Ukazatele indikující horší prognózu onemocnění se s postupujícím časem a stupněm poznání významně rozrostly a každý jeden má v souvislosti s ostatními podle Dr. Tintoré svou váhu.
- Demografické a environmentální faktory – vyšší věk, mužské pohlaví, mimoevropský původ, nedostatek vitaminu D (je asociován s vyšším rizikem relapsu), kouření, komorbidity (např. epislepsie, migréna a také hyperlipidémie jsou asociovány s vyšší mírou relapsů a invalidity).
- Klinické faktory – PPRS, začátek onemocnění v mozkovém kmeni, mozečku nebo míše, vysoká míra relapsů, krátký interval mezi prvním a druhým relapsem, obtížné zotavení po prvním relapsu, vysoké skóre EDSS v čase diagnózy.
- Nálezy na MRI – vysoký počet/objem T2 lézí (≥ 10 je významný prognostický faktor přechodu do klinicky definitivní RS), GD+ léze, infratentoriální a míšní léze (jejich přítomnost zvyšuje riziko EDSS ≥ 3), atrofie mozku nebo šedé hmoty (úbytek šedé hmoty je spojen s nárůstem invalidity a progresí).
- Biomarkery – přítomnost IgG a IgM oligoklonálních pásů v mozkomíšním moku, lehké řetězce neurofilament v séru a mozkomíšním moku (vyšší sérová koncentrace je spojena s vyšším rizikem progrese invalidity), vysoké hladiny chitinázy v mozkomíšním moku, ztenčení vrstvy nervových vláken sítnice (retinal nerve fiber layer, RNFL) potvrzené vyšetřením oční koherenční tomografií.
Dr. Tintoré uvedla, že existují první, více méně úspěšné, pokusy o tvorbu digitálních nástrojů pro výpočet predikce rizika a hodnocení léčebné odpovědi, které by mohly včas zabránit zbytečným odkladům při výběru vhodné léčby. Např. nomogram (Manouchehrinia et al., Mult Scler 2019), který kalkuluje s pohlavím pacienta, kalendářním rokem jeho narození, vstupní hodnotou EDSS a věkem nástupu symptomů a prvního hodnocení EDSS, počítá 10-, 15- a 20letou pravděpodobnost přechodu do SPRS s 77–87% prediktivní přesností.
Jiný nástroj (Pisani et al., ECTRIMS 2019) k identifikaci prediktivních faktorů SPRS potvrdil, že rozsah časných fokálních nebo globálních kortikálních patologií je silným prediktorem konverze do SPRS a dosáhl 83% specificity, 100% senzitivity a 88% celkové přesnosti. Na základě individualizovaného skóre se vyvíjí i digitální kalkulátor léčebné odpovědi (Pellegrinni et al., Mult Scler 2019).
Jak uvedla Dr. Tintoré, tyto a podobné nástroje by mohly v budoucnu podpořit jak lékaře, tak pacienty při přijímání informovaných rozhodnutí o léčbě ve správný čas – a to je podle ní důležité zejména s ohledem na to nejdůležitější, tedy zachování kvality života. Progrese invalidity má podle jejího sdělení mnoho funkčních konsekvencí. Symptomy mohou být výrazné a zřetelné, např. poruchy chůze, potřeba hole/vozíku či bolest, ale také skryté. Ty často unikají pozornosti navzdory tomu, že kvalitu života významně snižují – ať už se jedná o sexuální dysfunkce, poruchy spánku či potíže s udržením moči.
Za další z klíčových faktorů je třeba brát podle Dr. Tintoré do úvahy při výběru terapie její dlouhodobý bezpečnostní profil, který by měl být zvažován komplexně podle nežádoucích účinků identifikovaných v registračních studiích a epidemiologických dat z registrů a reálné klinické praxe.
Jak závěrem zdůraznila Dr. Tintoré, vše, co bylo uvedeno, je nutné především sladit s preferencemi samotných pacientů. Před volbou jakékoli dlouhodobé léčby modifikující chorobu proto doporučuje poradit se s každým pacientem individuálně a dozvědět se od něj, jakou cestu podávání léku upřednostňuje, jaké jsou jeho představy o bezpečnosti léčby, jak je na tom se snášenlivostí potenciálních běžných nežádoucích účinků i jakou část nákladů léčby si může dovolit hradit ze svého.
Redakce kongresového zpravodajství