Chladné a deštivé léto v roce 1736 přineslo špatnou úrodu a po její sklizni obyvatelům severních Čech další nečekané strádání. Začalo se u nich objevovat nejprve mravenčení prstů, které přecházelo v křeče následované zkroucením rukou i nohou. Křeče byly provázeny úpornými bolestmi, pocity omámení, závratěmi. Někteří měli mžitky před očima a buď neviděli nebo viděli dvojitě. Někdy se objevily i změny chování. Nemocní se stávali agresivními, zuřili, rvali ze sebe šaty a museli být někdy spoutáni řetězy. Jindy naopak upadali do melancholie a trpěli spavostí, nemohli chodit ani stát a padali. Byl zaznamenán případ, kdy nemocný postižený závratí upadl do řeky a utonul.
Jiní postižení trpí žaludečními potížemi, zvracením, křečemi. Když křeče ustanou, nemocní se vzpamatují a jedí i pijí, že jsou k nenasycení. Přetrvávající křeče v prstech jim nedovolují pracovat. Křeče ustávají, ale po několika dnech se znovu třikrát až čtyřikrát opakují. Z pěti set pozorovaných nemocných bylo tři sta dětí, u nichž se nemoc projevovala zvláště těžce, některé umíraly. Potíže trvaly několik týdnů, někdy až měsíců.
Nemoc ze „špinavého“ chleba
Na rozkaz krajského úřadu byl mladoboleslavský lékař Josef Antonín Scrinci pověřen, aby o nemoci podal podrobnou zprávu. Scrinci důkladně vyšetřil obyvatele třinácti vesnic a zjistil, že nejde o epidemii nakažlivé choroby, ale že potíže jsou způsobeny chlebem připraveným z obilí, které bylo ve vlhkém deštivém létě postiženo námelem.
Tato nemoc nazývaná morbus spasmodicus řádila v severních Čechách až ke Krkonoším a zasahovala i do Slezska v době od září 1736 až do poloviny března 1737. Otravy způsobené námelem, takzvaný ergotismus, byly známé již ve středověku. Tak například v okolí Paříže vznikla na konci prvého tisíciletí epidemie těchto potíží. Hugo Kapet zřídil nemocnice a postižené tam živil dobrým chlebem, čímž si vysloužil pověst zázračného lékaře.
I Scrinci zjistil, že postižení jsou výhradně ti obyvatelé, kteří připravovali chléb ze špatného, nedostatečně vyčištěného obilí. Takový chléb byl již na pohled špatný, černý, jako by byl znečištěn uhlím. Lidé, kteří připravovali chléb z čistého obilí, nikdy neonemocněli. Ve své zprávě dále Scrinci zdůraznil, že nemoc začala ihned po sklizni a neonemocněl nikdo, kdo jedl dobrý chléb bez námelu. Doporučoval, aby byl chléb důkladně propečen, neboť po propečení již nebyl nebezpečný.
Vesnickým pekárnám nutno nařídit, aby nepekly z námelem znečištěné mouky a aby ani mlynáři takové obilí nezpracovávali. Podrobná a zasvěcená zpráva byla přijata s uznáním, vzbudila obdiv svým rozhodným závěrem, který nenechával nikoho na pochybách o příčině onemocnění a jeho radikálním léčení. Věhlas, který Scrincimu zpráva získala, způsobil, že ho lékařská fakulta po krátké době dokonce přijala jako profesora.
Pokus o akademii neprošel
Scrinciho předci byli stavitelé, kteří přišli za Rudolfa II. z Itálie do Prahy, aby pomáhali budovat měšťanské domy, šlechtické paláce i církevní stavby. V této rodinné tradici pokračoval i Scrinciho otec, ale Josef Antonín měl v úmyslu studovat práva. Po ukončení filozofických studií podnikl Scrinci cesty Německem a Itálií, aby získal mezinárodní rozhled. V Římě měl příležitost pozorovat zajímavé fyzikální pokusy a ty ho zaujaly natolik, že se rozhodl věnovat přírodním vědám a vstoupit na lékařskou fakultu. Studia ukončil obhajobou disertace De utilitate electrisationis in arte medica, významem elektřiny se později opakovaně zabýval.
Jeho prvním působištěm bylo Rakovnicko a poté Mladoboleslavsko, kde se úspěšně uplatnil svou zprávou o ergotismu. Na lékařské fakultě pak jako profesor postupně přednášel různé předměty: fyziologii, patologii a konečně terapii. Především ho však zajímala chemie a fyzika a i tyto obory mu bylo na jeho žádost povoleno vyučovat.
Svůj obor a znalosti uměl obratně uplatnit. V padesátých letech 18. století předváděl Scrinci pokusy s elektřinou před císařským dvorem ve Vídni. Později při návštěvě Marie Terezie v Praze předváděl známý pokus dokazující sílu atmosférického tlaku: ze dvou dutých kovových polokoulí vývěvou vyčerpal vzduch a pak ani deset párů koní nedokázalo tyto polokoule od sebe oddělit.
Zajímavý, ale neúspěšný byl jeho pokus založit v Praze akademii po vzoru Francouzské akademie věd. Tato Acedemia Scientiarum Parisiensis, která byla založena za Ludvíka XIV., byla uznávanou vědeckou institucí. Scrinci přeložil její stanovy, podle nichž upravil návrh zřízení akademie v Praze. Jeho podnět však nebyl příznivě přijat univerzitou. Bylo namítáno, že profesoři mají mnoho starostí s prováděním z Vídně nařízených reforem studia a dá se od nich očekávat jen malá pomoc. Dále by podle návrhu akademii připadla povinnost publikovat a objevovat nové věci, univerzitě pak jen vědomostem studenty vyučovat. Univerzitě však záleží na vlastním rozvoji, její profesoři musejí psát knihy a nechtějí se podřizovat případným předpisům akademie.
Scrinci obětavě zřídil z vlastních prostředků ve svém bytě fyzikální kabinet, který vybavil nákladnými přístroji. V roce 1758 však byla Praha obléhána Prusy a město bylo ostřelováno dělostřeleckou palbou. Scrinci měl velké obavy o drahé přístroje, které úzkostlivě chránil. Strázně v obléhané Praze se nepříznivě podepsaly na jeho duševním stavu. Stával se melancholickým, vyhýbal se společnosti, trávil mnoho času modlitbami v chrámech. V roce 1771 trvale opustil fakultu a dva roky poté, v roce 1773, umírá.