Na konci 18. století měli lékaři k dispozici jako diagnostické nástroje stále jen jednoduchá pátradla a zrcadla k prohlídkám úst, pochvy a konečníku. Počítání tepové frekvence usnadňovaly od 14. století přesýpací hodiny s drcenými vaječnými skořápkami a v 17. století přibyla hodinám s ciferníkem vteřinová ručička. Dále už byl lékař odkázán jen na své pozorovací schopnosti, hmat a na to, co nezřetelně slyšel po položení ucha na pacientův hrudník či břicho. Není tedy divu, že ovýsledcíchléčby vážných případů rozhodla často boží vůle. Zásadní průlom přineslyaž historické události ve Francii na konci 18. století... 

Tisíce mediků přilákal osvícenský empirismus

Velká francouzská revoluce (1789–1799) radikálně zreformovala také tamní zdravotní politiku. Ve chvíli, kdy byly nemocnice odebrány církvi a svěřeny státu, se nejlepší lékaři rozhodli přeměnit instituce na vědecké ústavy určené ke zkoumání chorob a zavedli nové programy. Do Paříže se začaly hrnout tisíce mediků následujících osvícenský empirismus. Dosavadní knihy o holistickém pohledu na pacienta s důrazem na humorální rovnováhu tělesných tekutin se staly zastaralými. Díky téměř neomezeným možnostem získávání zkušeností u lůžek nemajetných nemocných a později při pitvách zemřelých zavládl nový anatomicko-patologický přístup.

Objevu Laënneca předcházely poznatky jiných dvou lékařů. Rakušan Leopold Auenbrugger přinesl světu techniku perkuse, hodnocení stavu vnitřních orgánů na základě změn zvuků při poklepu na hrudník. Jeho pojednání o vyšetření poklepem přeložil a především zviditelnil baron Jean-Nicolas Corvisart des Marets, což byl velmi uznávaný francouzský lékař proslavený zejména tím, že úspěšně léčil Napoleona Bonaparta a jeho rodinu. Šlo o dílo s názvem Pojednání o nemocech a organických poškozeních srdce a velkých cév. Vyšlo v roce 1806 a Corvisart je doplnil o svévlastní klinické zkušenosti. Corvisart vyučoval v Paříži interní medicínu a kladl důraz na podrobné a systematické vyšetření pacienta. Jeho výklady o přímé auskultaci zaujaly také jistého studenta, který se stal v pozdějších letech neméně proslulým nežjeho učitel.

R.T. H. Laënnec, zakladatel klasické fyzikální diagnostiky

René Laënnec se narodil 17. února 1781 v bretaňském městě Quimper. Studoval v Nantes a od roku 1799 působil u západní armády jako ranhojič. V roce 1800 odešel studovat medicínu do Paříže a o čtyři roky později se stal lékařem. V roce1816 nastoupil jako ředitel v Neckerově nemocnici v Paříži, kde intenzivně pracoval na zvýšení možností diagnostiky chorob plic a srdce. V témže roce objevil stetoskop, nástroj, který maximálně využil možností nabízených auskulací. Stetoskop zcela změnil přístup k interním onemocněním tím, že umožnil lékařům snazší cestu ke zvukům provázejícím dýchání a proudění krve. Laënnec vydal v roce 1819 své devítisetstránkové životní dílo Pojednání o nepřímé auskultaci (Traité de l’auscultation médiate). Roku 1823 se stal profesorem naCollège de Francea následující rok přednostou interní kliniky. Byl mu také udělen Řád čestné legie. Laënnec také jako první popsal jaterní cirhózu a obraz jedné z chorobných změn jater se dodnes jmenuje Laënnecova žlutá atrofie jater.

Zakladatel klasické fyzikální diagnostiky zemřel 13. srpna 1826 na plicní tuberkulózu. Laënnec sám byl tedy bohužel také stižen největší metlou 19. století, jejíž objektivní diagnózu zdokonaloval. Na jeho počest byla v jeho rodném městě v roce 1868 postavena socha a jeho jméno nesejedna ze čtyř lékařských fakult Univerzity ClaudaBernarda v Lyonu. 

Vznik prvního stetoskopu aneb za vším hledej ženu…

Vraťme se ještě k upřesnění okolností vzniku významného objevu. Mladý René Laënnec začal přemýšlet nad vylepšením auskultace, jelikož býval v rozpacích při vyšetřování sličných korpulentních pacientek. Rozhodl se, že zkusí prodloužit vzdálenost mezi svým uchem a poprsím žen pomocí ruličky z papíru. Popsal nápad takto: „Vzpomněl jsem si na jeden dobře známý akustický jev. Když přiložíte ucho k jednomu konci dřevěného trámu a někdo bude škrábat špendlíkem po druhém konci, zřetelně to uslyšíte. Napadlo mě, že tato fyzikální vlastnost by mohla být užitečná v případě, kterým jsem se tehdy zabýval…“A s ruličkou skutečně slyšel mnohem lépe než dosud!

Začal tedy experimentovat s jednoduchým dřevěným tubusem o délce cca 22 cm a průměru cca 3,5 cm. Tvořily jej dvě odlišné části, které se spojovaly sešroubováním, jedna se přikládala k hrudníku pacienta, druhá k uchu lékaře.  Laënnec byl výsledky nadšen a prohlásil o přístroji: „Je to klíč ke studiu nejen tlukoucího srdce, ale de facto všech pohybů odehrávajících se uvnitř hrudní dutiny a vydávajících slyšitelné zvuky.“

Stetoskop byl dále zdokonalován, tuhý materiál nahradila ohebná měkká gumička. A v roce 1850 vyrobil George P. Camman dodnes užívaný biaurální fonendoskop.

Na Laënneca navázali další průkopníci stetoskopie

Současníkem, který Laënnecovo dílo ve Francii rozvíjel, byl Gaspard Laurent Bayle. Šlo o všestranně nadaného muže, který se zabýval i právem, teologií a politikou. Coby lékař pak sepsal rozsáhlé pojednání o tuberkulóze a rakovině. Také on zemřel na tuberkulózu.

Laënnec nesmírně inspiroval i jednoho ze svých anglických studentů, ze kterého se později stal významný lékař: Thomase Hodgkina. Ten se po letech studií v Edinburghu a v Paříži usadil v Londýně a zde o stetoskopu přednášel a velmi jej propagoval. Byl průkopníkem v preventivní medicíně a skvělým patologem a popsal mj. chorobu, která později dostala jeho jméno –Hodgkinův lymfom. Tento lékař patřil k náboženskému hnutí kvakerů a usiloval o zrušení otroctví.

Moderní léčbě chorob hrudníku se věnoval také český lékař Josef Škoda. Rodák z Plzně nejprve sloužil v Čechách při epidemii cholery, později si vybudoval renomé ve Vídni jakožto jeden ze zakladatelů moderní lékařské školy. Ve svém díle Pojednání o poslechu a poklepuužíval originálně k charakteristice ozev z nitra hrudníku hudební příměry a analogie.

Lucie Barošová

Seznam literatury:

  1. Porter, Největší dobrodiní lidstva Historie medicíny od starověku po současnost.Praha:Prostor,2001, str. 344–348, 356.
  2. Rooney, Příběh medicíny Od prvních felčarů po zázraky moderního lékařství. Praha:Dobrovský,2017, str. 91–93.
  3. https://cs.wikipedia.org/wiki/Jean-Nicolas_Corvisart
  4. https://cs.wikipedia.org/wiki/Ren%C3%A9_Th%C3%A9ophile_Hyacinthe_La%C3%ABnnec
  5. https://en.wikipedia.org/wiki/Gaspard_Laurent_Bayle
  6. https://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_Hodgkin

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_%C5%A0koda_(l%C3%A9ka%C5%99)