Krátce před zahájením 10. ročníku pražského mezioborového onkologického kolokvia PragueONCO nabídli jeho organizátoři z řad onkologů bilanci nad současnými možnostmi a výsledky léčby zhoubných nádorů. Některá fakt jsou evidentní. V České republice stále výrazně roste incidence nádorových onemocnění, v roce 2016 bylo diagnostikováno 96 500 nových malignit, zatímco v roce 2011 tento počet nedosáhl 85 tisíc. Na druhou stranu během posledních 10 let klesá mortalita v jejich důsledku.

Vzrůstající výskyt malignit dávají lékaři za vinu především stárnutí populace, více pacientů se jednoduše dožije onkologického onemocnění. Naopak pokles úmrtnosti spojují především se zavedením screeningových programů, s implementací nových léčebných možností do primární léčby časných stádií nádorů a s dalšími opatřením v rámci primární a sekundární prevence.

Vedle stávajících programů sekundární prevence, tedy screeningu kolorektálního karcinomu, karcinomu prsu a děložního čípku by se již v letošním roce měla v ČR rozběhnout pilotní studie screeningu karcinomu plic.  Tento typ malignity má velmi špatnou prognózu a byť úmrtnost na něj díky moderní léčbě klesá, uspokojivé výsledky nepřináší. „Záchyt časných stádií je velmi nedobrý. Operabilních nádorů je kolem 10 až 15 %, což je velmi málo,“ uvedl prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc., přednosta Onkologické kliniky VFN v Praze a 1. lékařské fakulty UK. Mezi rizikovou skupinu patří zejména bývalí kuřáci a nemocní s chronickou obstrukční plicní nemocí, tedy prvním krokem screeningu by byla identifikace těchto osob. Ty by podstoupily CT vyšetření, hlavní úkol by pak spočíval v následné diagnostice. „Pracoviště, které chce provádět screening (karcinomu plic), musí být schopno se vypořádat s abnormalitami. Což zde není tak jednoduché jako například u mamárního screeningu,“ poznamenal prof. Petruželka.

Není nádor jako nádor

Současný trend v onkologické léčbě jde cestou terapie na míru. Vychází jednak z molekulární heterogenity nádorové nemoci a jednak z heterogenity nositelů onemocnění. Tedy končí doba, kdy byla onkologická onemocnění klasifikována na základě primární lokalizace nádoru a histologie. „Moje představa je ta, že v budoucnosti budeme znát genový podpis každého nádoru. To znamená, že budeme nejprve dělat molekulární sekvenaci a pak se rozhodovat o léčbě. Zatím se to dělá víceméně opačně, to znamená, že máme jen některé geny, které jsme schopni vyšetřit,“ konstatoval prof. Petruželka. Lékaři pochopitelně předpokládají, že pokud budou v budoucnosti umět precizněji nádor klasifikovat, snáze vyberou úspěšnou léčbu.

Zatím v mnoha případech tápou. „Týká se to například imunoterapie, která je fantastickou léčebnou metodou, ale v současné době jsme v situaci, že ji indikujeme na základě diagnózy, ovšem pacienti se rozpadají na tři skupiny, u jedné léčba nefunguje, u druhé funguje přechodně, a třetí definitivně uzdraví i s velmi pokročilou diagnózou. My jenom dopředu nevíme, která ta skupina je která,“ popsala doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc., onkoložka VFN v Praze a 1. LF.