E. Purkyně přijíždí v roce 1850 z Vratislavi do Prahy. Přijel však do státu, kde naděje a nadšení revolučního roku 1848 patřilo minulosti. Padesátá léta v Rakousku jsou nazývána podle neoblíbeného ministra érou Bachova absolutismu. Purkyňova činnost na fakultě pražské univerzity, v Národním muzeu i ve veřejném životě je policejně sledována pro podezření, že uznávaný vědec je zastáncem českého separatismu a šíří myšlenky panslavismu.

Neblahá éra absolutismu končí po deseti letech. Bach je propuštěn a Říjnovým diplomem z roku 1860 císař ohlašuje návrat k ústavnímu způsobu vlády. I když ústava vydaná v únoru následujícího roku nesplnila všechny očekávané naděje, umožnila volby poslanců do sněmu, a to na období šesti let. Volby do českého sněmu byly vypsány na březen roku 1861. Sněm měl mít 241 poslanců, kteří byli rozděleni do tří tzv. kurií: velkostatkářské, která čítala 70 poslanců, kurie měst a obchodních komor, která čítala 87, a konečně kurie venkovských obcí se 79 poslanci. Volilo se nepřímo, prostřednictvím delegátů, z nichž jeden připadal na pět set voličů. Mimo takto zvolené poslance byli členy sněmu ještě pražský arcibiskup, další tři čeští biskupové a rektor pražské univerzity.

  • Do českého sněmu kandidoval ve svém rodném kraji, ke kterému měl vždy vřelý vztah, v obcích Libochovice, Slaný a Velvary.
  • Ve volebním obvodě byl velmi oblíben a vážen, běžní občané jeho kandidaturu všemožně podporovali.
  • Ve sněmovně pracoval velmi aktivně, pravidelně se účastnil zasedání, debatoval, vystupoval s projevy. Cílevědomě obhajoval zájmy svých přímých voličů.
  • Jedním z jeho zásadních témat bylo zrovnoprávnění českého jazyka s němčinou na univerzitě.
  • Po vypršení poslaneckého mandátu v roce 1867 již v dalších volbách nekandidoval.

Mezi kandidáty na poslance zemského sněmu je navržen i Purkyně. Kandidoval ve volebním okresu venkovských obcí Libochovice, Slaný a Velvary. Jeho volební okrsek měl 57 240 voličů.

K Libochovicím, i když v nich souvisle prožil jen prvních deset let svého života, měl Purkyně vždycky vřelý a blízký vztah. I v letech, kdy žil v cizině, udržoval se svými krajany živou korespondenci. Libochovice navštívil krátce po svém návratu do Čech, a když zjistil, v jak špatném stavu je budova školy, kterou jako chlapec navštěvoval, věnoval velkou finanční částku na její rekonstrukci.

Libochovičtí občané byli hrdi na významného kandidáta svého okresu a všemi silami ho podporovali. Dokazuje to dopis libochovických rodáků Purkyňovi, který zkráceně citujeme:

 

Vysokorodý pane,

srdečně milovaný krajane náš!

My nížepsaní všemožně působíme k tomu, abychom s Vašnostiným vyvolením do sněmu českého zvítězili, ačkoliv úřednictvo z druhé strany nelení svého kandidáta schvalovati. Jméno jeho dozvíme se příští pátek, kdež jest ustanovena porada pro okres libochovický v Libochovicích. Naše strana jest již připravena zastati se Vašnosti při poradě této. Výsledek této porady sdělí Vašnosti p. kupec Mayer a p. Materna z Budyně, učitel ve Slaném. Náš lid pojede do Slaného již příští neděli po ranních službách božích a bylo by dobře, kdyby tam Vašnost již v neděli natrefil. Ostatně, jak věci stojí, doufáme pevně, že Vašnost skutečně vyvolena bude pro sněm. Všech svých známých i ve velvarském i ve slánském okresu jsme ústně i písemně požádali, aby pro Vašnost všemožně pracovali – a jak vidíme, nepracovali jsme marně.

Prozatím trváme v blahé naději, s hlubokou úctou Vašeho Vysokorodí nejhorlivější ctitelové.

 

Podepsáni byli kaplan Josef Ehl a další libochovičtí občané. Purkyně skutečně v neděli 17. března přijel a k voličům promluvil. Rozesílal jim také své provolání.

Několik vět z jeho volebního letáku uvádíme:

Navržen jsa od slavného zdejšího výboru pro volby do sněmu zemského za poslance pro okresy vašich měst, důvěřuji sobě, ač u vysokého stáří, při čilých ještě silách, posloužiti seš budu vlasti i vám. Kdož mne znáte, víte, jak věren vždy zůstával jsem národu a zásadám pravdy a spravedlnosti. Sedmadvacet let pobytu mého v cizině nemohlo v nejmenším mne odvrátiti od směru dávného, jímž jsem kráčel s Jungmannem, Preslem, Hankou a jinými. Šťastně navrátiv se do vlasti nezbavil jsem se ani na okamžik pevné víry v prozřetelnost božskou, která nás vedla, bychom k lepšímu poznání dospěli. Zdají-li se vám, milí krajané, důvody tyto dosti váhy míti, zvolte mne do zemského sněmu za svého poslance a jinak naskytne se vám muž mladší, čilejší, věci znalejší, milerád jemu ve všem, mimo lásku k vlasti naší milené, předek postoupím.

Sláva vlasti!

Vám věrně oddaný

Jan Ev. Purkyně

 

O tom, že je Purkyně „při čilých ještě silách, ač u vysokého stáří“, své voliče přesvědčil, když „přeskočil strouhu jeden sáh širokou a do příkrého kopce šel pevně a rovně jako svíčka“, jak se dočítáme v knížce Libochovice – rodné město Jana Ev. Purkyně.

V pondělí 18. března 1861 se ve Slaném konaly volby a Purkyně byl zvolen. Práce ve sněmovně se pravidelně a plně účastnil, několikrát vystoupil se svými projevy. Na půdě sněmu obhajoval zájmy svých přímých voličů a bojoval za zrovnoprávnění češtiny s němčinou na univerzitě. Od reforem podle nařízení císaře Josefa II. se totiž na všech rakouských univerzitách přednášelo německy a němčina tak nahradila středověkou latinu. V mnohonárodnostní monarchii však stále sílí snahy, aby se na universitách přednášelo v jazycích země, kde vysoké učení sídlí. Postupně si tak v Krakově prosadili Poláci polštinu, podobně v uherské Budě se přednáší maďarsky, pouze v Praze Češi dlouho usilovně prosazují svůj rodný jazyk. Za zrovnoprávnění češtiny a němčiny Purkyně bojoval velmi energicky a opakovaně, pravidelných českých přednášek se však nedožil. Čeština se stal univerzitním jazykem až po rozdělení pražské univerzity, tehdy Karlo-Ferdinandovy, na českou a německou v roce 1882.

Purkyňův poslanecký mandát skončil v roce 1867. Do dalších voleb již nekandidoval.