Jaká je úroveň zubního zdraví v České republice, ať už u dětí a dospívajících či u dospělých?

Díky velmi intenzivní práci České stomatologické komory a všech profesionálů se významně zlepšuje. V neposlední řadě pomohlo, že si lidé uvědomují, že zubní ošetření může být nákladné, a tak se o sebe lépe starají. Ale komu není rady, tomu není pomoci. A takových lidí je, bohužel, u nás mnohem více než ve vyspělých zemích.

Vy i váš předchůdce v čele komory MUDr. Chrz tvrdíte, že prevence u dětí v ČR je nedostatečná. Jak byste si představoval její optimální nastavení financované z veřejného zdravotního pojištění?

Výuka hygieny dutiny ústní patří do škol, zejména tam, kde jsou děti z problémových rodin. Rádi bychom převzali systém ze Švýcarska. Stál by desítky milionů korun ročně a mohl by ušetřit miliardy. Tedy krátký kurz pro 100 % dětí. Peníze pro financování leží na fondech prevence pojišťoven a používají se třeba na plavenky či dovolené u moře. Peníze by jistě našlo i školství. Nebo je varianta vzít 30 milionů korun na prevenci z částky jedné a půl miliardy, která ročně putuje na výplně. Peníze prostě jsou. My pomůžeme s odborníky. Již dnes máme Mezinárodní den ústního zdraví, kam soustřeďujeme velkou mediální pozornost.

České pojišťovny v současnosti hradí dětem dvakrát ročně preventivní prohlídku. To by mělo stačit, nicméně řada rodičů bezplatnou možnost prohlídky jednoduše nevyužívá.

Co se týče preventivních prohlídek, dvakrát ročně stačí. Určitě bychom nechtěli vracet horor školních prohlídek, kdy za 2‒4 hodiny musela lékařka „odvrtat“ třicet dětí. Je třeba vymyslet programy pro děti z ghett, kde rodiče na návštěvu lékaře s dětmi „nemají čas“. Těmto dětem musíme pomoci, nemohou za to, proto se snažíme na tom pracovat. Drtivá většina si s pomocí rodičů zvládne čistit dutinu ústní kvalitně sama. Je otázka, jestli platit dentální hygienu pro mentálně handicapované.

Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.

  • Narodil se 8. července 1969 v Praze.
  • Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství v Praze, obor stomatologie, po absolutoriu nastoupil na Stomatologickou kliniku 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde pracuje dodnes ve funkci vedoucího lékaře Centra fotonické medicíny.
  • V roce 2010 byl jmenován docentem v oboru stomatologie na 1. LF UK, v roce 2015 docentem na Univerzitě Pavla Jozefa Šafárika v Košicích.
  • Je majitelem a zároveň stomatologem nestátního zdravotnického zařízení Asklepion.
  • Od roku 2013 je předsedou Společnosti estetické a laserové medicíny ČLS JEP, v roce 2016 byl jmenován jejím čestným členem.
  • Letos v září se ujal pozice prezidenta České stomatologické komory.

Pokud jde o zmíněný systém ve Švýcarsku, jaké jsou výsledky zvýšené prevence na kazivost zubů dětí?

Západní země směřují k eradikaci zubního kazu. Sledují rok po roce, co se daří a co ne. My nemáme ani data, jak na tom jsme. To bych rád změnil a pak i zintenzivnil snahu, abychom tyto státy dohnali. Nyní nezbývá, než poděkovat všem aktivním rodičům a zdravotníkům.

Jak byste upravil úhradu zubních výplní? Blíží se v České republice situace, že nebudou vůbec financované z veřejného zdravotního pojištění?

Pojišťovny by ušetřily peníze, pokud by fungovala prevence. Zubní výplně nyní pojišťovny hradí asi z 25 % minimální reálné ceny. Proto fakticky nejsou dostupné na venkově a mimo státní zařízení. Zubní lékaři mohou udělat několik výplní týdně pro blaho potřebných, ale bez spoluúčasti a příjmů z lukrativních výkonů, jako jsou keramické korunky, se neuživí. Stát neumožňuje doplácení, tedy fakticky placení výplní končí. Stát tak rozhodl, ale snaží se, aby ti špatní byli lékaři. Vím, že v některých případech se lékař s pacientem domluví, vykáže výplň na pojišťovnu a pacient si bokem doplatí zbytek. Což není správné ‒ jak si má výplň zaplatit žena pracující za 15 000 korun hrubého? S pomocí EET se tomu více zamezí a zuby se budou více extrahovat.

Pojišťovny se musejí rozhodnout. Buď budou hradit takovou cenu, za kterou může lékař výplň provést, nebo budou jako na Slovensku platit jen část a zbytek nechají na pacientech. Nebo nebudou platit nic a peníze soustředí na jiné výkony. Jen je třeba férově říci, jak to je, aby pacienti nehledali lékaře, které ani najít nemohou. Podobné je to s celkovými náhradami, řadou chirurgických výkonů atd., peníze je kam přesunout. V České republice máme socialistickou tradici. Něco dáváme pod cenou, a tak zbývá jen na někoho…

Jaká je dostupnost stomatologické péče v jednotlivých regionech? Konkrétně mám na mysli zubaře spolupracující s hlavními pojišťovnami.

Jde o starost zdravotních pojišťoven, které si pacienti platí. My víme, že zubních lékařů máme proti jiným zemím velmi vysoký počet. Ve srovnání s Němci a Švýcary jich je dost i na venkově, což je dáno socialismem. Ovšem to se změní. Mladí vesměs pracují ve větších zařízeních, která jsou ve městech, s ohledem na specializaci a nedostatek práce na vesnicích. Podobně je tomu i se všeobecnou medicínou. Už nemáme tolik venkovských lékařů, ale máme polikliniky a nemocnice. Většina pacientů, kteří „nemohou najít lékaře“, požaduje plně hrazenou péči a chtějí být takzvaně registrovaní. Což je mnohdy s ohledem na nastavená pravidla problematické, až nemožné. Ovšem nesouvisí to s počtem lékařů, spíš jde o otázku slibů a reality našeho systému. Řešení je poměrně snadné.

V současnosti existuje trojí úroveň úhrady stomatologických výkonů, první část zubařů pracuje výhradně na pojišťovnu, druhá kombinuje péči na pojišťovnu s péčí hrazenou pacientem a třetí nemá smlouvy s pojišťovnami vůbec. Odpovídá tomu vždy i trojí úroveň poskytované péče?

Trojí úroveň je v celé medicíně, v ambulantní ortopedii nebo v ORL, nejen ve stomatologii. Jinde je trojí péče ve smyslu: za a) na pojišťovnu, za b) na pojišťovnu s protekcí a za c) za přímou úhradu. Podobně je tomu ve všech přídělových systémech. Tam, kde je národní zdravotní služba místo fungujících pojišťoven.

Pokud pacient platí více, lékař má na něj více času, je více motivován studovat a pracovat kvalitně. Jako ve všech činnostech to zpravidla vede k lepšímu výsledku, proto pacienti platí, jinak by to nedělali. Situace vede i k tomu, že lékaři nepočítají hodiny přesčasů a jsou efektivní. Nechci ale říci, že péče zcela hrazená je nutně špatná. V některých oblastech stomatologie ovšem nelze pracovat na úrovni 21. století za úhrady zdravotních pojišťoven. Ani není cílem národní zdravotní služby, aby byla špičková. Naopak cílem je, aby se dostalo jakési péče všem.

Tedy pokud si jako občan nemůžu či nejsem ochoten připlácet za péči, u řady výkonů nemůžu očekávat kvalitu…

V takovém případě vám prakticky celý pokrok od roku 1985, až na výjimky, zůstane upřen. Za třicet let stomatologie urazila velký krok vpřed. Deset miliard ročně se přesunulo ze stomatologie do nemocnic. Tam jsou asi více potřeba, všechny zázraky onkologie a kardiologie prostě nejsou zadarmo. Na druhé straně se lidé díky tomu o sebe lépe starají a ubylo kazů. Pokud si stomatologa platíte přímo, ne přes pojištění, můžete na něj mít úplně jiné požadavky, chováním počínaje přes systém objednávání až po medicínskou kvalitu. Pokud by se zrušilo pojištění na stomatologii, lidem by v kapse zůstalo asi 70 000 korun za celý život a možná by je použili pro svoje zdraví lépe než pojišťovny.

„Západní země směřují k eradikaci zubního kazu. Sledují rok po roce, co se daří a co ne. My nemáme ani data, jak na tom jsme. To bych rád změnil a pak i zintenzivnil snahu, abychom tyto státy dohnali.“

Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc. 

prezident České stomatologické komory

 

Napadá vás způsob, jak přiblížit kvalitní specializovanou stomatologickou péči nemajetným?

Pro pomoc lidem z ghett musí být slušné základní pojištění placené státem. Mnozí lékaři také rádi pomohou bez snahy vydělat. Jistě lze pro skutečně chudé zajistit i poměrně vysokou kvalitu. Češi mají dvakrát tolik nemovitostí než Němci, ale žijí kratší život. Musíme si říci, co je priorita. Já také rád ušetřím peníze na dovolenou či na vánoční dárky, jenže pak se ozve zdraví. A při všech těch krásných slovech, která u nás vedeme, si mnozí platí z vlastní kapsy i onkologickou léčbu. A přežívají déle, tedy to má smysl a je to nutné. Dejme lidem šanci si připlatit za lepší zdravotnictví. Třeba nebudou mít kromě bytu ještě chatu a budou jezdit do penzionu, ale zase více let. Ať se každý rozhodne.

Můžete srovnat financování zubní péče z veřejného zdravotního pojištění u nás s jinými zeměmi EU?

Je to horší než na Slovensku, kde se může připlácet, ale proti Ukrajině a třeba Moldávii jsme na tom dobře. Mně osobně to vadí, ale takových je nás u voleb menšina. Přímo placená stomatologie je na úrovni Švýcarska a Německa. Světová extratřída a pýcha české medicíny. Schopné lidi máme a můžeme být na jejich schopnosti hrdí. Mladí lékaři se učí stejným standardům jako jejich kolegové na Západě. Nechtějí dělat v kvalitě ošetření kompromisy. Pro mě jako učitele je těžké jim říkat: „Musíte to šidit, aby to mohlo být zadarmo.“ Navíc když je může kdokoli zažalovat a stát je už nechrání jako kdysi.

Máte už nějaké zprávy o výsledcích jednání o úhradové vyhlášce pro rok 2018, pokud jde o vás stomatology?

Ano, domluvili jsme se. Dojde k nárůstu prostředků na výplně pro děti, i v souvislosti se zákazem amalgámu. Pro ostatní stomatology je to bolestný kompromis. Je to ale dobře, děti za své kazy nemohou tak jako dospělí. A peněz je zoufale málo.

Jak vnímáte toto nařízení EU, tedy že od roku 2018 nemůžou zubaři použít amalgám pro výplně dětem, těhotným a kojícím?

Je to vítězství ekologů. Se stomatologií nemá nic společného. Výplně hrazené pojišťovnou teď budou méně trvanlivé. Víte, například v Bavorsku jsou výplně vyráběné roboty hrazené pojišťovnou. Jim amalgám nechybí, žijí v jiné realitě. Čeští ekologové za zákaz bojovali nejenom kvůli životnímu prostředí, ale mysleli si, že podobně jako v Německu to povede k úhradě výplní keramických a kompozitních. Jenže u nás se naopak vracíme i k cementům, u kterých už jsme pozapomněli, že existují. Ale je to zadarmo.