Jen minimum dospělých s ADHD se léčí

Na první pohled to působí, že jde o banální diagnózu u dospělé populace. ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder – porucha pozornosti s hyperaktivitou) je neurovývojově podmíněná choroba s trvalou poruchou pozornosti, která se zároveň projevuje impulzivitou a hyperaktivitou. Samotné symptomy nemoci zpravidla dospělým tolik nevadí.

Zásadní problém ovšem představují jejich důsledky. Nepozornost vede k častějším dopravním nehodám, chronické únavě, neschopnosti dokončovat úkoly, zapomětlivosti. Následkem impulzivity bývá promiskuita, finanční problémy či výbušnost. U hyperaktivity nastupuje pocit neklidu a stres. Kombinace těchto projevů narušují osobní, sociální i pracovní fungování osob a vedou k častější nezaměstnanosti, vyšší rozvodovosti, úrazům, závislostem či ke kriminalitě.

Slavní s ADHD

---

Lidé, kteří se potýkají s ADHD, obvykle selhávají v monotónních činnostech náročných na přesnost a systematičnost. Naopak mohou excelovat v kreativních činnostech či v profesích a aktivitách vyžadujících vůdcovství a nadměrnou aktivitu. Například v umění, v politice, ve sportu a v dalších akčních zaměstnáních.

Symptomy ADHD či poruchy učení mají či měli například 18násobný olympijský vítěz plavec Michael Fred Phelps, basketbalista Michael Jordan, bývalí američtí prezidenti Abraham Lincoln, George W. Bush, fyzik Albert Einstein, vynálezci Graham Bell či Thomas Edison a malíři Vincent Van Gogh, Salvador Dalí nebo Pablo Picasso. Stejně jako spoluzakladatel a šéf společnosti Microsoft Bill Gates a herci Jack Nicholson a Steve McQueen.

Třikrát více hospitalizací

Pacienti s ADHD také výrazně častěji než běžná populace využívají zdravotní systém. Dokládá to řada studií (DiScala et al. 1998, Leibson et al. 2001, Hodgkins et al. 2011, Barkley et al. 1993 a 1996), které shrnul předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP psychiatr Martin Anders. Lidé s ADHD jsou o 17 % častěji účastníky cyklistických nehod, absolvují o 33 % více akutních návštěv v nemocnici, 3x více hospitalizací, 10x více ambulantních návštěv u lékaře a prodělají 2–4 x více autonehod.

ADHD je nejčastější psychickou poruchou u dětí, celkem se s ní potýká zhruba 4–8 % z nich. Psychiatři uvádějí, že přibližně 2/3 dětské populace si nemoc přenáší i do dospělosti. Prevalence je pak mezi 2–5 %. Pro srovnání například schizofrenie trápí přibližně 1,5 % dospělých.

Podle dostupných údajů poruchu ze 76 % ovlivňuje dědičnost. Až 75 % dospělých pacientů s ADHD má přinejmenším jednu další komorbidní psychickou poruchu, nejčastěji poruchy nálad, úzkost, poruchy spánku, osobnosti atd. U neléčených osob s ADHD je také vyšší výskyt suicidality.

 ADHD a nehodovost, závislost, kriminalita

Analýza dat ze švédského registru, v níž bylo hodnoceno 17 400 pacientů s diagnózou ADHD v letech 2006–2009 z hlediska vážných dopravních nehod, vedla k přesvědčivým závěrům. Léčení muži měli o 58 % nižší riziko dopravní nehody než neléčení (Zheng Chang, JAMA Psychiatry 2014).

Podobné výsledky přinesla také analýza v USA, která hodnotila data zdravotních pojišťoven téměř 2,5 milionu jedinců s ADHD. Léčení muži měli o 38 % nižší riziko dopravní nehody. U léčených žen byl rozdíl ještě výraznější, riziko pokleslo o 42 % (Zheng Chang, JAMA Psychiatry 2017).

Významná souvislost se jeví i u ADHD a návykových poruch. Většina studií tvrdí, že ADHD je rizikovým faktorem pro vznik závislostí. Například autoři metaanalýzy publikované v roce 2012 (van Emmerik-van Oortmerssen K. et al., Drug and Alcohol Dependence 122) uvádějí, že 23,1 % pacientů s návykovými poruchami zároveň splnilo kritéria DSM-IV pro komorbidní ADHD.

Ještě výraznější výsledky konstatovali čeští adiktologičtí pracovníci, kteří sledovali výskyt ADHD u uživatelů drog léčených v terapeutických komunitách. Z celkového počtu 76 osob jich symptomatologii ADHD vykazovalo 56 % (Rubášová E., Česká a slovenská psychiatrie 2015).

Prevalenci užívání omamných a psychotropních látek u dospělých s ADHD dokazuje i longitudinální studie (Wilens et al., Psych Clin N Am: 2004 – viz Celoživotní prevalence)

Důsledky impulzivity charakteristické pro osoby s ADHD jsou patrné ze studie realizované ve věznicích ve Velké Británii (Young S., The World Journal of Biological Psychiatry 2011). Výsledky zkoumání mezi vězni hovoří o tom, že zhruba 30 % mužů se potýká s touto poruchou dle diagnostických kritérií DSM-IV, z žen desetina a z mladistvých dokonce o 45 %. Podle závěrů studie lidé s ADHD vstupují do vězeňského systému dříve a častěji a déle v něm pobývají. Konkrétně mají 8x více agresivních incidentů, konfliktů s personálem či spoluvězni než ostatní trestanci.

Jen 1800 pacientů s ADHD

Podle mezinárodních dat hovořících o 4% prevalenci ADHD u dospělých by v České republice mělo být zhruba 320 000 osob starších 18 let s touto diagnózou. Ovšem podle údajů vykázaných ve statistické ročence Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) bylo v České republice v roce 2016 léčeno pouze 1800 dospělých osob s ADHD.

Jak uvádí docent Anders, rozsáhlá poddiagnostikovanost má více příčin. Nemocní sami i jejich rodiny mají tendence příznaky poruchy podceňovat. Nepozornost, roztržitost, impulzivitu i ostatní symptomy považují za projevy lenosti, zlého úmyslu či nezralosti. Postižené osoby bývají označované za „loosery“, chaotiky či „mimoně“.

Další důvod je zaměňování diagnózy, a tudíž léčby. „Řada lidí s ADHD má problémy s alkoholem, se závislostí, někteří se léčí pro úzkostné nebo depresivní poruchy, často neúspěšně. U nich by bylo dobré je přediagnostikovat,“ konstatuje doc. Anders.

Apeluje především na praktické lékaře, aby odeslali ambulantním specialistům pacienty, kteří nereagují na léčbu úzkostí a depresí. Na druhou stranu není výjimkou, že diagnózu zamění i psychiatr, jak dokazuje kazuistika, kterou citoval primář Dětského a dorostového detoxikačního centra Nemocnice milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze psychiatr Marian Koranda.

ADHD má klinická diagnostická kritéria podobně jako deprese, schizofrenie a je léčitelná kombinací farmak, kdy specifická farmakologická léčba má větší efekt než například antidepresiva a psychoterapie. V praxi ovšem ADHD není součástí standardní diferenciální diagnostiky.