Crohnova choroba a ulcerózní kolitida jsou typickými zástupci idiopatických střevních zánětů (IBD – inflammatory Bowel Diseases). Crohnova choroba zpravidla zasahuje střevní stěnu v celé její šířce, postihovat ovšem může i celou trávicí trubici od úst až po konečnou část tlustého střeva. Hlavním příznakem onemocnění je průjem s bolestivým vyprazdňováním. Ulcerózní kolitida postihuje vždy konečník a také tlusté střevo. V nejtěžších případech se týká  i konečné části tenkého střeva. Typickými projevy je časté vyprazdňování a průjem s krvácením z konečníku. Obě nemoci se objevují v různě těžkých formách. Zpravidla platí, že čím v nižším věku se onemocnění u jedince projeví, tím závažnější má průběh.

„Vznikne-li choroba před 20. rokem života, obvykle probíhá agresivněji než u pacientů, u kterých vzniká v dospělosti, anebo v pokročilejším věku, nad 50 let. U starších pacientů jak Crohnova choroba, tak ulcerózní kolitida mívají menší rozsah, někdy mohou probíhat vlekleji, ale nejde o život ohrožující choroby. U mladších pacientů, zvlášť třeba před 15. rokem života, je vždy postižen velký úsek trávicího ústrojí. V případě ulcerózní kolitidy to bývá pankolitida, čili celé tlusté střevo. U Crohnovy choroby jde nejen o postižení tlustého, ale také tenkého střeva a často jsou přítomny penetrující komplikace, které znamenají riziko vzniku píštělí nebo prasknutí střeva,“ popsal prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc., přednosta Klinického a výzkumného centra pro střevní záněty Iscare s tím, že průměrný věk pacienta v době diagnózy je mezi 20. a 30. rokem života.

Biologickou léčbu užívá 15 % pacientů

Jedním z pacientů, kterým se Crohnova choroba objevila v dětství, je i 40letý Lukáš Vacek. Průjmy a ztráta váhy ho začaly sužovat v 11 letech, ovšem zhruba rok trvalo, než lékaři diagnostikovali onemocnění. Nemoc se u něj projevuje v různě intenzivních vlnách, pacient má za sebou několik chirurgických zákroků, od roku 2006 užívá biologickou léčbu. Poslední zhruba čtyři roky je čtyřicetiletý muž bez výraznějších obtíží.

Biologická léčba je pochopitelně indikována u pacientů, kteří nereagují na terapii konvenčními prostředky, kortikosteroidy a imunosupresivy. V současnosti ji v České republice užívá zhruba 15 % nemocných s IBD. „Je to významně více než tomu bylo před pěti lety před zavedením biosimilárních léčiv, která významně zlevnila terapii. Ale je to výrazně méně v porovnání se západní Evropou. Proléčenost ve Francii, v Belgii a v Holandsku, které v mých očích představují top úroveň medicínské péče pro pacienty se střevními záněty, představuje u pacientů s Crohnovou chorobou 30 až 40 %, u pacientů s ulcerózní kolitidou 20 až 25 % pacientů,“ poznamenal prof. Lukáš. Limitujícím faktorem v ČR jsou pochopitelně finance.

Vedle medikamentózní terapie se stále více prosazuje nutriční léčba, především u pacientů s Crohnovou chorobou, která nejenže pacienta optimálně vyživí, ale především potlačuje zánět jako takový. Další variantou léčby je chirurgie prováděná otevřeně, anebo laparoskopicky. Gastroenterologové uvádějí, že až u 75 % pacientů v ČR se daří dosáhnout dlouhodobé remise. U těch ostatních je na místě kombinovat terapii, anebo operovat.