odborný titul Blood Advances publikoval rozsáhlou retrospektivní populační studii, jejímž účelem bylo zjistit prevalenci metabolického syndromu (MetS) u pacientů s hlubokou žilní trombózou (HŽT, z angl. DVT) a určit jeho efekt na rekurenci žilní tromboembolie (ŽTE, z angl. VTE). Ukázalo se, že u pacientů s MetS byla pravděpodobnost rekurence ŽTE větší.


„Lepší porozumění tomu, kteří pacienti jsou ve vyšším riziku rekurentní žilní tromboembolie, je důležité pro designování intervencí vedoucích k redukci snížené kvality života po ŽTE. Ačkoli bylo zjištěno, že metabolický syndrom, který v sobě zahrnuje hypertenzi, hyperlipidemii, diabetes mellitus a obezitu, je asociován s hypo brinolytickým stavem, data spojující rekurenci ŽTE s MetS zůstávají omezená,“ vysvětlují v abstraktu autoři Dr. Lauren Stewartová a Dr. Je rey Kline z Indiana University School of Medicine v Indianapolis, USA.

S největším rizikem rekurence HŽT byla spojena hyperlipidemie

Publikovaná práce je retrospektivní analýzou údajů z americké databáze Indiana Network for Patient Care za období let 2004–2017. Zahrnuto bylo nakonec 151 054 pacientů s HŽT (průměrný věk pacientů byl 58 let, 56 % tvořily ženy), aspoň jednu komponentu MetS mělo 68 % z nich (22 % mělo jednu, 24 % dvě, 17 % tři a 5 % pacientů mělo všechny čtyři komponenty MetS). Ze čtyř složek MetS byla v této studijní populaci nejobvyklejší hypertenze (58 %), následovaná hyperlipide- mií (41 %), poté diabetem mellitem (23 %) a nejméně častá byla obezi- ta (19 %). Rekurence ŽTE se objevila u 17 % probandů, přičemž její výskyt narůstal s každou další komponentou MetS. Jak uvedli Stewartová a Kline, pacienti zcela bez komponent MetS měli míru rekurence 7 %, ve skupině s jednou komponentou MetS už to bylo 14 %, se dvěma 21 %, se třemi komponentami 30 % a u osob se čtyřmi komponentami MetS byla míra rekurence 37 %. Další analýza každé komponenty MetS odhalila, že s největším rizikem rekurence HŽT byla spojena hyperlipidemie (OR 1,8; 95% CI 1,72–1,84). Významnou asociaci s rizikem HŽT ale měly i obezita (OR 1,5; 95% CI 1,48–1,59), hypertenze (OR 1,5; 95% CI 1,41–1,53) a diabetes (OR 1,4; 95% CI 1,38–1,47).

Každá z komponent MetS se rovněž pojila se zvýšeným rizikem mortality (pro hypertenzi platilo HR 2,2; 95% CI 2,12–2,23; pro hyperlipidemii HR 2,3; 95% CI 2,24–2,36; pro diabe- tes HR 1,8; 95% CI 1,76–1,86; pro obezitu HR 2,2; 95% CI 2,11–2,24).

Jak výzkumníci zjistili v post hoc analýze, ve skupině pacientů s MetS byla více předepisována antitrombotika než ve skupině pacientů bez MetS (23 % vs. 18 %, p < 0,0001). „Je známo, že antikoagulační terapie je velmi účinná při snižování rizika rekurence ŽTE, proto je možné, že účinek metabolického syndromu na rekurenci je v našem datovém souboru vlastně podceňován,“ píšou vědci.

Ve výčtu omezení této studie uvedli výzkumníci mimo jiné nedostatek speci ckých laboratorních dat, jako jsou hodnoty tlaku krve, lipidových panelů a glykovaného hemoglobinu (HbA1c). Studie také nebrala v úvahu případné další pomocné léky, které mohou pacienti užívat ke snížení rizika rekurence ŽTE, jako jsou aspirin nebo statiny. Nicméně podle autorů studie jejich „zjištění potvrzují důležitost rozpoznání komponent MetS u pacientů s diagnózou akutní hluboké žilní trombózy a zahájení vhodné tera- pie pro snížení jejich vlivu na riziko rekurence ŽTE“.

Autorka studie: „Je potřeba další výzkum léčby MetS při preskripci antikoagulancií“

V tiskovém prohlášení, na které upozorňuje článek Je a Minerda věnovaný této práci Stewartové a Klina a publikovaný na odborném serveru MedPage Today, se Dr. Stewartová věnovala potenciálním klinickým důsledkům.

„Tato studie zdůrazňuje potřebu dalšího výzkumu souběžné léčby metabolického syndromu při přede- pisování antikoagulancií,“ konstatovala. „Lékaři nyní mohou uvažovat i nad dalšími položkami metabo- lického syndromu – je řešena pacientova hypertenze? Je řešena hyperlipidemie? Intolerance glukózy? Mluvil jsem s pacientem o cvičení a dietě?“ A dále ji J. Minerd cituje: „Přítomnost jedné nebo více z těchto položek – obezita, hyper- lipidemie, hypertenze, diabetes – má za následek horší výsledky u pacientů s krevními sraženinami. Ale dobrá zpráva je, že všechny čtyři tyto podmínky mohou být léčeny a upraveny.“

Mechanismus vysvětlující roli metabolického syndromu u ŽTE nicméně podle článku J. Minerda zůstává nejasný. Existuje hypotéza, která předpokládá, že obezita indukuje dysfunkci adipocytů a oxidační stres, což vede ke zvýšené cirkulaci prozánětlivých adipocytokinů včetně interleukinu 6, tumor nekrotizujícího faktoru alfa a PAI-1. Tím se vytvoří prozánětlivý a protrombotický stav o nízké intenzitě (angl. low-grade), což může přispívat k vyššímu riziku rekurence ŽTE, jak podle J. Minerda uvedli Stewartová a Kline.