Můžete stručně popsat, jaké změny byste rád stihl do konce volebního období?
Jde především o pravidelnou valorizaci plateb za státní pojištěnce a snížení ochranného limitu započitatelných doplatků na léky pro děti a důchodce. Také bych rád prosadil zákon o univerzitních nemocnicích. Pokud by se podařilo tyto změny dotáhnout, bylo by to hezké.

Máte pro normu o univerzitních nemocnicích projednanou politickou podporu v rámci koalice?
Částečně ano, ale ještě budu o další podpoře jednat, což byl i důvod, proč jsem projednání zákona na vládě o týden posunul. Ovšem vypadá to, že všechny připomínky koaličních stran budeme schopni odstranit. Až předpis projde vládou, čeká nás samozřejmě ve sněmovně spousta práce. A jeho schvalování bude velmi na hraně.

Dalším bodem, na který si stěžují především nemocnice, je úprava zákona o registru smluv. V poslanecké sněmovně se vám zákon nepovedlo změnit, jak to plánujete vyřešit?
Doufám, že pozměňovací návrh přijme senát. Tuto problematiku totiž vnímám jako velké nepochopení. Tvůrci zákona nikdy v nemocnicích nepracovali a domnívají se, že to v nich funguje jako všude jinde. Ale nemocnice jsou skutečně specifické, protože jde o zdraví a často i o život.
Dnes je v zákoně vazba, že nejprve je nutné smlouvy uveřejnit a teprve pak můžete přijmout zboží a dále s ním nakládat. Nemocnice ale nemohou držet zásoby všech léků či zdravotnických prostředků. Představte si situaci, že vám bude skutečně špatně a budete potřebovat specifický lék. Ale než vám kdokoliv začne pomáhat, musí uveřejnit smlouvu. To asi nikoho nenadchne. Proto navrhujeme jedinou změnu v tom, že nejprve pacienta odléčíme a teprve pak zveřejníme smlouvu na internetu. Potřebujeme třeba 14 dní času. Nejde o žádnou výraznou změnu registru smluv, a přitom může dramaticky pomoci. Ovšem od oponentů, kteří nikdy v nemocnici nepracovali, zní, že my zdravotníci jsme úplně neschopní.
Předpokládám, že návrh se bude probírat ve zdravotním, anebo minimálně v ústavně-právním výboru senátu a tam budu mít šanci potřebné změny skutečně vysvětlit, aby je mohl někdo na plénu podat. Ale pak je samozřejmě problém, že se zákon bude vracet do poslanecké sněmovny a ta jej musí schválit. Tedy jednoduchá situace to skutečně není, protože 1. červenec se rychle blíží.

Co se stane, pokud nedojde ke změně?
Platí původní úprava a rovnou signalizuji, že budou opravdu velké problémy.

A není možné problém ošetřit rámcovou smlouvou?
Ale ano, ale autoři zákona zapomněli na platné znění občanského zákoníku, takže rámcová smlouva je zveřejněná. Ovšem každá objednávka se ve chvíli, kdy je akceptována, stává smlouvou. Takhle to platí v českém právním řádu. Což předkladatelé zákona stále neumějí pochopit a já nevím proč. To je vždy problém poslaneckých iniciativ. Kdyby zákon prošel řádným připomínkovým řízením, odladíme jeho nedostatky, ale zde nebyla šance.

Čím dál palčivějším se také ukazuje problém nedostatku zdravotních sester v nemocnicích. Vy jste jim nabídl příplatky za směnnost. Považujete to za dostatečné řešení?
Jde o jediné řešení, které můžeme zavést rychle. Pravda je, že od sester slyšíme hodně stesků, že se jich navýšení platů nedotklo, a to hlavně v menších a soukromých nemocnicích. Proto jsme se rozhodli, že na příplatky peníze uvolníme. Každá nemocnice v této zemi pro každou sestru u lůžka dostane na každý měsíc dva tisíce korun, plus navíc finance na odvody. Ve všech nemocnicích tedy mohou sestrám přidat dva tisíce korun hrubého. Na příplatky budou mít nárok všichni nelékařští zdravotníci, kteří pracují ve směnném provozu u lůžka.

Pokud byste měl ve své funkci více času, jak byste komplexně řešil problém s nedostatkem sester?
Jde o sociální, společenský problém. Upřímně řečeno ve chvíli, kdy roste nezaměstnanost, nemáme problém se sestrami. A naopak, když nezaměstnanost, která je nyní rekordně nízká, klesá, mají nemocnice zdravotních sester nedostatek.
Obecně ženy nemají rády práci ve směnách. Nebo maximálně akceptují dvousměnný provoz, tedy ranní a odpolední směny, ale nikoliv noční. Stále máme superfeminizované zdravotnictví a moje hluboké přesvědčení a praxe říkají, že základním problém je směnnost, přestože mě kolegové přesvědčují, že to tak není.

Asi se nepodaří razantněji nalákat muže do tohoto oboru?
Muže samozřejmě nenalákáme, všichni genderoví odborníci ať si o tom myslí, co chtějí, ale jsou skutečně obory, které logikou věci sedí více ženám. To pochopitelně platí i naopak. Hádejte například, kolik máme hornic?

Žádnou?
Správně.

Máte bohaté zkušenosti coby ředitel velké nemocnice. Existuje několik kategorií sester v závislosti na úrovni vzdělání – jak se nemocnice naučily pracovat s multidisciplinárním týmem? Dokážu si představit, že superkvalifikovaná sestra nebude chtít některé činnosti vykonávat.
Ono je to složitější, protože tyto sestry jsou sice skvěle kvalifikované, ale ze školy. V momentě, kdy nastoupí do praxe, je to někdy kámen úrazu. Vím, že spousta z nich je poté, co dokončí vysokou školu, v podstatě naštvaných, že by měly dělat sestru u lůžka. Rovnou by rády nastoupily do řídících pozic, jenže do manažerské pozice potřebujete zkušenost, praxi, která jim chybí. S tím pak souvisí řada konfliktů.

Ale vždyť i u lůžka jsou kvalifikované práce.
Ano, ale jak kde. Příkladem je anesteziologicko-resuscitační oddělení (ARO). Dejte si vedle sebe fotografii pilotní kabiny a obrázek z ARO, protože tam je těch blikajících světýlek v podstatě stejně. Čili ona to opravdu vysoce kvalifikovaná práce je.
Funkční multidisciplinární týmy by byly skutečně ideální, ale to by nám museli pomoci lékaři, kteří se k tomu moc nemají. Jde o přesun kompetencí.

Nechystáte tedy kompetenční předpis?
To nejde. Když v takové citlivé věci začnete lidem něco nařizovat, nefunguje to. Zde musí dojít k mentálnímu zlomu. Myslím, že dnešní generace lékařů, kteří čerstvě nastupují do praxe, je už jiná. Ale u starších ročníků máte rozdělenou roli lékař a sestra naprosto striktně. A to nezlomíme, jde o dlouhodobý proces, který nastoupí teprve časem.

Mohou toto přerozdělení rolí nějak ovlivnit i samy zdravotní sestry?
Já si myslím, že to dělají. Emancipace sester je poměrně značná. Když to vezmu z druhé strany, co si dovolovali lékaři k sestrám před revolucí či krátce po ní, se s dneškem nedá srovnat. Dnes je jiná doba a jiná generace.

Myslíte si, že právě projednávaná novela zákona o vzdělávání sester se svým schématem 4+1 skutečně přivede dostatek sester do nemocnic?
Můj předchůdce si od zákona sliboval, že všichni zdravotničtí asistenti se budou chtít stát sestrami. Zdravotnický asistent je dnes absolvent střední zdravotní školy, zatímco zdravotní sestra musí mít vysokoškolské vzdělání. Pravdou je, že některé předměty se na obou úrovních škol dublují. Na druhou stranu na střední zdravotní škole se dnes vůbec neučí klinické obory, jako tomu bylo na bývalých zdrávkách. Upřímně, já zákon zdědil, tedy mi nezbývá, než ho protlačit procesem. Ale jestli pomůže, ukáže až praxe.

Kde vidíte největší mezery v efektivitě českého zdravotnictví?
Těch je pochopitelně řada v každém oboru. Teorie managementu učí, že základním úkolem je útok proti nákladům. S novými agendami, které v nemocnici řešíme, se objevují nové a nové možnosti, jak být efektivnější. Ale ve zdravotnictví jde o to, aby hon za efektivitou nebyl kontraproduktivní. Každopádně v každém odvětví medicíny a v každém zařízení je to vždy otázka managementu.

Ale jde i o systémové nedostatky, jako například stávající praxe, kdy si třeba každý pacient může zajít k jakémukoliv lékaři, kdy se předepisují léky či vyšetření dublovaně.
Myslím, že česká medicína stojí před zásadní otázkou, zda se vrátit k centralizovanému stavu, ve kterém byla před revolucí, anebo zůstane v decentralizovaném stavu, který platí nyní. Tedy zda dáme daleko větší vliv státu, který bude rozhodovat o tom, kde sedí praktický lékař, kde sídlí gynekolog, kde nemocnice, anebo bude za dostupnost zdravotních služeb zodpovídat zdravotní pojišťovna, jako je tomu dnes. To je politická otázka, na niž musí odpovědět sami lidé. Pochopitelně pravicové strany budou prosazovat decentralizovaný systém, levicové centralizovaný.

A vy osobně dáváte přednost čemu?
Já se přiznám, že v poslední době se čím dál více kloním k centralizovanému systému. Když vidíte, jaké jsou problémy s ambulantními specialisty – kolik z nich má například otevřeno pět dnů v týdnu osm hodin denně? Nebo jaké jsou problémy s tím, že v regionech nám skutečně chybí doktoři, a naopak kolem velkých nemocnic je jich neuvěřitelné množství? Těžko říci.

Ale vždyť i pojišťovny by mohly systém lépe řídit.
Mohly, už jsem na ně tlačil. Ale bylo pro mě velkým překvapením, když jsem se dozvěděl, že nevěděly, kolik jejich lékařů nepřijímá pacienty, protože mají plnou kartotéku. Prostě to nesledují.

Váš nový náměstek Roman Prymula mluvil o tom, že by se v souvislosti se zákonem o univerzitních nemocnicích měla tvořit páteřní síť těchto zdravotnických zařízení, kam by spadaly kromě univerzitních nemocnic také krajské a některé okresní. Jak se budou vybírat?
To je právě otázka centralizace. Kde má být umístěna nemocnice, může určovat buď pojišťovna, anebo stát. Například stát stanoví, že v každém bývalém okrese bude jedna čtyřoborová základní nemocnice, která bude plně vybavená lékaři, sestrami a technologiemi. Na to bude navazovat 14 krajských nemocnic, které budou provozovat již desítky oborů, a nad nimi budou superspecializované fakultní, budoucí univerzitní, nemocnice. To může určovat stát, ale musí mu to umožnit zákon.

K tomu je potřeba změna zákona?
Jistě. Stát dneska vlastní jen zhruba 20 nemocnic. Stát by měl stanovit, kde má být nemocnice, vypsat výběrové řízení a pouze jedna nemocnice by získala smlouvu s pojišťovnami. Ale to bez změny zákona nemůže. Je však ještě na diskusi, zda budou síť zajišťovat pojišťovny, či stát.

První vlaštovkou v oblasti elektronizace zdravotnictví má být elektronický recept. Bude skutečně od příštího roku povinně zaveden, nebo si lékaři prosadí opět odklad?
Elektronická preskripce bude od 1. 1. 2018, zákon hovoří jasnou řečí. Ale samozřejmě připomínám, že budu ministrem pouze do října letošního roku. Co se stane ve zbytku roku, neovlivním.
Vždycky, když mi někdo vysvětluje, proč nelze eRecept plošně zavést, namítám, jak je zajímavé, že na Vysočině to zvládají všichni. Přitom jde o relativně chudý kraj s celou řadou malých vesniček. A elektronizace tam funguje.
A navíc – hned vzápětí – od března 2018 se budou muset lékaři připojit k EET. Jsem zvědavý, jak se s tím chtějí popasovat.

EET se týká všech lékařů?
Ano, protože všichni vybírají poplatky za prohlídky na zbraně, řidičáky atd., v podstatě příjem každého praktika tvoří z jedné třetiny přímé platby od pacienta. Když někteří lékaři tvrdí, že nemají počítač, nerozumím tomu. Vždyť například seznam léků se již nevydává papírově. Už ho dostanete pouze síťově či na flash disku. Jak si tedy ověří lékař, který nemá přístup k počítači, bezpečnost kombinace léků, které předepíše pacientovi? A jak se vzdělává a jak sleduje trendy lékař, který není připojen k internetu? Vždyť nadstandardní platy lékařů by přece měly zároveň souviset s určitou úrovní vzdělání.

        

JUDr. Ing. Miloslav Ludvík, MBA

Ministr zdravotnictví

  • se narodil 5. září 1963 v Praze
  • vystudoval Vysokou školu ekonomickou, obor zahraniční obchod, a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Absolvoval kurz managementu a zdravotnictví na Prague International Business School zakončený titulem MBA
  • v letech 1994–1998 byl generálním ředitelem společnosti Apotex (ČR), v letech 1998–1999 výkonným ředitelem firmy ČS Factoring. Od roku 2000 působil v čele Fakultní nemocnice v Motole.
  • jako kandidát ČSSD by zvolen do Zastupitelstva hlavního města Prahy, pracoval v různých výborech. V současnosti je předsedou Finančního výboru a místopředsedou Výboru pro zdravotnictví a bydlení ZHMP.

Pokročila ještě v něčem elektronizace zdravotnictví?
Začneme tím eReceptem, plus bude dobré jej doplnit o modality typu, že se lékaři rovnou zobrazí případné nebezpečné lékové interakce apod. Dále bude určitě ministerstvo práce a sociálních věcí připravovat elektronickou neschopenku. Pak se musíme zabývat centrálními registry a úložištěm, aby o pacientovi existoval nějaký centrální zdroj informací. To je jedna z mezer v efektivitě českého zdravotnického systému, již je třeba řešit.

V jakých intencích chcete připravit úhradovou vyhlášku na příští rok?
Umíme odhadnout, o kolik porostou náklady. Na růst mezd bude potřeba okolo 9–10 miliard, na další půlmiliardu vyjde snížení ochranného limitu na doplatky pro děti a důchodce a víme také, že výdaje za centrové léky porostou zhruba o dvě miliardy. Tj. zřejmě budeme muset mobilizovat nějaké rezervy systému.

A jaké?
To vám nemůžu prozrazovat na počátku března. Ale půjde skutečně o tvrdá vyjednávání, nic snadného.

A o kolik porostou příští rok příjmy zdravotnického rozpočtu?
Odhadujeme přírůstky kolem deseti, respektive devíti miliard korun. Dalších 3,5 miliardy získáme za státní pojištěnce, což dohromady činí 12,5 miliardy. Vzhledem k tomu, že výdaje se zřejmě zvýší o zhruba 14–15 miliard, musíme někde sehnat dvě až tři miliardy.

Nenaznačíte aspoň, kterým směrem půjdete? S příjmy od pacientů asi nepočítáte.
Určitě ne. Spoluúčast zvedat nebudeme.

S velkými výdaji hrazenými především z evropských fondů se počítá v psychiatrické reformě. V jaké je nyní fázi?
Již se rozběhla. Nyní se začínají schvalovat projekty na centra duševního zdraví, ale také rozjíždět dotace na akutní psychiatrická oddělení, na jejich renovace atd. Týkat se budou asi 15–20 nemocnic a dotace činí zhruba 30–60 milionů na jedno centrum. Bohužel, pražské nemocnice o příspěvek žádat nemohou.

Už jste s ministrem financí Andrejem Babišem projednávali připravovaný fond, který by měl hospodařit s pěti miliardami korun ročně na investice do nemocničních budov a přístrojů?

Představou je, že by fond plnily peníze ze spotřební daně.
Předběžně ano, ale bude to velký boj. Jediné, co stihnu připravit, je koncepční materiál do vlády, a to zhruba na květen. Ale protlačit toto zákonem bude velmi těžké. Jak se otevře rozpočtové určení daní, chce každý. Tedy půjde o strašnou bitvu mého nástupce.