V hlavním programu letošního virtuálního kongresu EAN prezentoval dosažené výsledky studie OBOE prof. Amit Bar-Or z Perelman School of Medicine, University of Pennsylvania, USA.
Protože ocrelizumab je první a dosud jedinou léčbou schválenou pro pacienty s roztroušenou sklerózou jak relabující (RRS), tak primárně progresivní (PPRS), byly ve studii zastoupeny obě skupiny. Celkem se zúčastnilo 100 pacientů s RRS a 31 s PPRS.
Obě skupiny absolvovaly standardní režim léčby ocrelizumabem, hodnotily se výchozí koncentrace vybraných ukazatelů (CD19+ B-buňky, CD3+ T buňky, lehké řetězce neurofilament, chemokiny CXCL13 a CCL19) v mozkomíšním moku před léčbou a v 52. týdnu, tedy 4 týdny po poslední infuzi.
Výchozí hladiny B-buněk, T-buněk a biomarkerů zánětu v mozkomíšním moku byly u pacientů s RRS a PPRS srovnatelné. Výjimkou byla vstupní koncentrace lehkých řetězců neurofilament (NfL), která byla ve skupině pacientů s RRS obecně vyšší než u PPRS (medián 1224,4 pg/ml vs. 741 pg/ml), což podle prof. Bar-Ora reflektuje přítomnost vyšší fokální zánětlivé aktivity v této populaci před léčbou.
Po 52 týdnech léčby ocrelizumabem a sledování byl ve vzorcích likvoru odebraných lumbální punkcí oproti výchozí hodnotě potvrzen:
- pokles koncentrace NfL ve skupině s RRS o 54,7 % (p < 0,001), ve skupině s PPRS o 25 % (p < 0,779),
- pokles koncentrace CD19+ B-buněk ve skupině s RRS o 92,5 % (p < 0,01), ve skupině s PPRS o 95,5 % (p = 0,01),
- pokles koncentrace CD3+ T-buněk ve skupině s RRS o 66,8 % (p = 0,119), ve skupině s PPRS o 67,5 % (p = 0,153).
Došlo i ke snížení hladin sledovaných zánětlivých cytokinů.
Redakce kongresového zpravodajství