Kardiovaskulární onemocnění jsou nejčastější příčinou předčasných úmrtí v Evropě i v ČR. Rovněž jsou jednou z nejčastějších příčin invalidity. Většina rizikových faktorů tohoto onemocnění je ovlivnitelná. Uvádí se, že efektivní prevence může zabránit minimálně 80 % kardiovaskulárních onemocnění.

Doporučení v prevenci kardiovaskulárních onemocnění v klinické praxi

Cílem prevence kardiovaskulárních onemocnění (KVO) je ovlivnit rizikové faktory jejich vzniku, a tím snížit úmrtnost a nemocnost s nimi spojené. Většinu takových rizikových faktorů naštěstí ovlivnit lze. Je například známo, že o vzniku KVO do značné míry rozhoduje životospráva.

Rychlé a přesné stanovení míry rizika kardiovaskulárních onemocnění je pro kliniky nezbytné. Lze ho provádět oportunisticky nebo systematicky. Zatímco Jako oportunistický screening je označován takový, který je prováděn příležitostně, například při návštěvě praktického lékaře, systematický screening je zaměřen na všeobecnou populaci nebo na specifické subpopulace. Podle současných doporučení je ideální kombinace obou metod screeningu.

Nejpoužívanějším systémem pro stanovení rizika kardiovaskulárních onemocnění je SCORE. Jeho výhody a nevýhody shrnuje tabulka (viz Výhody a nevýhody systému SCORE).

Doporučuje se systematické určování rizika vzniku KVO u jedinců s rodinnou anamnézou předčasného kardiovaskulárního onemocnění, familiární hypercholesteroléemií nebo hlavními rizikovými faktory (kouření, hypertenze, diabetes mellitus, poruchy lipidového metabolismu. Určení rizika by se mělo opakovat každých 5 let.

Odborníci dále upozorňují, že kromě rizikových faktorů obsažených v tabulce SCORE existují další, které určují míru celkového rizika KVO. Mezi ně patří nízký socioekonomický status, rodinná anamnéza předčasné manifestace kardiovaskulárních onemocnění, genetické faktory, vyšší BMI a centrální typ obezity, kalciové skóre dle CT koronarografie, aterosklerotické pláty zobrazené při vyšetření karotid, index kotník-paže (z angl. ankle-brachial index, ABI), chronické onemocnění ledvin, chřipka, autoimunitní onemocnění, obstrukční spánková apnoe, erektilní dysfunkce.

Úkolem prevence je dosažení cílových hodnot (viz Cílové hodnoty dílčích rizikových faktorů) a jejich následné udržení po maximální možnou dobu.

Doporučené postupy pro praktické lékaře v prevenci KVO

Prevence kardiovaskulárních onemocnění je do značné míry v rukou praktických lékařů. Právě oni stanovují míru kardiovaskulárního rizika a edukují pacienty. Shrňme si, co v tomto směru doporučuje literatura, kterou použila autorka tohoto článku.

Ideální situace je, pokud o stanovení KV rizika požádá pacient. Praktický lékař je stanovuje také v rámci preventivních či jiných vyšetření, a to minimálně jednou za 5 let, pokud jde o kuřáka středního věku nebo o obézního pacienta a v případě zjištění jednoho či více dalších rizikových faktorů(prosím, zde uvést konkrétní zdroj).

Významným kritériem pro stanovení rizika KVO je rodinná anamnéza. Riziko kardiovaskulárních onemocnění by mělo být stanoveno u mužů ve věku 40 a více let a u žen ve věku 50 a více let(prosím, zde uvést konkrétní zdroj).

Důvodem stanovení celkového KV rizika je skutečnost, že jeho vznik je dán přítomnosti několika rizikových faktorů, jež na sebe vzájemně působí, čímž mohou výrazně zvyšovat riziko rozvoje KVO.

Při stanovování rizika kardiovaskulárních onemocnění je doporučováno nejprve odebrat anamnézu, přičemž lékař by se měl ptát nejen na výskyt KV chorob v rodině, nýbrž také na pacientovu životosprávu, jeho sociální postavení a vzdělání. Poté by mělo následovat fyzikální vyšetření včetně měření krevního tlaku a srdeční frekvence, výšky, tělesné hmotnosti a BMI pacienta.

Laboratorní vyšetření by mělo zahrnovat vyšetření moče na přítomnost cukru a bílkoviny, mikroalbuminurie u diabetiků a  hypertoniků, vyšetření celkového a HDL cholesterolu, triglyceridů, glykemie a kreatininu v séru. Nedílnou součástí stanovení rizika kardiovaskulárních onemocnění je EKG, při podezření na ICHS je doporučováno provést zátěžové EKG, u hypertoniků ještě echokardiografické vyšetření. Při zjištění mimořádně vysokého rizika by měl být pacient odeslán ke specialistovi.

Co říkají guidelines pro zdravé stravování vydaná American Heart Association

Americká kardiologická asociace (American Heart Association, AHA) vydává odborné pokyny ohledně stravování v prevenci i při léčbě různých onemocnění (American Heart Association Healthy Diet Guidelines). Doporučuje denní konzumaci různých druhů zeleniny, celozrnných obilnin a jejich výrobků. Podle ní bychom měli konzumovat ryby alespoň dvakrát týdně, přičemž nejlepší jsou tučné druhy, obsahují totiž více omega-3 nenasycených mastných kyselin.

Na našem jídelníčku by se kromě zeleniny, celozrnných obilovin a ryb měly objevovat luštěniny, ovoce, ořechy, semena, libové maso, vejce, mléko a mléčné výrobky s nižším obsahem tuků. Pestrost stravy má přispět k její nutriční vyváženosti.

AHA doporučuje udržovat si fyziologickou tělesnou hmotnost, jíst pestrou stravu, omezit konzumaci potravin s obsahem nasycených mastných kyselin a vyhnout se trans-mastným kyselinám. Podle ní bychom neměli zapomínat na každodenní dostatek pohybu.

AHA radí, abychom se při nákupu nespoléhali na reklamu, nýbrž abychom pozorně četli složení potravin na obalu. Podle této organizace by se v našem jídelníčku měly vyskytovat sušenky a další cukrovinky a sladkosti, hranolky i další obdobné pochutiny co nejméně. Varuje nás také před nadbytkem sodíku, který podle ní má velký podíl na vzniku hypertenze. Kromě solení bychom měli omezit konzumaci alkoholu a slazených nápojů.

Další odborné weby,zabývající se výživou se v tomto doporučení stravy jako prevence KVOshodují. Uvedené pokyny jsou v souladu s pravidly zdravé výživy a zdravého životního stylu, jehož nedílnou součástí je dostatek pohybové aktivity.

Mýty o tucích se nevyhýbají ani odborníkům

Kolem tuků panují různé mýty a nevyhýbají se ani odborníkům. Jedná se zejména o tři oblasti, ve kterých je výskyt mýtů nejčastější. První z nich je hubnutí. Pokud se jedná o redukci tělesné hmotnosti, tuky mají špatnou pověst a setkáváme se s radami, že je třeba co nejvíce omezit jejich konzumaci. Naše tělo však tuky potřebuje, podle odborníků by proto jejich příjem neměl klesnout pod 20 % z celkového příjmu energie. Škodíale samozřejmě také nadbytek tuků, proto by jejich denní příjem neměl překročit 35 % celkového energetického příjmu. Omezit příjem tuků není tak snadné, jak na první pohled vypadá. Při omezování tuků se zaměřujeme na viditelné tuky, zatímco skryté tuky zůstávají bez povšimnutí, což vede k nerovnováze příjmu nasycených a nenasycených mastných kyselin.

Další oblastí s hojným výskytem mýtů je technologie výroby rostlinných tuků. Podle nich se margaríny a rostlinné roztíratelné tuky stále vyrábějí hydrogenací, během níž vznikají jako vedlejší produkt škodlivé trans-mastné kyseliny. To je však minulostí. Současné technologické postupy výroby roztíratelných rostlinných tuků nejsou zdraví škodlivé. Rovněž není správné tvrzení, že všechny rostlinné tuky jsou stejné. Opak je pravdou a je na nás, abychom dbali na dostatečný příjem omega-3 i omega-6 nenasycených mastných kyselin.

Velké množství mýtů panuje okolo cholesterolu, kterému bychom se podle nich měli co nejvíce vyhýbat. Avšak zhruba dvě třetiny cholesterolu se tvoří v organismu a pouze zbytek je přijímán potravou. Tělo si navíc výrobu cholesterolu reguluje: je-li ve stravě málo cholesterolu, tělo si ho začne vyrábět více a naopak. Místo množství cholesterolu bychom se měli raději zaměřit na množství a složení tuků v potravě, to má totiž vliv na výši LDL cholesterolu v krvi.