Loni v září tento lék navíc dostal zelenou vůbec jako první přípravek schválený pro terapii metastatického nádoru žaludku ve třetí linii. Nejnovější poznatky o podávání trifluridinu/tipiracilu v reálné praxi i o jeho riziku rozvoje kardiovaskulární toxicity byly představeny během letošního výročního kongresu American Society of Clinical Oncology ASCO‘20 Virtual.

Již dříve bylo prokázáno, že u jedinců s mCRC refrakterních ke standardní chemoterapii i k cílené léčbě představují perorálně aplikované přípravky trifluridin/tipiracil a regorafenib (multikinázový inhibitor selektivně ovlivňující onkogenezi, angiogenezi a nádorové mikroprostředí) efektivní terapeutickou možnost. Zatím však chybí údaje o tom, jak jsou tyto dva léky používány v každodenní praxi, a taktéž zůstává nejasné, který z nich by měl být indikován jako první. Na uvedené otázky se proto zaměřila francouzská prospektivní observační „real world“ studie Coutzacové et al. Cílem bylo popsat účinnost i bezpečnost podávání trifluridinu/tipiracilu a regorafenibu, případně jejich sekvencí, u dospělých nemocných s chemorezistentním, histologicky potvrzeným mCRC, kteří byli v období června 2017 až září 2019 rekrutováni z 13 pracovišť ve Francii.

Trifluridin/tipiracil je preferovanější

Do „real world“ studie bylo finálně zařazeno 237 pacientů, u nichž selhala předchozí standardní terapie – čtvrtina z nich proto dostávala regorafenib a tři čtvrtiny trifluridin/tipiracil. V celém souboru bylo 46 % mužů, medián věku činil 67 let, zhruba v polovině případů byl tumor lokalizován levostranně, ve 27 % pravostranně a 24 % rektálně, přičemž primární resekci podstoupilo 73 % jedinců, mutace RAS a synchronní metastázy se vyskytovaly u přibližně dvou třetin. Nemocní absolvovali v průměru 2,5 předchozích linií léčby (1–7), takřka všichni dostávali fluoropyrimidiny, irinotekan a oxaliplatinu, třetina anti-EGFR a přes 80 % antiangiogenní terapii. Tři čtvrtiny souboru udávaly hodnotu ECOG PS 0–1, méně než 3 metastatické lokalizace byly přítomny u 60 %. Obě ramena byla z hlediska výchozích charakteristik obdobná s výjimkou toho, že nemocní léčení trifluridinem/tipiracilem byli starší (68 vs. 63 let; p = 0,033) a měli více generalizované onemocnění, neboť minimálně 3 místa s metastatickými ložisky byla detekována u 44 vs. 30 % (p = 0,018).

Pokud se týká efektivity, v obou skupinách nebyly zaznamenány statisticky signifikantní rozdíly v mediánu celkového přežití (OS) ani přežití bez progrese (PFS) – konkrétně 6,6 a 2,4 měsíce při podávání trifluridinu/tipiracilu, resp. 6,2 a 2,1 měsíce u regorafenibu, přičemž medián sledování činil 12,3, resp. 13,6 měsíce. Nicméně po přiřazení 46 párů pacientů podle primární resekce nádoru, věku a počtu metastatických míst byl zjištěn trend k delšímu OS (9,5 vs. 6,8 měsíce; p = 0,17) a výrazně delšímu PFS (2,8 vs. 2 měsíce; p = 0,048) ve prospěch skupiny s trifluridinem/tipiracilem.

Na sekvenci nezáleží

Z celého souboru bylo 24 % pacientů léčeno sekvenčně regorafenibem a následně trifluridinem/tipiracilem, nebo opačně. Medián OS přitom činil 10,7, resp. 9,8 měsíce v případě první, resp. druhé sekvence, rozdíl tedy nebyl statisticky významný. Multivariační analýza potvrdila, že léčebná sekvence není nezávislým prognostickým faktorem pro OS ani PFS. Z hlediska bezpečnosti se ukázalo, že profily obou léčiv odpovídají dříve publikovaným údajům z klinických hodnocení fáze III. Při terapii regorafenibem ovšem muselo být častěji přistoupeno ke snížení dávky (44 vs. 22 %; p = 0,008), při podávání trifluridinu/tipiracilu se zase u většího počtu nemocných vyskytly neutropenie a anémie stupně 3–4, méně naopak syndrom ruka-noha a vyrážka stupně 3–4.

Autoři výše uvedené „real world“ studie v závěru konstatují, že u obou sledovaných přípravků se zdá být účinnost obdobná, s preferencí trifluridinu/tipiracilu pro klinickou praxi, což naznačuje výrazně vyšší počet jedinců užívajících daný lék. Tuto skutečnost ostatně podporuje i trend lepšího OS a PFS pro skupinu léčenou trifluridinem/tipiracilem, zejména u pacientů s podobnými základními charakteristikami.

Redakce kongresového zpravodajství