Pražský záchranář přijel do domácnosti ženy, která byla v bezvědomí. Měla rozbitou hlavu, hematomy po celém těle. Když se probrala, zeptal se jí, jak k těmto zraněním přišla. Žena popsala, že jí je způsobil přítel, tatínek jejich dvouletého chlapečka. Prý ho naštvalo, že kromě syna hlídá i šestiletou dceru sousedky, která si potřebovala dojít nakoupit. Přítel jí přitom zakázal, aby hlídala jakékoli jiné děti, a tak ji srazil pěstí k zemi, až ztratila vědomí. Lékařskou pomoc zavolala právě šestiletá holčička od sousedů. Záchranář ženě poradil, ať vyhledá pomoc. A varoval ji, že podruhé ji partner zabije.

„Byla to slova řečená v pravou chvíli a správnou autoritou. Žena se na nás obrátila v podstatě ihned po krátké hospitalizaci. Zjistili jsme, že žila ve vztahu, který byl dlouhodobě zatížen psychickým násilím, jež postupně přerostlo v násilí fyzické,“ popsala Petra Vitoušová, prezidentka organizace Bílý kruh bezpečí, která pomáhá obětem domácího násilí. „První kontakt s člověkem, který představuje institucionální systém moci, je pro oběť domácího násilí velice významný. Pokud se nevydaří, oběti se často vracejí zpátky na velmi dlouhou dobu a možná už si nikdy nedodají kuráž vyjít se svým problémem ven,“ zdůraznila.

Klíčovou osobou při odhalení domácího násilí a také kontaktem, který může obětem pomoci, bývají často lékaři a jiní zdravotníci. S nelehkým úkolem jim zatím pomáhala pouze vlastní intuice, případně osobní aktivita, jestliže se rozhodli v problematice sami dovzdělávat. V osnovách lékařských fakult totiž toto téma chybí, stejně jako ve výuce na středních zdravotnických školách. Postgraduální vzdělávání dokáže nabídnout kurzy, ale opět jen pro zájemce, systematické vzdělávání v této oblasti neexistuje. Totéž zatím platilo i pro doporučené postupy pro lékaře. Žádné nebyly.

 

Téměř dvě miliardy za ošetření obětí

Změnu odstartoval až dvouletý projekt regionálního úřadu Světové zdravotnické organizace (World Health Organization – WHO) pro Evropu ve spolupráci s českým ministerstvem zdravotnictví, jehož prioritou byl boj proti domácímu násilí. Díky němu vznikla pracovní skupina v čele s lékařkou Evou Vaníčkovou z 3. lékařské fakulty UK a Ústavu hygieny v Praze, která vytvořila manuál pro lékaře zaměřený na tuto problematiku.

„Jde o guidelines určené pro lékaře a zdravotníky napříč odbornostmi, primárně zacílené na praktické lékaře, záchrannou službu, gynekology a psychiatry. A také na střední zdravotnický personál v nemocnicích, kde je obrovská šance odhalit domácí násilí. Zpozornět je třeba v případech, kdy za pacientkou nikdo nechodí, anebo naopak trvá-li na velmi brzkém návratu z nemocnice domů. Také pokud u pacientky selhává terapie, protože na vystresované tělo nezabírá v podstatě na nic,“ uvedla Vaníčková.

Kolik nás stojí domácí násilí


 
  • Celkem v ČR zažilo domácí násilí 27,7 % dotázaných žen starších 18 let.
  • 162 000 žen vyhledalo v roce 2014 lékařskou pomoc v důsledku domácího násilí.
  • 1,850 miliardy korun činily v roce 2014 náklady veřejného zdravotního pojištění na ošetření a léčbu žen, které zažily domácí násilí.
  • Dalších 250 milionů korun pak v roce 2014 zaplatily tyto ženy z vlastních zdrojů na doplatcích za léky a dalších přímých platbách.
  • Nejvyšší výdaje na léčbu následků domácího násilí na ženách v roce 2014, konkrétně 1,24 mld. korun, vydala VZP.
  • Téměř jedna čtvrtina žen (24 %), které zažily domácí násilí, někdy nevyhledala lékařské ošetření, přestože jej potřebovala.
  • V 557 000 (45,2 %) případů domácího násilí mezi partnery kdykoli v minulosti bylo svědkem i dítě (děti), z toho v 35 700 (2,9 %) případů došlo k fyzickým zraněním dítěte.

Domácí násilí se podle statistik týká mnohem širší části populace, než by se mohlo zdát. Podle dat regionálního úřadu WHO pro Evropu se s agresí spáchanou intimním partnerem setkalo celkem 27,9 % žen ve střední Evropě. Úřad tyto statistiky srovnával s četností výskytu sexuálního násilí, kterého se na ženách dopustili ostatní muži. Čísla vyšla výrazně nižší (viz Násilí spáchané na ženách v Evropě).

V České republice proběhl v roce 2014 průzkum, v němž se agentura Mind Bridge Consulting snažila vyčíslit náklady spojené se zdravotními následky domácího násilí u nás. Z výsledků šetření vyplývá, že v roce 2014 vyhledalo lékařskou pomoc v důsledku takové agrese celkem 162 000 žen, náklady z veřejného zdravotního pojištění na ošetření činily 1,850 miliardy korun. Agentura se v rámci průzkumu dotazovala 3085 žen starších 18 let, domácí násilí zažilo 27,7 % z nich (více viz Kolik nás stojí domácí násilí).

 

Screeningový dotazník

Nově vzniklý manuál se snaží poskytnout lékařům a sestrám specifické znalosti a sociální dovednosti, které potřebují v každodenní praxi v kontaktu s oběťmi agrese. Cílem materiálu je „především s ohledem na dlouhodobé následky násilí na zdraví a sníženou kvalitu života, aby se včasná detekce a identifikace domácího a genderově podmíněného násilí stala pravidelnou součástí kurikula lékařské prohlídky“.

Kolektiv autorů doporučuje zařadit několik screeningových otázek do anamnestického vyšetření. Lékaři by se měli mj. ptát na osobní zkušenost s násilím v primární rodině a v partnerských vztazích včetně toho současného (detaily viz Screeningový dotazník).

Manuál také radí, aby lékař pokládal otázky za současného očního kontaktu s pacientem a dokumentaci doplnil až po uzavření screeningu. Dále navrhuje konkrétní varianty optimálních reakcí, které podpoří případnou výpověď oběti agrese. Důležité je nenutit ji ke sdílnosti, zachovat profesionální přístup, následně poradit a případně sestavit bezpečnostní plán a předat kontakty na tísňové linky a poradenská pracoviště, které jsou také součástí manuálu. Pokud jsou v domácnosti nezletilé děti, lékař by měl ženu vyzvat, aby kontaktovala orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), respektive v případě, že děti jsou svědky domácího násilí či v ohrožení, sám instituci upozorní.

Variantou ústního pohovoru je zčásti i písemná verze. Screeningové vyšetření by mělo zahrnout všechny ženy od 14 let a plynule navázat na péči pediatrů.

 

Typické markery domácího násilí

Publikace nabízí i konkrétní doporučení a představuje specifika přístupu k obětem domácího násilí u klíčových lékařských odborností. Například jak uvedla předsedkyně Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP a lékařka ZZS Středočeského kraje Jana Šeblová, která je jednou z autorek manuálu, záchranka má „výhodu“, že zasahuje v domácím prostředí agresora i oběti, a řada indicií svědčících pro tento typ násilí proto může být více nasnadě.

Navíc v případech, kdy jde o nahlášené napadení, má vždy k ruce i s ohledem na bezpečnost zasahujícího týmu policii. Sanitní vůz pak poskytuje bezpečné útočiště pro oběti, které jsou zde odděleny od násilníka, a tedy i prostor pro případný otevřený rozhovor.

Typické markery domácího násilí jsou podle Jany Šeblové tyto: udávaný mechanismus poranění neodpovídá objektivnímu stavu, pacient má po těle stopy po poraněních s různou dobou vzniku a v různém stadiu hojení, často v místech skrytých oděvem, typická je taky disimulace a snižování závažnosti incidentů.

Česká republika patří mezi státy, které mají rozvinutou ochranu obětí domácího násilí. Od 1. ledna 2007 je v platnosti zákon na ochranu před domácím násilím, který umožňuje vykázat agresora ze společného obydlí tehdy, jestliže policie vyhodnotí stávající situaci jako rizikovou a hrozí, že násilí bude pokračovat. A to i v případech, kdy není zjištěn žádný trestný čin. Policisté mohou vykázat násilníka na 10 dnů bez ohledu na názor ohrožené osoby. Občanskoprávní soud má možnost prodloužit vykázání až na půl roku.

Podle dat prezidentky Bílého kruhu bezpečí Vitoušové se denně v České republice vyjíždí ke zhruba 15‒20 incidentům vykazujícím znaky domácího násilí. Každý den také policie vykáže dva až tři podezřelé agresory. Od účinnosti zákona na ochranu před domácím násilím česká policie provedla 12 621 vykázání. Za každým z nich je minimálně jedna ohrožená osoba.

Pracovní skupina bude manuál distribuovat prostřednictvím České lékařské komory a České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Uložit

Uložit

Uložit