Většina z nás si ještě pamatuje, jak se začátkem léta 2016 v médiích pravidelně objevovaly zprávy o chybějících lécích v lékárnách. Bylo to vděčné téma, zajímalo většinu televizních diváků a mělo všechno, co je zapotřebí k upoutání pozornosti. A ještě ke všemu to byla pravda. Pacienti si posílali esemesky, kde a ve které lékárně momentálně dostanou lék, který potřebují. Pokud měli štěstí, lékárna lék objednala a mohli se tam vrátit za den dva a vyzvednout si jej. Zpráva v médiích obvykle končila slovy ředitele SÚKL, že „ne vše je způsobeno reexportem léků, například nedostatek Framykoinu zavinil výpadek ve výrobě“.

V duchu jsem si pokaždé řekla: Díky bohu za Framykoin, ještě že je na co to svést. Udivovalo mne, že se žádný reportér nebo reportérka nezeptal na ty desítky dalších léků, které chyběly. Jako kdyby pacienta, který neúspěšně putuje od lékárny k lékárně, mělo uklidnit, že lék sice nemá, ale ne vinou reexportu. Proč se tak děje, už divákům během minuty a půl v televizním šotu nikdo nestihl vysvětlit. Co to vlastně reexport je a proč se mohou léky potřebné pro české pacienty volně vyvážet a prodávat někde jinde, si tak občan ani nedovedl představit. Udivilo mne také, kolik poslanců, kteří schvalují zákony, o problematice příliš moc nevědělo.

Zjednodušeně v praxi reexport znamená: farmaceutické firmy ze zákona musejí dovážet léky do České republiky za třetí nejnižší cenu v EU, distributoři léků a lékárny s distribuční licencí mohou léky levně nakoupit za české ceny a pak je vyvézt do Skandinávie, Německa nebo Británie. I když půjdou pod tamní ceny, stejně na tom mohou vydělávat miliony– a čím dražší lék a větší cenový rozdíl mezi českou a třeba německou cenou, o to větší zisky.

Pacienti se ocitli v ohrožení

EU zaručuje volný pohyb zboží, jenže když se psala pravidla, nikoho nenapadlo, že by to mohlo ohrozit dokonce i životy pacientů v některých zemích. To se ukázalo až v praxi o pár let později. Členské státy Evropské unie sice mají právo chránit potřeby a zájmy svých občanů, ale nemohou úplně zakázat vývoz všech léků. Tentogordický uzel se léta pokoušeli rozseknout jak držitelé rozhodnutí o registraci léků, tak ministři zdravotnictví. První to udělali na Slovensku, kde hrozilo nejen to, že budou chybět léky v lékárnách, ale i to, že držitelé rozhodnutí o registraci léků přestanou dovážet drahépřípravky, pokud je distributoři a lékárníci obratem vyvezou na západ.Tak na Slovensku vymysleli emergentní systém.

Pro pacienty to v podstatě není nic nového, je tu už dávno, jen se mu tak neříkalo. Pacient přijde do lékárny s receptem, a pokud to není jeden z těch zhruba šesti set léků, ježmůže mít lékárna na skladě, tak mu jej objednají, pokud mají smlouvu s distributorem, který jim homůže dodat. Vrátíte se za den dva a lék si vyzvednete. Nové v navrhovaném zákoně je, že díky němu pacient už nemusí sám pátrat po jinélékárně a lék může dostat přímood výrobce během 48 hodin. Pro výrobce léčiv to sice znamená zátěž, čeká je totiž přísnější regulace i náklady, přesto jsou tu velká pozitiva. Sníží se například riziko, že léčiva nezbytná pro české pacienty vyveze některý distributor v zájmu svého zisku do zahraničí. Tedy omezí se právě reexporty.

Emergentní systém je pro pacienty zatím dobré řešení

Reexport je lukrativní obchod a vývozci logicky bojují za své zisky. A jako obvykle ve sporech ve zdravotnictví se schovávají za pacienty. „Když nebudou drahé léky po ruce, pacient se bude muset vrátit do lékárny.“ Jako kdyby v minulosti nemusel…

Nejznámější v médiích propíraná historka byla o údajné pacientce, která si v centru, tedy tam, kde vydávají velmi nákladné léky, zapomněla vyzvednout svůj drahý lék, jejž pacienti dostávají bez doplatku. Lékárník jí hopak prý musel sehnat s tím, že platila vysoký doplatek. Snaha použít tento příklad jako důvodk zamítnutí nového zákonav poslanecké sněmovně a v senátu byla přinejmenším naivní. Kontrola, zda pacient lék bere a vyzvedl si jej, se totiž odehrává právě v centru.

Jak se ukazuje i na Slovensku, není reálné, že s novým zákonem okamžitě zmizí všechny problémy s chybějícími léky. Jsme už ale poučeni zkušenostmi ze Slovenska. Český návrh se v některých věcech liší, ale pacientům by měl zaručit, že předepsaný lék ve své lékárně dostanou. To ostatní ukáže až praxe a časem snad přijde i další, třeba lepší řešení. Možná dokonce z Bruselu. Problémy s léky a jejich reexportem totiž nejsou jenomnaSlovenskunebov Česku.