Cílem do budoucna musí být zkrátit tyto intervaly reálně na 10, 19, resp. 17 dnů, celkem tedy na necelé dva měsíce. Dr. Wallace Brownlee, Queen Square Multiple Sclerosis Centre, Londýn, Velká Británie, vidí cestu k včasným účinným intervencím u pacientů s RS a současně ke snížení zátěže provozu klinických pracovišť v existenci multidisciplinárních týmů.
Minimalizace zpoždění, kterého by mělo být dosaženo kombinací existence multidisciplinárních týmů v centrech s nástroji telemedicíny a komunikací/edukací pacientů po internetu, je zásadní pro včasnou intervenci, která zpomalí progresi onemocnění, ochrání zdraví mozku a zlepší léčebné výsledky.
Dr. Brownlee zdůraznil i nutnost pravidelného hodnocení stavu pacienta, aby bylo zaručeno, že léčba zůstává optimální během celého průběhu onemocnění.
Při zahájení léčby např. výchozí MRI u pacientů s klinickým izolovaným syndromem může předpovídat konverzi na klinicky definitivní RS a riziko kumulace postižení. MRI ≥ 12 měsíců od zahájení léčby může predikovat odpověď na DMT první linie. Rovněž hodnocení kognitivních funkcí a kvality života představují silné výchozí prognostické markery.
Během léčby se MRI mozku standardně používá k odhalení subklinického zánětu a progrese onemocnění. Koncept NEDA-3 podle Dr. Brownleeho dobře hodnotí míru recidivy, MRI mozku a kumulativní postižení, ale nemusí zachytit neurodegenerativní poškození. Teprve přidání hodnocení kognice a kvality života podle konceptu NEDA-4 podle něj umožňuje komplexnější posouzení léčebné odpovědi a progrese onemocnění.
Jak již bylo řečeno, cesta k lepší péči vede přes snížení zátěže klinických pracovišť – a samozřejmě především pacientů. K tomu mohou přispět i zdánlivé detaily, jakým je třeba zkrácení doby nutné k podání infuze. Ve studii CHORDS bylo poprvé ověřeno zkrácené podání ocrelizumabu 600 mg ve 2hodinové infuzi oproti standardnímu času 3,5 hodiny.
Ze 129 pacientů zaznamenalo 16 (12,4 %) ≥ 1 nežádoucí účinek spojený s infuzí (infusion-related reaction, IRR). Všechny byly grade 1 (10) a 2 (6), žádný vážný se nevyskytl. U 3 pacientů se jednalo o ≥ 1 lokální IRR a u 13 pacientů ≥ 1 systémový IRR. Nikdo pro IRR léčbu nepřerušil.
Zkrácené podávání infuze ocrelizumabu poté ověřila randomizovaná studie ENSEMBLE PLUS. Míra výskytu IRR i jejich závažnost byla u pacientů se standardní (3,5 hod.) i zkrácenou (2 hod.) Ani v této studii nikdo z důvodu IRR léčbu ocrelizumabem nepřerušil.
Redakce kongresového zpravodajství