Podle zjištění vědců z Karolinska institutet ve Stockholmu, Švédsko, se zdá, že děti s idiopatickým střevním zánětem (z angl. inflammatory bowel disease, IBD) mají trojnásobné riziko úmrtí v dospělém věku než jejich vrstevníci z obecné populace. Ani moderní léčba navíc relativní riziko úmrtí nesnížila. „Ačkoli absolutní počet úmrtí ve studii byl malý, relativní riziko úmrtí se v posledních několika desetiletích nezměnilo, navzdory používání nových imunomodulačních a biologických léčebných postupů,“ uvedl za tým autorů Dr. Ola Olén, PhD. Výsledky práce jeho týmu publikoval časopis Gastroenterology a upozornil na ně odborný server MedPage Today.

Osoby s IBD diagnostikovaným v dětství je třeba sledovat

Pro svou on-line studii Olén a kol. vybrali ze švédských národních zdravotních databází 9442 osob, jimž byl IBD diagnostikován v letech 1964 až 2014 ještě před 18. rokem věku, a k nim přiřadili 93 180 kontrolních subjektů (na základě shody pohlaví, věku, kalendářního roku a místa pobytu) z obecné populace. Průměrný věk, kdy byl ve skupině pacientů diagnostikován IBD, činil 13,7 roku a 55,3 % tvořili chlapci. Z celkového počtu nemocných mělo 4671 dětí ulcerózní kolitidu (UC), 3780 Crohnovu nemoc (CN) a 991 neklasifikovaný střevní zánět (z angl. IBD unclasified, IBD-U).

Během celkem 138 690 osoboroků sledování došlo ve skupině pacientů s IBD k 294 úmrtím (2,1/1000 osoboroků) oproti 940 (0,7/1000 osoboroků) v referenční skupině (upravený poměr rizik – HR 3,2). Mezi osobami mladšími 18 let bylo ve skupině pacientů s IBD zjištěno 27 úmrtí (0,9/1000 osoboroků), zatímco v rozsáhlé kontrolní skupině pouze 55 (0,2/1000 osoboroků). U mladých dospělých s IBD v letech 1964 až 2014 nedošlo se snížení HR pro úmrtí (p = 0,90) – efekt moderní léčby se podle názoru autorů v tomto ohledu neprojevil. Absolutní úmrtnost dětí se v průběhu času snížila, což podle názoru autorů studie částečně odráželo celkový pokles dětské úmrtnosti ve Švédsku.

Z analýzy získaných dat vyplynulo, že nejčastější příčinou úmrtí pacientů, u nichž IBD propukl v dětství, byla malignita, jako další v pořadí se umístily onemocnění trávicího ústrojí a infekce. Velmi vysoký HR pro gastrointestinální mortalitu platil především pro pacienty se závažnou kolitidou nebo závažnými komplikacemi, jako jsou syndrom krátkého střeva nebo selhání jater. Riziko úmrtí na infekční onemocnění bylo u pacientů s IBD diagnostikovaným v dětství šestinásobné, nicméně absolutní počet úmrtí byl malý a 95% interval spolehlivosti byl široký.

Ačkoli většina pacientů s IBD žila stejně dlouho jako jedinci, kteří k nim tvořili kontrolní subjekty přiřazené na základě stejných charakteristik, nejvyšší riziko předčasného úmrtí bylo pozorováno u nemocných s UC. Poměr rizik byl nicméně vyšší u pacientů s kterýmkoli ze tří typů IBD (HR pro UC dosahoval 4,0, pro CN 2,3 a pro IBD-U 2,0).

„Jedinci, u nichž je v dětství diagnostikován IBD, musejí být pečlivě sledováni,“ apeloval Dr. Olén ve vyjádření pro MedPage Today. „Stále ale mluvíme o malých rozdílech v počtu úmrtí. Většina mladých lidí s IBD nezemře dříve než jejich vrstevníci. Někteří – ti s těžkým IBD a závažnými komplikacemi, jako je karcinom –, ale mají značně zvýšené relativní riziko úmrtí,“ cituje Dr. Oléna MedPage Today.