Na překážky v dostupnosti moderní léčby upozorňuje Onko Unie společně s ostatními organizacemi z nezávislé pacientské platformy Hlas pacientek, pomáhající ženám s metastatickým karcinomem prsu.

Inovativní léčba přitom může přinášet benefit celé společnosti. Pacientům prodlužuje život, snižuje nemocnost a vrací je zpátky do samostatného produktivního života. Zdravotní systém ušetří na drahých hospitalizacích a léčbě komplikací, sociální systém dlouhodobě spoří náklady na invaliditu či dávky v nemoci. Celá společnost může profitovat z vyšší produktivity a prodloužení let života ve zdraví.

Přesto u nás dostupnost inovativní léčby vázne: podle EFPIA (2016) se německý pacient dostane k novému léku průměrně za tři měsíce (doba pro získání úhrady), rakouský za sedm, slovenský za 12, ale český za 18 měsíců, což je doba, která významně překračuje lhůty dané zákonem. Přitom o čas se v drtivé většině případů hraje.

Box image

Ke stažení 


Brožuru Onko Unie a partnerských organizací s přehledem možných bariér a obecným návodem pro české pacienty, jak čelit překážkám, s názvem Jak překonat bariéry v dostupnosti léčby je možné stáhnout na stránkách www.nejsemnaodpis.cz.

 

 

 

 

„Pacientkám s HER2 pozitivními receptory, kterých je asi 15 procent, je zatím k dispozici cílená léčba ve formě pěti biologických léků. Některé z nich však přestaly být hrazeny, čímž se nemocné dostávají do velmi těžké situace. Až 73 procent všech pacientek s karcinomem prsu má nádor s hormonálně pozitivními HER2 negativními receptory. Pro ně dosud není v první linii dostupná žádná cílená léčba, a to i přesto, že taková léčba byla v EU registrována již v roce 2016,“ popisuje tristní situaci doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc., z Onkologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.

Dodává, že bariér existuje řada a většina z nich potřebuje systémové řešení, které by zajistilo transparentní a skutečně rovný přístup k inovativní terapii napříč různými diagnózami. Jako první podmínku řešení ale vidí informovanost pacientů, jejich blízkých i široké veřejnosti. „Většina nemocných dnes totiž vůbec neví, jakou léčbu potřebují, kolik stojí a zda na ni mají ze svého pojištění vůbec nárok,“ říká.

Farmakoekonom MUDr. Tomáš Doležal, Ph.D., ředitel Institutu pro zdravotní ekonomiku iHETA, který patří mezi přední znalce českého zdravotního systému, míří prstem především na zdravotní pojišťovny: „V současnosti vidím čtyři základní bariéry vstupu nových léků řazené podle významnosti. První je restriktivní přístup zdravotních pojišťoven, zejména VZP, k zařazování nových léků do systému. Zdravotní pojišťovny připouštějí jen minimální a nerealistické navýšení nákladů pro nové léky,“ říká Doležal. Jak upřesňuje, například VZP ve své metodice stanovila, že za jakýkoli nový lék nebude platit více než 10 milionů korun ročně, ve výjimečných případech 20 milionů. Tento přístup je v praxi pojišťovnou tvrdě aplikován, a pokud chce výrobce vstoupit na trh, musí zdravotní pojišťovně ušetřit adekvátní náklady v jiných skupinách. Přitom léky předepisované ve specializovaných centrech ukusují z rozpočtu pojišťoven jen zhruba šest procent.

Druhou bariérou je podle Doležala neochota zdravotních pojišťoven vytvořit pro nové léky s již schválenou úhradou dodatečný rozpočet v nemocnicích. Třetí bariérou je nízká kapacita Státního ústavu pro kontrolu léčiv vyřizovat nové žádosti, což neúměrně prodlužuje schvalovací proces. A čtvrtou bariérou je nevhodné nastavení pravidel pro některé skupiny léků, zejména těch pro léčbu vzácných onemocnění, kam dnes patří i desítky onkologických diagnóz.

Jako úkaz z říše sci-fi pak Doležal vidí úhradovou vyhlášku (ÚV). Podle něj je ÚV ve stávající podobě popřením základních principů rovnováhy mezi náklady, kvalitou a dostupností péče: „Úhradová vyhláška řeší jen setrvačnost financování současné struktury zdravotních pojišťoven, která fixuje minulou dostupnost a vůbec se neptá na kvalitu péče.“ Může to znít absurdně, ale nezávislý pozorovatel zvenčí by studiem českého zdravotního systému mohl lehce dojít k závěru, že nejlepší způsob, jak ušetřit na léčbě, je neléčit, protože léčba nemocných, zvlášť nevyléčitelných, poškozuje ekonomické cíle.

MUDr. Mgr. Jolana Těšinová, Ph.D., přednostka Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. LF UK v Praze, spatřuje bariéru v systému zdravotní péče jako takovém. Podle ní je nezbytné jej po téměř dvaceti letech svobodné společnosti změnit. Řekla, že soudní žaloby pacientů na zdravotní pojišťovny o úhradu zdravotní péče nejsou sice kroky, které by měly být obecně doporučovány, mohou však být důležitým impulzem pro spuštění kýžených systémových změn.

Hlas českých pacientů je totiž stále emancipovanější, informovanější a organizovanější. Na stole už navíc leží i potřebný precedens – rozsudek Ústavního soudu z počátku tohoto roku, který v krátké lhůtě rozhodl ve prospěch onkologicky nemocné ženy soudící se o úhradu moderní účinné léčby se svou zdravotní pojišťovnou.