Zhruba 9800 účastníků ze 105 zemí, přesně 1975 abstrakt, 1014 posterů, 84 sessions, 51 vystavovatelů a sponzorů – takový byl v číslech letošní, 34. ročník největší světové odborné akce věnované roztroušené skleróze (RS), tedy 34. kongres Evropského výboru pro léčbu a výzkum roztroušené sklerózy (34th Congress of the European Committee for Treatment and Research in Multiple Sclerosis, ECTRIMS 2018). Nabídka odborných zasedání, debat, diskusí, setkání a přednášek nejrůznějšího charakteru byla opět široká. Letos ale více než v letech předchozích zaznívaly informace, které mění pohled na onemocnění RS nebo přístup k němu. Není divu, že většina takovýchto informací patřila mezi „žhavá témata“ neboli „hot topics“ kongresu. Níže vám přinášíme aspoň ochutnávku v podobě souhrnu informací z několika z nich.

V hlavní roli zánět

Jak si můžete přečíst na následujících stránkách, v loňském roce byla po sedmi letech aktualizována McDonaldova diagnostická kritéria, díky čemuž lze nyní odhalit RS v časnější fázi, poněkud jinak než dříve je nazírána i progrese onemocnění při RS a dosavadní koncept eskalace léčby (při němž jsou léky s vysokým bezpečnostním profilem nabízeny jako první a účinnější, i když rizikovější terapeutika až v případě přetrvávání nebo progrese onemocnění) je nahrazován modelem zařazování vysoce účinného, i když „rizikovějšího“ přípravku již v časné fázi léčby, dokonce již v 1. linii. Existují totiž silné důkazy, že všechny fáze onemocnění při RS provází zánět, a časná imunitní intervence tak nabízí možnost zmírnění nebo ideálně úplného zastavení zánětu CNS při RS, jak objasnil prof. Paolo A. Muraro z Imperial College London, Velká Británie. „Podle nové strategie je vyšší riziko související s léčbou vyváženo hlubším potlačením neuroinflamace v dřívějších stadiích, což může v dlouhodobém výhledu potenciálně zlepšit výsledky,“ vysvětlil.

Specifický zánětlivý profil mozkomíšního moku (MMM) může být užitečným markerem meningeálního zánětu a včas identifikovat pacienty s RS se závažnější demyelinizací šedé hmoty a vyšším rizikem progrese onemocnění. Uvedla to Dr. Roberta Magliozziová z Università degli studi di Verona, Itálie. „Bylo prokázáno, že rychlost progrese fyzické a kognitivní disability u RS je přísně spojena s degenerativní patologií šedé hmoty mozkové. Z nedávných neuropatologických nálezů vyplývá, že vysoká hladina zánětlivé meningeální infiltrace u pacientů s RS pozitivně koreluje s rozsáhlým aktivním poškozením subpiální šedé hmoty mozkové a rychlejší a závažnější klinickou progresí,“ vysvětlila. Kombinovaná neuropatologická, MMM a MRI analýza podle jejích slov ukázala, že specifický zánětlivý profil MMM je schopný predikovat až 89 % změn v šedé hmotě v podskupině pacientů s RS se zvýšenou zánětlivou meningeální infiltrací, a to i v době diagnózy.

Generika a biosimilars v léčbě RS

Nákladnost moderní léčby obecně představuje věčné téma. Skloňované je i v souvislosti s farmakoterapií nemocných s RS. A i v terapii RS mohou znamenat řešení generika a biosimilární přípravky, které přinášejí naději, že zajistí úspory nákladů, a tím zvýší dostupnost léčby pro pacienty. Dr. Jeffrey Cohen, ředitel Cleveland Clinic's Mellen Center for Multiple Sclerosis Treatment and Research, USA, upozornil, že u několika chorobu modifikujících léků pro nemocné s RS již uplynula nebo brzy uplyne platnost patentů, což umožní zavedení generik nebo biosimilars. Upřesnil, že regulační orgány již uznaly některé přípravky jako ekvivalentní „malým molekulám“ (např. fingolimodu, dimethylfumarátu), tj. jako jejich generika, biologickým lékům (např. monoklonálním protilátkám, jako je rituximab), tj. jako jejich biosimilars, i nebiologickým komplexním léčivům (např. glatiramer acetátu). Dr. Cohen připomněl známý fakt, že následný přípravek nemusí být totožný s referenčním (originálním), ale musí být srovnatelný nebo vysoce podobný, bez klinicky významných rozdílů v čistotě, bezpečnosti a účinnosti, a že musí být chemicky, biofyzikálně a farmakologicky rovnocenný s originálním produktem jak in vitro, tak in vivo. Stejně tak je ale známo, že při testování těchto přípravků se design požadovaných studií nemusí shodovat s designem studií, v nichž byly testovány originální přípravky. „Je proto důležité, aby lékaři byli seznámeni se souvisejícími regulačními a klinickými úvahami,“ uvedl Dr. Cohen.

Deprese a únava: jak vystoupit ze začarovaného kruhu

Dr. Anthony Feinstein z University of Toronto, Kanada, poukázal na skutečnost, že velká část pacientů s RS se potýká s depresí a/nebo únavou. „Velká deprese může v průběhu života ovlivnit až 50 % z nich, únava se u nemocných s roztroušenou sklerózou řadí mezi tři nejčastější omezující příznaky,“ konstatoval. Doplnil, že únava může být fyzická, kognitivní nebo kombinací obou druhů a že může být symptomem deprese, ale také se vyskytovat samostatně. Úspěšná léčba bude podle Dr. Feinsteina záviset na tom, jak se tyto různé entity chovají. Upozornil, že deprese související s roztroušenou sklerózou reaguje na kognitivně behaviorální terapii, kognitivní terapii založenou na všímavosti a antidepresiva. Únava podle jeho slov může být také léčena farmakologicky, jinou skupinou léčiv. Jak zmínil, existuje zde farmakologický překryv s antidepresivem bupropionem. Upozornil nicméně na potenciální roli kognitivně behaviorální terapie – jak uvedl, podle současných důkazů je tato metoda přínosná při snižování únavy i u těch pacientů s RS, kteří netrpí depresí.