Vzhledem k tomu, že takový postup knížecích rad považuji za hrubě neprofesionální, až do vyhlášení nálezu jsem se zdržel publikování svého subjektivního pohledu na danou problematiku. O nálezu ÚS si může kdokoli myslet cokoli, ale v žádném případě nejde o překvapivé rozhodnutí. Kdo se účastnil již veřejného projednávání dne 10. 5. 2017, nemohl odejít s přesvědčením, že ÚS v nálezu shledá napadenou právní úpravu za ústavní a současné počínání zdravotních pojišťoven za akceptovatelné.
Nejprve si tedy řekněme, jak ÚS vlastně rozhodl. Formálně vzato došlo ke zrušení dílčích formulací v zákoně o veřejném zdravotním pojištění a jeho příloze č. 3, které obsahovaly zmocnění zdravotních pojišťoven k tomu, aby zjišťovaly ceny ekonomicky nejméně náročného provedení konkrétních zdravotnických prostředků formou blíže nespecifikovaného průzkumu trhu. Předmětné zrušení části právní úpravy bylo odloženo k datu 31. 12. 2018. Jinými slovy, ÚS se v plném rozsahu ztotožnil s argumentací navrhovatelů, tedy skupiny senátorek a senátorů. Zákonodárci poukazovali na to, že současný model stanovování úhrad zdravotnických prostředků je netransparentní a nepředvídatelný. Právní úprava je vágní a plná neurčitých pojmů. A konečně zdravotní pojišťovny svůj postup, který navíc nepodléhá žádnému efektivnímu přezkumu, nijak neodůvodňují.
ÚS jasně konstatoval, že současnou právní úpravu ani ústavně konformním způsobem aplikovat nelze. Tedy primární chyba je již v samotném zákoně a nevyhovující praxe zdravotních pojišťoven daný problém jen umocňuje. ÚS poukázal na to, že při užití standardních interpretačních pravidel není možné dovodit, jaká bude nominální výše úhrady konkrétního zdravotnického prostředku.
Neurčitost a nepředvídatelnost právní úpravy pak logicky vede k libovůli a dotváření pravidel na úrovni zdravotních pojišťoven, což není v souladu s tzv. výhradou zákona, která požaduje, aby podmínky a meze ústavně garantovaného sociálního práva byly stanoveny na úrovni zákona. Dle ÚS je nepřijatelná delegace stanovení pravidel na úroveň podzákonných předpisů, a tím spíše není akceptovatelná generální delegace tvorby pravidel hry na správní orgán, či dokonce na zdravotní pojišťovny. Nadto ÚS zdůraznil, že ani zákon nesmí sociální právo, kam spadá i nárok na bezplatnou zdravotní péči v mezích stanovených zákonem, popřít či vyprázdnit.
ÚS se dále vyjádřil poměrně kriticky k pozici, jakou v daném řízení zaujala vláda, potažmo i ministerstvo zdravotnictví (MZ). Vláda totiž ve svém stanovisku uvedla, že současnou právní úpravu považuje za zcela ústavní a vyhovující. ÚS však vládě i MZ připomněl důvodovou zprávu k zákonu o zdravotnických prostředcích, kde MZ již v roce 2012 jasně konstatovalo, že současný systém stanovování úhrad zdravotnických prostředků zdravotními pojišťovnami prostřednictvím číselníků a metodik je netransparentní a neudržitelný. Obdobná kritika stávající podoby mimoprávní úhradotvorby pak byla taktéž součástí důvodové zprávy návrhu novely zákona o veřejném zdravotním pojištění z pera ministra Němečka, jež byla ze strany MZ rozeslána do připomínkového řízení v létě roku 2015, tedy až po podání návrhu k ÚS. Co vedlo MZ k radikální změně postoje, zůstalo nezodpovězeno, nicméně ÚS se s aktuální argumentací vlády a MZ neztotožnil.
ÚS dále vyjádřil zajímavou myšlenku, a sice že ze současné právní úpravy plyne povinnost hradit všechny dotčené skupiny zdravotnických prostředků prakticky ihned, tedy od okamžiku jejich prvního dodání na trh v ČR. V tomto kontextu uvádí, že zdravotní pojišťovny by si měly proaktivně zajistit dostatečný přehled o nových produktech. Z této úvahy ÚS tak trochu vyplývá, že by to neměl být dodavatel, kdo musí žádat zdravotní pojišťovnu o to, aby jeho produkt hradila. Sám ÚS však vzápětí konstatoval, že takovýto model je prakticky téměř neproveditelný, a tudíž bude nutné, aby zákonodárci přijali novou komplexní právní úpravu, která stanoví jak procesní, tak hmotněprávní pravidla stanovování úhrad zdravotnických prostředků. Vzhledem k tomu, že jde o časově náročný úkol, stanovil ÚS poměrně velkorysou lhůtu do konce roku 2018. Nová zákonná právní úprava by měla reflektovat veškerá kritéria ústavnosti, která ÚS ve svém odůvodnění zmínil. Především by měla zavést transparentní a přezkoumatelný proces, do kterého budou zapojeny všechny dotčené skupiny subjektů, přičemž ÚS výslovně akcentoval formální zapojení odborných společností.
Závěrem bych rád vyjádřil přání, aby byla urychleně obnovena dříve dobře fungující spolupráce a odborná diskuse napříč dotčenými institucemi s cílem vytvořit novou právní úpravu. Pevně věřím, že role koordinátora a moderátora diskuse se aktivně a úspěšně ujme MZ, kterému daný úkol zajisté náleží.