AntiTNF přípravky jsou jedním z přelomů v terapii kožních zánětlivých chorob. S biologiky jako takovými máme zkušenosti již od roku 2005, ale teprve řada inhibitorů TNF-alfa se ukázala jako bezpečná varianta léčby psoriázy, a to nejen u dospělých, ale i u dětí. Dokonce přibývají nové indikace těchto přípravků, jako je například hidradenitis suppurativa, velmi nepříjemné onemocnění apokrinních žláz, které může pacienta invalidizovat.

Významným zástupcem inhibitorů TNF-alfa je adalimumab, jímž již bylo léčeno více než milion nemocných. Jaké jsou vaše zkušenosti s léčbou tímto přípravkem?
V dermatologii je ve skupině inhibitorů TNF-alfa adalimumab v podstatě hráčem číslo jedna. Podáváme ho řadu let u většiny našich pacientů s psoriázou, a jak už jsem uvedl, tato indikace se rozšiřuje i na hidradenitis suppurativa. Dá se předpokládat, že v budoucnu najdeme i některé další indikace, kde by byl adalimumab schopen stejně účinně a bezpečně potlačit kožní zánět tam, kde to potřebujeme.

Používání inhibitorů TNF-alfa a biologické léčby obecně dosud omezovala jejich vysoká cena. Postačuje její současné snižování, dané i stále častějším používáním biosimilars, k tomu, aby se antiTNF léčba podávala v časnější fázi nemoci a u většího počtu nemocných?
My inhibitory TNF-alfa podáváme jako první volbu u pacientů, u kterých selhává konzervativní antipsoriatická léčba, nebo jako standardní léčbu hidradenitis suppurativa. Čili už dnes se vlastně jedná o lék číslo jedna, kterým zvládáme zánětlivé projevy u závažných kožních chorob. Je příjemné, že biosimilární přípravky trošku rozvířily cenovou hladinu a snížily nejen cenu vlastní, ale vedly i k tomu, že výrobci originálních přípravků se nižší ceně přizpůsobili, tudíž ty účinné, bezpečné a dnes můžeme říci i osvědčené přípravky máme levněji a nebojíme se dávat je větší skupině pacientů.
Díky snižování cen věříme, že se do budoucna budou moci upravit i indikační omezení pro podání biologické léčby tak, jak to mají některé evropské státy již v současné době, a biologická léčba se obecně dostane včas potřebnému spektru pacientů.

Bezpečnost a účinnost biologické léčby v dermatologii u nás sleduje registr BIOREP založený v roce 2005. Můžete shrnout zásadní informace, které z něj vyplývají?
Registr jsme zakládali jako odborná společnost prakticky hned s příchodem prvního biologika, kterým tehdy byla Raptiva (efalizumab – pozn. red.). Tento přípravek dnes již na trhu není, nastavil ale relativně vysokou kvalitativní laťku ještě předtím, než přišly inhibitory TNF-alfa. Dnes má BIOREP neboli Registr biologické léčby psoriázy data od přibližně 1500 léčených pacientů. Díky němu můžeme říci, že skupina inhibitorů TNF-alfa má dnes nejlepší a nejkvalitnější kompaktní údaje, které v České republice můžeme mít, a je velmi dobře zmapována.
Pokud jde o konkrétní informace, které z registru vyplývají, je patrné, že inhibitory TNF-alfa vedou v tabulce četnosti podávání biologické léčby u psoriázy a jejich bezpečnost a účinnost jsou na velmi vysoké úrovni. U inhibitorů TNF-alfa je dokonce nastaveno automatické hlášení nežádoucích účinků. Dále skupinu sledujeme v rámci různých publikací. Například nedávno jsme zveřejnili velmi zajímavou souhrnnou práci z registru BIOREP, kde jsou data velmi přehledně zpracována, a zase ukazují velmi vysokou bezpečnost a účinnost těchto léčivých přípravků. U inhibitorů TNF-alfa dokumentujeme také velmi dobrou dlouhodobou perzistenci, což znamená, že když lék nasadíte, jeho účinnost s postupujícím časem nijak výrazně neklesá. Před začátkem antiTNF léčby jsme se obávali rizika vzniku blokujících protilátek – protože se přece jenom jedná o přípravky, které mají určitou antigenní strukturu–, ale ukázalo se, že tento problém se nevyskytuje zdaleka tak často, jak jsme si původně mysleli. Není překvapením, že se setkáváme s pacienty, kteří jsou na terapii týmž lékem třeba pět let.

Jakým směrem se dnes ubírá vývoj biologické léčby autoimunitních onemocnění v dermatologii?
Kromě již existujících léků máme buď těsně před schválením nebo již schválené nové přípravky, které můžeme nabídnout v případě postupného selhávání antiTNF léčby nebo tam, kde je antiTNF léčba kontraindikována. Spektrum léčebných možností u psoriázy, ale i u dalších zánětlivých onemocnění se tedy rozšiřuje. Biologickou léčbu máme velmi dobře rozběhnutou například také u maligního melanomu, cílenou léčbu podáváme i u lokálně progredujícího bazaliomu. Předpokládám, že indikace biologické léčby v dermatologii se budou rozšiřovat. Například proběhly a dále probíhají klinické studie u pacientů s atopickým ekzémem a u jeho těžké formy se v brzké době budeme moci setkat právě s biologickou léčbou. Velmi dobře funguje biologická léčba i u chronické urtikárie. Pokud tyto řádky čte někdo ze zástupců zdravotních pojišťoven, možná se vyděsí, jak se to bude pokrývat ekonomicky, ale myslím si, že s dalším rozšiřováním biologik do klinické praxe budou jejich ceny spíše klesat a že budou dostupné pro všechny, kteří je potřebují.

Mezioborová spolupráce, kterou jste zmínil, je při péči o pacienty s autoimunitními onemocněními nezbytná. Má podle vašeho názoru v současné podobě dostačující formu, nebo se potýká s rezervami?
Určité rezervy jsou vždycky, ať člověk dělá jakoukoli práci. O pacienty s psoriázou a o léčbu komorbidit je v oblasti biologické léčby postaráno velmi dobře. Máme velmi dobrou spolupráci jak s revmatology, tak s gastroenterology. Používáme stejné přípravky, takže si můžeme vyměňovat zkušenosti, s oběma odbornostmi pořádáme společné konference, školení a vzdělávací akce. S revmatology máme společné pole psoriatické artritidy, kterou je postižena zhruba čtvrtina pacientů s lupénkou, takže tam je spolupráce už historická, dnes běží on-line a obě strany přesně vědí, co mají od druhého odborníka očekávat. Domnívám se, že právě psoriáza a její biologická léčba představují vzor mezioborové spolupráce v medicíně obecně.