Kongres o srdečním selhání (angl. Heart Failure Congress) organizovaný Asociací pro srdeční selhání při Evropské kardiologické společnosti představuje unikátní fórum, kde se setkávají odborníci, které spojuje problematika prevence, diagnostiky a léčby srdečního selhání, aby společně diskutovali a vyměňovali si zkušenosti, vědomosti a názory. Níže přinášíme alespoň drobnou ochutnávku z celé plejády témat, o nichž se během kongresu hovořilo.

Jak spolu souvisejí srdeční selhání a skladba střevní mikrobioty?

„Ukazujeme důležitou cestu, která spojuje dietu, mikrobiální aktivitu a kardiovaskulární onemocnění,“ uvedla Dr. Cristiane Mayerhoferová z Oslo University Hospital, Norsko, autorka zajímavé studie, jejíž výsledky představila. Například z ní vyplývá, že jerozumné, aby pacienti s chronickým srdečním selháním omezili příjem masa na dvě až tři porce týdně. „Pokud senaše zjištění v budoucích studiích potvrdí, moje rada bude vybírat si potraviny s vysokým obsahem vlákniny, jako jsou obiloviny, ovoce a zelenina, aby se stimulovala zdravá střevní mikroflóra,“ doplnila.

Upozornila na předchozí výzkum, v němž měli pacienti se srdečním selháním menší biodiverzitu střevní mikrobioty. „Dnes jsme poprvé ukázali, že to souvisí s nízkým příjmem vlákniny,“ uvedla Dr. Mayerhoferová. Studie také u pacientů se srdečním selháním potvrdila spojitost příjmu masa s vyššími hladinami trimethylamin-N-oxidu (TMAO). Předchozí výzkum přitom ukázal, že zvýšené hladiny TMAO se pojí s vyšším rizikem kardiovaskulárních (KV) příhod a že střevní mikrobi hrají roli při jeho tvorbě.

Studie Mayerhoferové a kol. se zúčastnilo 350 osob, z toho 84 dobře léčených pacientů s chronickým srdečním selháním a 266 zdravých kontrol. Skladba střevní mikrobioty byla hodnocena sekvenováním bakteriálního genu 16S rRNA ve vzorcích stolice. Potvrdilo se, že pacienti se srdečním selháním mají nižší biodiverzitu mikrobioty. V porovnání s kontrolami měli nižší poměr Firmicutes/Bacteroidetes(F/B) a tento rozdíl byl ještě výraznější, pokud příčina srdečního selhání byla neischemická. Pokud se jedná o stravu, bakteriální rozmanitost a množství Firmicutesměly pozitivní asociaci s příjmem vlákniny.

„Jsme stále jen na začátku mapování a pochopení mikrobioty, jejího fungování a potenciálu pro klinické prostředí,“ poznamenala Dr. Mayerhoferová.

V současné době spolupracuje na GutHeart, první randomizované, placebemkontrolované studii účinku probiotik a antibiotik na skladbu střevní mikrobioty, srdeční funkce a záněty u pacientů se srdečním selháním. 

Adrenomedulin naznačuje vhodnost podávání diuretik

Studie, s níž seznámil účastníky kongresu Dr. Nikola Kozhuharov z University Hospital Basel, Švýcarsko, doložila, že pokud u pacientů, kteří byli hospitalizováni pro akutní srdeční selhání, při jejich propuštění z nemocnice nedojde k přehodnocení potřeby diuretik, může to mít závažné následky. Vysoké riziko úmrtí bez diuretické léčby po propuštění předpovídá aktivita adrenomedulinu (ADM).

Jako biomarkery byly vyzkoušeny dvě složky ADM – střední proadrenomedulin (MR-proADM), stabilní prekurzor, a biologicky aktivní forma (bio-ADM). Pilotní studie totiž naznačily, že ADM může kvantifikovat dysfunkci malých krevních cév a související riziko úmrtí. Má vazodilatační a hypotenzní schopnosti a výrazný vliv na metabolismus glukózy a kalcia, podílí se na kontrole kardiovaskulární, renální i kostní funkce. Navíc aktivita ADM odráží reziduální kongesci u pacientů s akutním srdečním selháním.

Do studie bylo zařazeno 1886 pacientů s akutním srdečním selháním na odděleních pohotovosti univerzitních nemocnic ve Velké Británii, Francii a Švýcarsku. Plazmatické koncentrace MR-proADM a bio-ADM byly hodnoceny do 12 hodin po podání a při propuštění z oddělení akutní péče.

Během 365 dnů sledování zemřelo 27 % (514) pacientů. Pacienti s hodnotami bio-ADM nad mediánem měli signifikantně nižší šanci na přežití, pokud v době propuštění nedostávali diuretika. Podobný výsledek byl zjištěn u MR-proADM. Obě asociace zůstaly významné po zohlednění věku a plazmatické koncentrace kreatininu při propuštění. Pacienti s plazmatickými koncentracemi bio-ADM nad mediánem měli o 87 % vyšší riziko úmrtí během sledování. MR-proADM byl při predikci úmrtí a kombinovaného rizika úmrtí a/nebo opakované hospitalizace pro akutní srdeční selhání ještě přesnější než bio-ADM.

„Naše studie ukazuje, že před propuštěním by u pacientů měly být přehodnoceny kontraindikace, aby bylo možné v případě potřeby znovu zahájit léčbu diuretiky, zejména pokud mají pacienti zvýšený bio-ADM,“ konstatoval Kozhuharov. Mezi důvody pro vysazení diuretik během hospitalizace podle jeho slov patřily zhoršení renálních funkcí a nízký krevní tlak.