Na tiskové konferenci věnované těmto poznatkům vysvětlila, že se jedná o oblasti mozku účastnící se senzorického zpracování a kognice. „Zjistili jsme také, že nejsilnější asociace je pozorována při vysoké glykemii. Zaměřili jsme se tedy na stanovení hladiny HbA1c– indikátoru kontroly diabetu.“

Do multicentrické studie DirecNet bylo zahrnuto 137 dětí s diagnostikovaným DM1. U dětí (střední věk 7 let na počátku studie) byla pozorována celoživotní střední hladina HbA1c8 %; střední doba trvání DM1 činila 2,4 roku. U všech dětí bylo provedeno MR vyšetření na počátku studie, po 18 měsících a po 4,5 roku od zahájení studie. Jejich skeny byly porovnány se skeny 66 dětí, které tvořily kontrolní skupinu (byly odpovídajícího věku a neměly diabetes nebo hyperglykemii). Podle dat ze studie byl během 4,5 roku u diabetických dětí pozorován menší růst ve frontální, temporální, subkortikální a okcipitální šedé hmotě i v temporální, parietální a okcipitální bílé hmotě mozkové.

Tyto údaje naznačují, že kontinuální expozice chronické vysoké glykemii může nežádoucím způsobem ovlivňovat vývoj mozku a kognici,“ dodala Dr. Maurasová.

V jiné prezentaci bylo uvedeno, že u stejné skupiny dětí s DM1 bylo pozorováno významně nižší skóre IQ v porovnání s kontrolami. Po 4,5 roku od zahájení studie tyto děti dosahovaly signifikantně nižších skóre Full Scale IQ testu, verbálního IQ a slovní zásoby. Po zohlednění IQ rodičů byla pozorována inverzní asociace hladiny HbA1cs verbálním IQ a slovní zásobou.

Dr. Maurasová uvedla, že její skupina tuto kohortu bude nadále longitudinálně sledovat.

„To, zda je možné tyto zřejmé rozdíly zvrátit pečlivou metabolickou kontrolou a automatizovanými systémy dodávání inzulinu, aktivně zkoumáme,“ uvedla.

Moderátor sekce Dr. Desmond Schatz z University of Florida Health, Gainesville, USA, studii nazval „velmi provokativní“ a uvedl, že jako endokrinolog-pediatr shledává fakt, že růst mozku je u mladých osob do určité míry zpomalen, děsivým.

Vždy jsme tušili, že komplikace diabetu je možné pozorovat až po letech,“ odpověděla Dr. Maurasová. „Díky longitudinálnímu pozorování této kohorty vidíme, že rozdíly [v objemu hmoty mozku] zůstávají. Pro nás je nejvíce zarážející fakt, že nejsilnější asociace těchto rozdílů byla pozorována zároveň s vysokou hladinou glykemie.“