě přednáškových bloků i komornější diskuse, při nichž zástupci pořádajících organizací a pozvaní hosté u kulatého stolu probírají některá z ožehavých témat. Jedna z těchto diskusí se věnovala „bolestem“ v systému.

 Bolest první: regionální komunikace a pacienti obcházející praktiky

MUDr. Hana Cabrnochová, zástupkyně výboru Odborné společnosti praktických dětských lékařů, i MUDr. Jiří Bartoš, praktický lékař z Moravské Nové Vsi, upozornili na fenomén nedůvěry a možná i neznalosti pacientů a rodičů dětských pacientů, který se projevuje snahou získat názory jiných odborníků bez žádanky nebo bez indikace registrujícím lékařem.

Podle prof. MUDr. Vladimíra Komárka, CSc., děkana 2. LF UK a zástupce Kliniky dětské neurologie FN Motol, Praha, by dětský neurolog měl striktně vyžadovat doporučení od pediatra. Pediatr by měl hrát roli „týmlídra“, který zváží, zda pacienta pošle ke specialistovi, a který se specialisty komunikuje.

Podobně doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., ředitelka Gerontologického centra Praha, v péči o dospělé považuje za „týmlídra“ praktického lékaře. Praktiky vnímá i jako kompetentní „geriatry první linie“.

Účastníci kulatého stolu se shodli, že v některých regionech vázne komunikace praktiků a pediatrů se specialisty (např. dětskými neurology) a že je třeba budovat regionální kontakty. Proto jednomyslně ocenili přínos komunikačních seminářů a zdůraznili potřebu jejich podpory, a to i prostřednictvím odborných společností a sdružení.

 Bolest druhá: dublovaná péče a přístup k informacím

Volný pohyb pacientů systémem přináší dublování vyšetření a péče. Podle MUDr. Bartoše je to otázka řízení zdravotnictví. Prof. MUDr. Martin Bojar, CSc., z Neurologické kliniky 2. LF UK a FN Motol, Praha, doplnil, že část movitějších pacientů míří rovnou za specialisty i do Německa. „Ti lidé přesně vědí, co chtějí, jsou z internetu informováni, byť vytrženě z kontextu, a coby poučení laici se snaží najít co nejrychlejší cestu,“ řekl.

Připomněl, že v řadě evropských zemí (Velká Británie, Švédsko, Nizozemí) není možné, aby specialista odeslal pacienta k jinému specialistovi, a obešel tak praktika, což tam ale na druhou stranu vede k dlouhým, „pro nás naprosto neuvěřitelným“, časovým prodlevám.

V ČR se ale naopak duplikují vyšetření a informaci o nich pacienti vědomě zatajují. Prof. Bojar i MUDr. Bartoš by uvítali větší zapojení pacienta do systému, aby za to přijal zodpovědnost.

 Bolest třetí: nedostatek lékařů

Stále skloňovaným tématem je nedostatek lékařů. MUDr. Cabrnochová konstatovala, že podle dostupných dat se s ním potýkají všechny obory. Připomněla setrvalý tlak ministerstva zdravotnictví na lékařské fakulty, aby zvýšily počet českých studentů.

Podle prof. Komárka jsou lékařské fakulty ochotné počet mediků zvýšit, je ale nutné, aby jim stát přidal peníze. „Jednali jsme na ministerstvu zdravotnictví, teď budeme jednat na ministerstvu školství. Z dat ÚZIS víme, že půjdou-li do penze opravdu všichni lékaři v důchodovém věku, bude za pět let už situace vážná.“

Nízký je mimo jiné počet ambulantních specialistů, kteří mohou geriatrickým pacientům předepisovat léky. A jelikož praktiky svazují preskripční omezení, vázne ambulantní péče o geriatrické pacienty, jak vysvětlila praktická lékařka MUDr. Eva Kasalická.

Doc. Holmerová potvrdila, že geriatrie se nejvíce ze všech specializací stará o pacienty s demencí, a konkretizovala, že ambulantních specialistů v oboru geriatrie je v současnosti jen 17. Nyní začal stoupat zájem absolventů o obor.

Rozšíření preskripčních práv může být pro praktiky dvojsečné – na jednu stranu by jim uvolnilo ruce při poskytování péče, na druhou stranu hrozí, že jim zcela rozbourá rozpočty, jak varoval prof. Bojar. „Pokud v systému nebude aspoň trošku zakomponována spoluúčast pacientů na řadě drahých léků, musí se systém rozpadnout,“ prohlásil.

Za odcházením lékařů do zahraničí jsou podle účastníků kulatého stolu nejen finanční důvody. „Mladí odcházejí i z důvodu profesního – že se třeba chtějí naučit něco jiného nebo pracovat někde jinde,“ uvedla MUDr. Eva Svobodová. Jako další důvod zazněla absence snahy o vychování další generace mezi samotnými lékaři.

Pouhé navýšení počtu studentů tak pravděpodobně nebude stačit. Bez vyřešení všech souvisejících problémů by naše fakulty mohly zásobit trh okolních zemí, a nikoli saturovat potřeby České republiky, jak konstatovali účastníci kulatého stolu závěrem.