Od dubna 2011 do ledna 2017 tým Dr. Hellmanna identifikoval 240 pacientů s pokročilým NSCLC léčených antiPD-1/antiPD-L1 v monoterapii nebo v kombinaci s antiCTLA-4. Z nich 49 (20 %) vykázalo úplnou nebo částečnou odpověď na léčbu a u 69 (29 %) byl zaznamenán trvalý klinický přínos. U 49 osob byla nádorová nebo normální tkáň profilována jak pomocí NGS, tak sekvenováním celého genomu (WES). Dále vědci pro porovnání identifikovali 1836 pacientů s NSCLC, kteří v období od ledna 2014 do března 2017 podstoupili NGS a nebyli léčeni imunoterapií.
NGS ve studijní populaci 240 pacientů ukázalo, že zátěž nádorovými mutacemi (TMB) byla vyšší u osob, u kterých imunoterapie neměla trvalý přínos (p = 0,006). U pacientů s prahovými hodnotami TMB nad 50. percentilem byla oproti pacientům s prahovými hodnotami TMB pod 50. percentilem zaznamenána vyšší míra přežití bez progrese onemocnění (PFS).
TMB u pacientů s trvalým klinickým přínosem na imunoterapii byla podobná jako u pacientů s úplnou nebo částečnou odpovědí. U pacientů s pokročilým NSCLC, kteří nebyli léčeni imunoterapií, však vědci identifikovali inverzní vztah mezi TMB a výsledky z hlediska přežití.
TMB stanovená pomocí cílené NGS silně korelovala s TMB stanovenou pomocí WES, měla klinický přínos a nezávisela na expresi PD-L1, která vykazovala podobnou predikční kapacitu. Vliv TMB byl spíše prediktivní než prognostický, protože nebyla pozorována pozitivní korelace mezi narůstající TMB a přežitím v kohortě pacientů, kteří nebyli léčeni imunoterapií.
Přestože exprese PD-L1 má podobnou prediktivní kapacitu jako TMB, nebyla mezi těmito dvěma nezávislými proměnnými zaznamenána žádná korelace. Jejich kombinací by však mohl vzniknout ještě cennější klinický nástroj, jak navrhli autoři. Tyto prediktivní biomarkery odpovědi na inhibitory imunitních kontrolních bodů totiž nejsou zcela citlivé ani specifické. „Sloučení obou proměnných může být nejužitečnější z hlediska přesné identifikace pacientů, u nichž bude vyšetření pravděpodobně přínosnější,“ poznamenali vědci.