Účastníky konference EuroPCR s nimi seznámil Dr. Giovanni Luigi De Maria z Oxford Heart Centre, Velká Británie. Upřesnil, že byl použit index mikrooběhové rezistence (IMR) k predikci, kteří jedinci s anteriorní STEMI budou ohroženi slabou reperfuzí myokardu po primární perkutánní koronární intervenci (PCI), a tito pacienti pak měli balonkový katétr PISCO přechodně umístěný v koronárním sinu (kde byl střídavě plněn a vyprazdňován k dosažení cyklické okluze) před přistoupením k zavedení stentu.
Účastníci studie byli rozděleni do tří skupin:
*Pacienti s PISCO s hodnotami IMR před zavedením stentu vyššími než 40 (n = 25)
*Pacienti, u nichž hodnota IMR před zavedením stentu zůstala v normě (n = 30)
*Pacienti, u nichž byla hodnota IMR před zavedením stentu vyšší než 40 a kteří podstoupili PCI, avšak bez PISCO (n=50)
Výsledky pacientů s PISCO výzkumníci porovnávali s výsledky historické kontrolní kohorty ze studie OxAMI, kde měli pacienti před zavedením stentu také abnormální hodnoty IMR. Do 24–48 hodin od PCI měli pacienti s PISCO lepší medián IMR (24,8 vs. 45,0) a nebyl pozorován rozdíl ve velikosti infarktu při zobrazování metodou MRI (obě skupiny přibližně 40 %, p = 0,42). Za pouhých 6 měsíců byly ve skupině s PICSO infarkty menší (26,0 % vs. 33,0 %, p = 0,006) a velikostí odpovídaly infarktům pacientů, jimž byl pouze zaveden stent, neboť měli normální hodnotu IMR (~20 %, p = 0,11).
„Studie prokázala, že aplikace PISCO, cílená a řízená IMR, je spojena s časným zlepšením koronární mikrovaskulární funkce. Zlepšení IMR bylo hlášeno u všech pacientů, což potvrzuje předchozí poznatky o progresivní obnově mikrovaskulární funkce v průběhu času, situace se však jeví tak, že PISCO tuto obnovu urychluje, přičemž pacienti s PISCO mají podstatně nižší hodnotu IMR za 24–48 hodin,“ uvedli De Maria a spol.