Ing. David Pospíšil, Ph.D.

  • Absolvent biomedicínského inženýrství Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií na Vysokém učení technickém
  • Získal Ph.D. v oboru kardiologie a na částečný úvazek pracuje v pozici odborného asistenta na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity
  • Je vedoucím klinickým inženýrem na Interní kardiologické klinice Fakultní nemocnice Brno (IKK FN Brno), kde pracuje v oboru srdečních arytmií, především jejich invazivní diagnostiky a nefarmakologické terapie (srdeční elektrofyziologie), včetně kardiostimulační techniky
  • Kardiologické problematice se věnuje cca devět let
  • Během stáže na The George Washington University ve Washingtonu, D.C. se významně podílel na vývoji unikátní metody a vlastního funkčního návrhu katétru
  • Jeho zájmy jsou technika, medicína, věda a výzkum, sport, péče o dům a zahradu

 

S kolegy se Vám během doktorské stáže na The George Washington University ve Washingtonu, D.C. podařil významný objev, o co se jedná?

Prvně bych rád řekl, že je to jen jeden ze střípků do mozaiky, která jako celek tvoří významný pokrok v dané problematice. Dohromady se jedná o řešení nového elektrofyziologického katetru pro diagnostiku a terapii srdečních arytmií v oblasti výtokových traktů srdečních komor a jeho modifikace pro práci v oblasti atrioventrikulárního uzlu.

V čem spočívá unikátnost nové technologie a designu katetru pro srdeční elektrofyziologii?

Jedná se o úplně nové řešení, nový přístup. Na univerzitě byla toho času rozpracovaná technologie konformní polovodičové elektroniky, kterou je možno umístit na velmi pružné materiály, například ty na bázi silikonu. Druhou otázkou bylo, jak tuto technologii využít v katetrech pro srdeční elektrofyziologii specializovaných na konkrétní aplikace. Řešení pro výtokové trakty komor spočívá v rozložitelném, pružném, výtokový trakt vyplňujícím – konformním tvaru, který zachovává zaručený vnitřní dutý prostor, a tedy nezpůsobí nepřípustnou vysokou okluzi výtokové části srdeční komory a zároveň zajišťuje dostatečný kontakt a přítlak na okolní stěnu.

Co objev přinese pacientům a lékařům?

Benefitem pro pacienty bude rapidní zkrácení doby výkonu, kdy se po zavedení a rozložení katetru během několika málo srdečních stahů / depolarizací myokardu zmapuje celá zájmová oblast a v případě, že bude lokalizován arytmogenní fokus, můžeme ihned přistoupit ke zcela přesně cílené katétrové ablaci. Benefitem pro lékaře bude jednoduchost mapování i vlastního terapeutického výkonu a strmá učící křivka, jako například u balonkové kryoablace – izolace plicních žil. Metoda má samozřejmě i své limitace, ale pro většinu pacientů by měla být s výhodou použitelná.

Jak jste se do výzkumného týmu dostal?

Cesta do týmu se začala rýsovat v roce 2015, kdy jsme na pracovišti invazivní a intervenční elektrofyziologie IKK FN Brno hostili americkou firmu Cardialen, se kterou jsme prováděli výzkum zaměřený na nízkoenergetickou stimulaci síní za účelem terminace fibrilace síní časně po její indukci. Hlavou a odborným garantem projektu byl prof. Igor Efimov, který se na jeden z výkonů přijel podívat. Všiml si práce, kterou jsem v rámci výkonů zastával a zajímal se o mé postgraduální studium, kde jsem se již asi rok pohyboval v oblasti elektrofyziologie srdečních komor. Při jeho druhé návštěvě mi nabídl doktorskou stáž v jeho laboratoři Efimov Lab na The George Washington University.

Kolik měl tým členů a z jakých zemí byli?

V tehdejším týmu bylo pět členů. Prof. Igor R. Efimov, PhD (Washington D.C., USA), Kedar Aras, PhD (Washington D.C.) – toho času doktorand v laboratoři prof. Efimova, původem z Indie, prof. John A. Rogers, PhD (Evanston, Illnois, USA), Erdit Gremi, PhD (Washington D.C., USA) a já.

Jak spolupráce probíhala, šlo všechno hladce?

Během stáže byla spolupráce výborná, denně jsme se na pracovišti setkávali a společně diskutovali řešenou problematiku. Jednou týdně se konaly porady celého vědeckého týmu profesorovy laboratoře a poznatky se tak sdílely a konzultovaly i s kolegy pracujícími na jiných projektech. Moje participace dále spočívala i v distanční formě po návratu do ČR. To už bylo složitější. Komunikace nejčastěji probíhala přes elektronickou poštu či přes videohovory, které z mého pohledu osobní kontakt plnohodnotně nenahradí.