Alzheimerova nemoc, amyotrofická laterální skleróza, cévní mozková příhoda, migréna či epilepsie – u všech těchto nemocí se dnes má za to, že součástí jejich etiopatologie je zřejmě neuroinflamace. Zánětlivé reakce v mozku a míše proto patřily mezi zastřešující témata letošního kongresu Evropské neurologické akademie (EAN) v Oslu, Norsko. Odborníci se domnívají, že objev zásadní role neuroinflamace při neurologických onemocněních prohloubí pochopení příčin těchto nemocí a promítne se do budoucích léčebných strategií tak, aby pacienti dosahovali lepších výsledků.

Plenární sympozium tak například zkoumalo vztah mezi zánětem, jeho léčbou a vývojem neurologických onemocnění. Prof. Annamaria Vezzaniová z Institutu IRCCS-Mario Negri for Pharmacological Research v Miláně, Itálie, představila výsledky animálního výzkumu, které demonstrují úlohu zánětu při epileptických záchvatech. Výzkum prezentovaný prof. Vezzaniovou objasňuje potenciální buněčné a molekulární cíle pro vývoj léků na epilepsii, které by rozšířily portfolio léčebných možností pro pacienty.

Prof. Per Soelberg Sörensen, ředitel Danish Multiple Sclerosis Center v Kodani, Dánsko, přiblížil vhled do mechanismů neuroimunitních poruch a odůvodnění jejich léčby.

Seminář věnovaný kanabinoidům přinesl praktické pohledy na endokanabinoidní systém. Zaměřil se na využití a budoucí trendy používání léků zaměřených na endokanabinoidy (kanabinoidy přirozeně tvořené v organismu) a dotkl se i právních a terapeutických sporů ohledně užívání kanabinoidů, včetně rizika zneužití.

Workshop věnovaný metabolické encefalopatii měl za cíl podpořit diskusi o léčbě neuroinflamace za účelem zlepšení péče o pacienty.

 

Objev mozkové „GPS“ pomáhá porozumět Alzheimerově chorobě

Poznatky o komplexních neuronových systémech, které dokážou mapovat prostor a sledovat čas a pomáhají například vybavovat si a znovu prožívat vzpomínky, mohou vědcům poskytnout zásadní posun v pohledu na Alzheimerovu nemoc (AN). Za průlomové objevy v oblasti mozkových mechanismů zodpovědných za určování polohy a orientaci v prostoru obdrželi v roce 2014 Nobelovu cenu za fyziologii nebo medicínu prof. Edvard Moser a jeho manželka Dr. May-Britt Moserová z Norwegian University of Science and Technology v Trondheimu, Norsko, a prof. John O’Keefe z University College London, Velká Británie. Se souhrnem poznatků z této práce vystoupil před delegáty kongresu EAN 2019 prof. Moser.

Jak uvedl, ztráta schopnosti najít cestu, sledovat čas a vytvářet a vybavovat si vzpomínky jsou charakteristickými znaky AN a větší pochopení prostorových a časových mechanismů v mozku má pro neurověduzásadní význam.

„Neuronové sítě, které generují prostor a čas, jsou úplně prvními buňkami, které začínají odumírat, možná desetiletí předtím, než si všimneme jasných příznaků Alzheimerovy choroby,“ vysvětlil prof. Moser. „Objevy principů, jimiž mozek kóduje prostor, čas a paměť, jsou klíčové pro pochopení, jak jsou generovány vyšší duševní funkce, a mají velký význam pro klinickou neurovědu a globální úsilí v boji proti chorobám mozku.“

Neurony prostorové mřížky, objevené prof. Moserem v roce 2005 a označované jako mozková GPS, vytvářejí pravidelné hexagonální vzory, které poskytují informace o prostoru, vzdálenostech a směrech. Prof. Moser říká, že mozek má několik speciálních typů navigačních buněk, každý s identifikovatelnou funkcí. Například existují „místové neurony“ (angl. place cells) v hipokampu, neurony prostorové mřížky a „objektově-vektorové neurony“ (angl. object-vector cells) v mediální entorhinální kůře. Další specializované buňky slouží jako „tachometry“, jiné jako „vnitřní kompas“a „pohraniční buňky“ (border cells) zase člověka upozorňují, že se ocitl blízko nějaké hranice.

„Objevení mozkového systému určování polohy představuje změnu paradigmatu v našem chápání toho, jak soubory specializovaných buněk spolupracují při provádění vyšších kognitivních funkcí. Otevřela se nová cesta k pochopení dalších kognitivních procesů, jako jsou paměť, myšlení a plánování,“ říká prof. Moser.

U pacientů s AN jsou hipokampus a entorhinální kortex často postiženy v raném stadiu a tito jedinci často bloudí a nemohou rozpoznat prostředí, v němž se nacházejí. Prof. Moser se domnívá, že poznatky o mozkovém systému určování polohy proto mohou pomoci pochopit mechanismus, který je základem významné ztráty prostorové paměti, která postihuje lidi s tímto onemocněním.

Upozornil i na nedávný (2018) objev časového kódu hluboko v mozku, publikovaný ve vědeckém časopise Nature. Časový kód poskytuje povědomí o čase v prožitcích a vzpomínkách. Prof. Moser a jeho kolegové zaznamenali časový signál z neuronové sítě v laterální entorhinální kůře. „Tento časový kód registruje i posloupnost událostí. Co se stalo první, co potom a co jako další,“ ozřejmil prof. Moser a vyjádřil víru, že „tento objev nás posune o krok blíže k řešení výzev v podobě onemocnění mozku, jako je Alzheimerova choroba.“

Neurální hodiny pro subjektivní čas jsou klíčové pro paměť a učení, pro naši schopnost např. organizovat zážitky jako sled událostí, tvořit vzpomínky a učit se, jak vysvětlil prof. Moser. „Mozek má specializované neuronové systémy pro kódování prostoru, času a paměti, které nyní začínáme odkrývat. Dalším vzrušujícím krokem bude pochopení interakcí stovek nebo tisíců neuronů při vytváření smyslu pro prostor nebo čas,“ doplnil.

Norská studie naznačila, že pacienti s RS mají vyšší riziko rakoviny

Nové výsledky 65leté studie, která zahrnula téměř 7000 norských pacientů s roztroušenou sklerózou (RS), naznačují, že RS může být doprovázena větším celkovým rizikem vzniku nádorového onemocnění, než jaké je v obecné populaci (o 14 %), obzvláště pak karcinomů v respiračním (o 66 %) či močovém (o 51 %) systému a v CNS (o 52 %). Dále v ní bylo zjištěno u sourozenců pacientů s RS, kteří sami RS neměli, zvýšené riziko rozvoje hematologických nádorů, a to nejen oproti obecné populaci, ale i oproti populaci pacientů s RS.

Jednalo se o dlouhodobou analýzu dokumentace 6883 pacientů s RS narozených v letech 1930–1979, kteří byli evidováni v různých norských registrech RS a onkologických registrech, a norských studií prevalence. Analýza také zahrnovala údaje od 8918 sourozenců pacientů s RS, kteří sami RS neměli, a 37 919 dalších jedinců bez RS.

„Tato studie je první, která porovnávala riziko rakoviny u pacientů s RS a u jejich sourozenců bez RS. Hodnocení rizik mezi těmito dvěma skupinami je mimořádně zajímavé, protože sdílejí stejné genetické a environmentální podmínky,“ uvedla Dr. Nina Gryttenová, hlavní výzkumnice studie, z Haukeland University Hospital, Bergen, Norsko. „Tento výzkum naznačuje potřebu většího povědomí o riziku malignit u pacientů s RS, což by mělo vést ke zkrácení doby do diagnózy rakoviny a k účinnější terapii, aby se zlepšily výsledky a přežití. Dodatečný výzkum by také mohl identifikovat možné souvislosti mezi hematologickými nádory a RS,“ dodala. Výsledky studie by podle ní mohly naznačovat, že RS a hematologická malignita mohou sdílet společnou etiologii, která může být důležitá pro budoucí léčbu RS a prevenci obou onemocnění.


Profylaxe migrény významně snížila potřebu další léčby, ukazuje studie


Nové výsledky rozsáhlé norské studie NorMig, která analyzovala data 277 191 pacientů, odhalují přínosnost profylaktické léčby migrény – ve skupině, která profylakticky užívala kandesartan (antagonista receptoru pro angiotenzin II), byl po třech měsících nejvyšší podíl pacientů, u nichž došlo k 30% snížení užívání triptanů, léků proti migrénovým bolestem hlavy.

Obvyklým problémem při léčbě migrény je skutečnost, že pacienti přestávají užívat preventivní léčbu. Vedoucí výzkumného týmu Dr. Marte-Helene Bjørková z University of Bergen a Haukeland University Hospital, Norsko,připisuje tento jev nežádoucím účinkům medikace nebo její nedostatečněvnímané účinnosti. V prezentované studii po šesti měsících přestalo více než šest z 10 pacientů léčených topiramátem, amitriptylinem a kyselinou valproovou vyzvedávat tuto medikaci v lékárnách. Výsledky studie ukázaly, že pacienti, kteří byli léčeni kandesartanem, lisinoprilem a botulotoxinem A, měli po šesti měsících nejvyšší míru udržení (retence) léčby.

V komentáři k dopadům studie pro budoucnost prof. Bjørková uvedla, že použití kandesartanu u pacientů trpících migrénou by mělo být studováno v randomizovaných, zaslepených akontrolovaných studiích, aby přibyly důkazy o jeho účinnosti. „Jedná se o slibnou profylaktickou léčbu migrény, o které je známo, že je dobře snášena a levná,“ doplnila. Pro pacienty i pro zdravotnictví v celosvětovém měřítku je podle jejího názoru „důležité zvýšit počet dobře tolerovaných, účinných a dostupných profylaktik migrény.“