Virus hepatitidy C byl objeven teprve roku 1989 – a dnes zcela vážně hovoříme o tom, že by pouhých 40 let poté mohla být tato infekce coby hrozba pro veřejné zdraví zcela eliminována. To je rychlost, jaká se v medicíně hned tak nevidí.

Pro mě je to také něco neuvěřitelného. Nevybavím si, že by v nějakém jiném oboru existovala generace lékařů, která by za svůj profesní život stačila chorobu objevit, naučit se ji léčit a nakonec ji dovést až k eliminaci.

Osobně jsem začal HCV léčit v roce1995, tedy šest let po objevu viru – a k dispozici jsem pro své pacienty měl léky z dnešního pohledu v podstatě jen s komickou účinností, zato s množstvím nežádoucích účinků. Nemocní museli neúspěšnou terapii často několikrát opakovat – léky byly sice postupem doby o něco účinnější, ale každá léčba byla velmi dlouhá a vinou interferonu i v mnohém nepříjemná. A dnes? Pacient dostane tablety na dva tři měsíce – a je vyléčen.

 

Termín eliminace bychom asi měli vysvětlit. Pokud se nemýlím, je to přece jenom něco jiného než eradikace...

Ano, nejedná se o vymýcení choroby tak, jak to chápe infektologie a jak tomu bylo třeba v případě pravých neštovic. Úplného vymýcení, tedy eradikace choroby nelze dosáhnout bez existence očkovací látky – a tu proti HCV nemáme a pravděpodobně ani mít nebudeme. Jenže upřímně řečeno k tomu, abychom virus HCV eliminovali, tzn. srazili jeho prevalenci v populaci pod hranici, kdeuž je považována za extrémně vzácnou, a tím jsme jej vyloučili z relevantních hrozeb pro veřejné zdraví, vlastně očkování ani potřebovat nebudeme. Základním preventivním nástrojem je v tomto případě léčba nejmodernějšími přímo působícími antivirotiky, která je bez nadsázky stoprocentně účinná. Všechny terapeutické otázky, které jsme řešili v průběhu uplynulýchtřicetilet, jsou od zavedení pangenotypových léčebných režimů těmito přímo působícími antivirotiky zodpovězeny.

 

Takže zbývá jen všechny infikované HCV najít a co nejvíce jich vyléčit?

V podstatě ano – zbývá už „jen“ to nejtěžší. To, že prevalence HCV je nejvyšší mezi osobami s rizikovým chováním, celou problematiku stigmatizuje – v očích laické, ale často i odborné veřejnosti. Každý den si ve své odborné poradně vyslechnu příběhy o tom, že jsou moji pacienti kvůli infekci odmítáni gynekology, stomatology a dalšími kolegy. Mnoho lidí se tedy nějaké diagnostice bude a priori bránit, aby nenesli cejch – a to i ti, kteří v sedmdesátých či osmdesátých letech minulého století, ještě před objevením viru a zavedením testování krevních produktů, dostali třeba transfuzi. Anebo jen prodělali chirurgický zákrok či komplikovaný porod a ani nevědí, že vůbec nějakou transfuzi dostali, protože žádné informované souhlasy se tenkrát samozřejmě nepodepisovaly.

Chronická virová hepatitida C je nemoc s nízkou prevalencí, která se v obecné populaci obtížně vyhledává. Nemá žádné příznaky, nebolí – a když už bolí, jedná se o pacienty s nádorem nebo pokročilou cirhózou. V tomto ohledu nám může pomoci jen edukace odborné veřejnosti. Aby např. praktický lékař pojal z anamnézy podezření na to, že daný pacient mohl v minulosti například dostat již zmiňovanou transfuzi, a aby to byla jednoznačná indikace pro odeslání ke screeningovému vyšetření protilátek proti HCV. Každá pozitivita by pak měla být vyšetřena specialistou, který by rozhodoval o dalším postupu.

 

Nakolik jsou v této souvislosti užitečné panelové diskuse jako např. ta v průběhu Májových hepatologických dnů?

Zdůraznil bych několik momentů. Za prvé jsme se všichni – představitelé obou klíčových odborných společností, ale i zástupci, řekněme, adiktologicko-zdravotní péče a vězeňské zdravotní péče – shodli v tom, jakým způsobem z odborného i strategického hlediska postupovat, abychom naplnili cíl WHO.

Druhým důležitým vzkazem z panelové diskuse je, že o těchto odborných stanoviscích diskutujeme s plátci a státními autoritami ještě předtím, než bude sestaven nějaký závazný dokument pro eliminaci HCV v ČR.

 

Takovým dokumentem by mohl být klinický doporučený postup, jehož tvorbu aktuálně vedete?

Jsem o tom přesvědčen a doufám v to. Upřímně řečeno akčních plánů jsme už zažili spoustu a jejich výsledky byly různé. Ale klinický doporučený postup se mi jeví být opravdu racionální novinkou. Už jenom to, že jeho metodika a koncepce muselyprojít oponenturou Garanční komise KDP, nám dává dostatečně silnou pozici k vyjednávání s plátci, orgány státní správy i odbornými společnostmi o všech racionálních krocích, které by na sebe měly navazovat tak, aby i v ČR mohl být splněn cíl eliminovat HCV do roku2030.

 

Dostane se třeba jednorázové, věkově podmíněné vyšetření protilátek proti HCV do preventivních prohlídek? V populaci mezi 18 a 44 lety věku se koncentruje 84 % všech nakažených.

Rozsah hrazených preventivních prohlídek je dán především zdravotními pojišťovnami. Ale určitě by se daly najít oblasti, kde by se vyšetření protilátek proti HCV dala zakotvit do vyhlášky – i když osobně nejsem příznivcem nějakého nařizování odborným společnostem, co mají dělat. Lepší je konsenzus, kterým by se o anti-HCV testování rozšířila třeba předoperační vyšetření, prohlídky v těhotenství a podobně.