Třicetiletý Čech už zhruba pět let žije i pracuje ve Velké Británii. Také si zde platí zdravotní pojištění. Asi před třemi lety měl poměrně silnou alergickou reakci, a proto navštívil jednu z londýnských nemocnic. Lékař ho ošetřil a také mu doporučil vyšetření na alergologii a imunologii. Za tři roky poté měl muž podobnou reakci a opět vyhledal zdravotnické zařízení.

Tentokrát poblíž Sussexu. Tamní lékař otevřel kartu pacienta a žádal po něm výsledky zmíněného vyšetření. Muž ovšem na žádných testech nebyl, a proto místo drobného administrativního poplatku zaplatil 900 liber. Tedy stejnou částku, jako by vůbec nebyl pojištěn.

Tento pacientský příběh nedávno ve sněmovně vyprávěla předsedkyně zdravotnického výboru prof. MUDr. Věra Adámková, CSc., a to na semináři, který se týkal práv a povinností pacientů a na kterém se sešli zástupci ministerstva zdravotnictví, pojišťoven, zákonodárců i poskytovatelů zdravotní péče.

Stručný případ velmi dobře ilustroval zcela rozdílný přístup autorit k plnění pacientských „povinností“. Zatímco mladý muž z příběhu si zřejmě už nikdy nedovolí nerespektovat doporučení lékařů, čeští pacienti je nadále mohou ignorovat.

Žádná ze zainteresovaných stran totiž malusy pro tu část populace, která pokyny lékaře a prevenci neřeší a celkově žije nezdravým stylem, neplánuje. Není to totiž „společensky průchodné.“ „Lepší bude zahájit diskuzi o ocenění péče o vlastní zdraví formou bonusů a přidaných benefitů,“ konstatovala náměstkyně ministra zdravotnictví MUDr. Alena Šteflová.

Délka života ve zdraví, Česká republika versus Švédsko

Délka života ve zdraví, Česká republika versus Švédsko

Roste délka života, ovšem v nemoci

I když je zdravotní péče v České republice stále na vyšší úrovni, příliš pozitivní vliv na celkové zdraví naší populace nemá. Dobře to ilustruje srovnávací analýza Světové zdravotnické organizace (World Health Organization – WHO), viz box Délka života ve zdraví, Česká republika versus Švédsko. Autoři v ní porovnávali průměrný počet let prožitých ve zdraví české populace v roce 2010 a v tehdejším Československu v roce 1962. Ukázalo se, že ani po téměř 50 letech se tento stav téměř nezměnil. Stále se v průměru dožíváme ve zdraví zhruba 63 let. Díky dobré zdravotní péči u českých občanů pouze přibyly roky prožité v nemoci. Ve Švédsku jsou výsledky studie zcela jiné. V roce 1962 žili v průměru Švédové ve zdraví zhruba 62 let, tedy podobně jako my, ovšem od té doby se u nich tato doba prodloužila o 9 let, tedy na přibližně 71 let.

Situaci dokresluje i srovnání, do jaké míry v Evropě umírají lidé předčasně, tedy na nemoci, které jsou preventabilní, viz graf Předčasná (preventabilní) úmrtí – Evropa. Česká republika obsadila sedmé nejhorší místo, na 100 000 obyvatel u nás ročně zemře 285 osob tzv. předčasně.

Podle náměstkyně Šteflové je to dáno tím, že Češi mají nízkou zdravotní gramotnost a ke svému zdraví se chovají nezodpovědně. „Odhady naznačují, že omezení rizikového chování, tedy konzumace tabáku a alkoholu, zlepšení stravy a snížení obezity, na zdravou úroveň by v České republice mohlo vést k prodloužení střední délky života o téměř 3,5 roku,“ konstatovala MUDr. Šteflová s tím, že zlepšení celkového zdraví by mělo pochopitelně vliv na zaměstnanost a produktivitu práce a má tedy významný potenciál z hlediska ekonomických přínosů. MUDr. Alena Šteflová také na semináři interpretovala zahraniční zkušenost pokud jde o poměr nákladů na prevenci a jejich přínosů. Ten bývá zhruba 1:10, tedy jedna investovaná koruna do prevence přináší úspory, respektive snížení nákladů na léčbu ve výši 10 korun.

Teorie a praxe

Data jsou evidentní, teď co s tím. Jak už bylo uvedeno výše, ministerstvo se penalizovat zdravotně nezodpovědné jedince nechystá. Teoreticky větší páku by na provinilce mohly mít v ruce zdravotní pojišťovny. Ty ovšem argumentují tím, že by šly proti vůli většiny pojištěnců, kteří nejsou zvyklí na odpovědnost za vlastní zdraví. Majoritě obyvatel je podle prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven ČR Ing. Ladislava Friedricha, CSc. také jedno, do jaké míry pojišťovny smysluplně vynakládají prostředky vybrané od svých pojištěnců. „Neefektivita v čerpání (zdravotní péče) občanovi nevadí.  Že mu nevadí neefektivita ve vlastním čerpání, to bych samozřejmě chápal, ale že mu nevadí ani neefektivita u ostatních občanů, protože samozřejmě do budoucna bude omezovat jeho samotného, to je zarážející,“ konstatoval Ing. Friedrich. Příkladem je například štědré proplácení lázeňské péče, které podle něj v mnoha případech účinné není.

Také prezident Svazu ZP Friedrich proto vidí spíše cestu v individuálním zvýhodnění zdravotně odpovědné části populace a také v její edukaci, která by měla nabízet informace k lepší péči o sebe samé, ale i data o fungování zdravotního systému a jeho omezených zdrojích.

Podle náměstkyně Šteflové je kapitola zvyšování zdravotní gramotnosti a odpovědnosti za vlastní zdraví součástí strategického rámce Zdraví 2030, který by měl být v blízké době odeslán k projednání vládě.

Mezi aktuální aktivity, které by měly zlepšit odpovědnost občanů k vlastnímu zdraví řadí zejména reformu primární péče. Ta má posílit roli praktických lékařů, kteří by měli mít více času věnovat se pacientovi a motivovat jej ke změně životního stylu. Jednou z vizí je také individualizovat preventivní prohlídky s ohledem na rizikovost pacienta. Připravuje se také zdravotnický webový portál se srozumitelnými a garantovanými informacemi.

To vše je zatím ve fázi přípravy. Nelze se ubránit dojmu, že případné změny v postoji českých občanů budou velice pozvolné.