Zákon 374/2011 Sb. o zdravotnické záchranné službě jasně říká, že Zdravotnická záchranná služba je zdravotní službou, v jejímž rámci je na základě tísňové výzvy poskytována zejména přednemocniční neodkladná péče osobám se závažným postižením zdraví, nebo v přímém ohrožení života. Pokud by ZZS vyjížděla pouze k těmto případům, pak jsou Češi pravděpodobně nejzávažnějším způsobem stonajícím národem v Evropě, ne-li na světě. Víme však, že tomu tak bezpochyby není. Musíme si tudíž přiznat, že tento stav je způsoben krom nedostatečné dostupnosti primární péče v řadě regionů, nedostatkem smluvních lékařů pro sociální zařízení, domovy pro seniory, vězeňskou službu a Policii ČR. Hlavním faktorem je však zcela jistě nadužívání až zneužívání ZZS samotnými pacienty, kteří ji využívají jako taxi do nemocnice, bezplatnou výjezdovou lékařskou pohotovost s přednostním přístupem k vyšetření v nemocnici nebo jen snadný vstup do zdravotního systému v případě sociálně vyloučených skupin, nebo jen proto, že mají pocit, že konzumovat zdarma jakoukoli zdravotní péči mají z titulu plátce zdravotního pojištění. Můžeme namítat, že dispečer přijímající výzvu má možnost odmítnout neindikovaný stav, nebo alespoň situaci nějak regulovat. To je sice pravda, ale jen do padesáté nadávky a třetí stížnosti. Poté zpravidla rezignuje.

Další, co z jednoduchých tabulek a grafů vyčteme, je potěšující okolnost, že zdravotnické záchranné služby nepřestávají rozšiřovat trvale síť výjezdových základen a počet posádek v jednotlivých krajích. Když byl vydán zákon o ZZS, řada poslanců a aktivistů tehdy hřímala, jak řídká tato síť bude a jak v brzké době vzniknou desítky lokalit, kam snad záchranka ani nedojede. Jak vidno, opak je pravdou a už jednoduché počty ukazují, že dojezdová doba se stále zkracuje a dostupnost Zdravotnické služby v ČR se stále zlepšuje. Samozřejmě, že nic není ideální, dochází ke změnám v typu posádek, neboť trvale ubývá lékařů, stejně jako v nemocnicích nebo primární péči, ale záchranné služby vyvíjejí trvalou snahu tuto situaci zlepšit právě změnami v rozmístění posádek, spoluprací s nemocnicemi i soukromými lékaři a trvalým tlakem na vznik urgentních příjmů až do úrovně bývalých okresních nemocnic.

Stále ještě doufám, že kraje, ministerstvo zdravotnictví i zdravotní pojišťovny si uvědomují nezastupitelnost ZZS v systému českého zdravotnictví. Dojde tak ke stabilizaci personální i materiální situace bez dalších experimentů a vytváření centrálně řízené uniformované složky propojující zdravotnictví s krizovým řízením a řešením mimořádných událostí, neboť 90% naší činnosti tvoří standardní zdravotní péče.