Ignác František Fritz – profesor praktické chirurgie

Dne 30. prosince 1808 obdržel I. F. Fritz jmenovací diplom profesora praktické chirurgie na pražské lékařské fakultě. Do Prahy přišel z Vídně. Na prvé přednášce v dubnu 1809 studenty upoutal nejen svým přednesem, ale i oblekem – měl zelený kabát, černou vestu a černé kalhoty, na hlavě červenou čepici, zlatě lemovanou. Medikům kladl na srdce, že v chirurgii musejí studenti umět používat vědomosti, které získali v teoretických oborech. Musejí samostatně myslet, k pacientům být ohleduplní, šetrní a laskaví.

Spektrum výkonů prováděných začátkem 19. století bylo značně omezené, nejnáročnějším výkonem byla operace uskřinuté kýly. Chirurgie tehdy neznala narkózu a nevěděla nic o asepsi. Operující musel proto pracovat rychle, aby co možná nejvíce ušetřil pacienta bolestí. Přesto však se někdy sálem rozléhal křik a sténání pacienta, kterého přidržovali pomocníci, jindy byl nemocný svázán na rukou i na nohou.

Profesor Pleischl o Fritzovi píše: „Mezi první a výtečné ranhojiče musí být zařazen profesor Fritz, jeho ruka vycvičeně a umělecky vládne nožem, má zkušenosti při stanovení diagnózy i prognózy i při volbě vhodných léčiv. Přednáší na lékařské fakultě na UK chirurgických operací, řídí cvičení na sále i u postelí nemocných. Co se spisu týče, nezáleží na tom, jak mnoho píše.“ Fritzovi byla vytýkána jeho malá publikační aktivita. Zdůvodňoval to takto: „Nepíši, vyučuji pouze ústně, stejně jako Kristus.“

Fritzova cesta za vzděláním byla obtížná, promoval až ve svých 31 letech. To byl snad jeden z důvodů, že se sblížil s jedním ze svých studentů – Janem Purkyněm. Ani Purkyňova cesta na lékařskou fakultu nebyla snadná, i on promoval v 31 letech. Purkyně byl vždy více vědcem milujícím práci v laboratoři, nikdy neměl v úmyslu se zabývat praktickou medicínou. V letech 1816‒1818 praktikoval v rámci svého studia na chirurgické klinice u profesora Fritze. A byl to právě Fritz, který později, když Purkyně po promoci ukončil čtyři léta trvající asistenturu na anatomickém ústavu a hledal místo na některé univerzitě, ho doporučil svému příteli ze studií profesoru J. N. Rustovi, který byl známý tím, že podporoval mladé nadané studenty. Rust jej upozornil na uvolněné místo profesora na katedře fyziologie ve slezské Vratislavi. Purkyně výzvy využil a skutečně získal v roce 1823 uvedené místo.

I po Purkyňově odchodu udržoval Fritz se svým bývalým, o devět let mladším studentem čilou korespondenci. V Purkyňově pozůstalosti se tak zachovalo 20 dopisů od Fritze z let 1818‒1834. Z Prahy informoval vratislavského vědce o poměrech v Praze, vzájemně se spolu radili o svých vědeckých pracích. Fritz věděl o Purkyňově touze vrátit se do vlasti, a tak když zemřel v Praze profesor Rottenberger, ihned mu píše ať se o uvolněné místo uchází, a nabízí i svou pomoc při zprostředkování jednání. Purkyně se však tehdy do Prahy ještě nevrátil, místo získal profesor Krombholz.

Fritz byl hluboce věřící, před zahájením operací často poklekl a za úspěch nastávajícího výkonu se vroucně modlil. Stejně jako Purkyně toužil po Praze, Fritz vzpomínal na Vídeň, kam by se byl rád vrátil. Vzpomínal „na krásnou Pepi“‒ sličnou Vídeňanku, kterou v metropoli nad Dunajem zanechal. Ač se narodil v Chorvatsku, tedy zemi slovanského jazyka, česky se nikdy zcela nenaučil, a tak se s českými pacienty domlouval přes tlumočníka.

Blízký vztah s Purkyněm dokazuje i to, že oba muži znali dobře své rodinné poměry. Fritz srdečně blahopřál Purkyňovi k jeho sňatku s Julií, zdůrazňoval, že je to právě žena, která v manželství vytváří tu pravou rodinnou pohodu. Purkyně znal zase dobře rodinu Fritzovu, zachoval se i dopis Fritzova syna, později lékaře, který děkoval Purkyňovi za zaslané knížky. Zvláště jej upoutala Babička Boženy Němcové.

Pražský profesor chemie Pleischl oceňuje obratnost Fritzovy ruky, která prý vládne skalpelem téměř umělecky: „Fritz vykonává v tichosti velké věci, ctím v něm učitele a byl jsem šťasten, že během čtyř let jsem se od něho mnoho naučil,“ vzpomíná Pleischl. Zachoval se i názor Fritzova jmenovce, Dr. Fritze z Jihlavy: „Byl neohrožený a klidný operatér, k žákům laskavý.“

Když pražskou chirurgickou kliniku neočekávaně navštívil Dr. Stifft, všemocný pán zdravotnictví celé monarchie, Fritz před ním provedl operaci zákalu čočky, kterou Stifft velmi kladně ocenil.

Pražský lékař Dr. Schütz vyprávěl, že Fritz kritizoval Čechy: „Byli jste před třemi sty lety velkým a slavným národem, a nyní jste to přivedli tak daleko, že za profesora chirurgie jste do Prahy dostali Chorvata.“