Účinnost a bezpečnost ocrelizumabu, rekombinantní humanizované monoklonální protilátky selektivně cílící na B-buňky exprimující povrchový antigen CD20, byla zkoušena u pacientů s relabující roztroušenou sklerózou (RRS) v programu klinických studií OPERA (oproti IFN-β) a u nemocných s primárně progresivní formou (PPRS) ve studii ORATORIO (oproti placebu).
Jak ve své přednášce v hlavním programu letošního virtuálního kongresu EAN konstatoval prof. Amit Bar-Or z Perelman School of Medicine, University of Pennsylvania, USA, vstupní charakteristiky populací obou studií byly reprezentativní pro nemocné s RRS, resp. PPRS. Vyšetřování na koncentraci NfL dokončilo přes 90 % účastníků s RRS v programu OPERA (v séru) a přes 80 % účastníků s PRS ve studii ORATORIU (v plazmě).
Prof. Bar-Or zrekapituloval, že koncentrace NfL byly ve srovnání s vzorky pocházejícími od zdravých dárců zvýšeny u pacientů s RRS i PPRS. Vyšší hodnoty byly spojeny s aktuálně vyšší aktivitou onemocnění. Při její absenci byly vstupní hodnoty NfL upravené podle věku distribuovány mezi pacienty s RRS i PPRS téměř identicky a podobná byla i míra jejich abnormality ve srovnání s nálezy od zdravých dárců, rovněž adjustovanými na věk. To podle prof. Bar-Ora evokuje možnost, že k poškození axonů dochází v podobné míře u nemocných s RRS i PPRS a podporuje to ideu konceptu, podle kterého jsou RRS i PPRS ve skutečnosti součástí jednoho kontinua nemoci.
Pokud jde o konkrétní výsledky analýzy studií OPERA a ORATORIO, léčba ocrelizumabem po 96 týdnech sledování významně snížila koncentrace NfL v krvi. U pacientů s RRS byl účinek vyšší (–43,7 % s ocrelizumabem oproti –31,2 % IFN-β), u pacientů s PPRS činil pokles –20,2 % s ocrelizumabem oproti –6,9 % s placebem.
Redakce kongresového zpravodajství