U mnoha onkologických diagnóz významně zlepšily prognózu, prodloužily celkové přežití i přežití bez progrese. Není proto divu, že Nobelovoshromáždění při Karolinska Institutet ve Stockholmu, Švédsko, 1. října oznámilo, že se rozhodlo udělit Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství za rok 2018 společně Jamesi P. Allisonovi a Tasukuovi Honjovi za objev léčby nádorů inhibicí negativní imunitní regulace – tedy za objev, který znamenal revoluci v léčbě rakoviny.

James P. Allison v devadesátých letech minulého století studoval v laboratoři na Kalifornské univerzitě v Berkeley, USA,protein CTLA-4, který se nachází na povrchu T-lymfocytů. Byl jedním z několika vědců, kteří zjistili, že CTLA-4 brzdí T-lymfocytární imunitní reakci. Vydal se jinou cestou než ostatní a vyvinul protilátku, která svou vazbou na CTLA-4 brzdu funkce T-lymfocytů odblokuje. V roce 2010 významná klinická studie ukázala výrazné účinky u pacientů s pokročilým melanomem. U několika pacientů dokonce došlo k vymizení příznaků reziduálního nádorového onemocnění. Tak pozoruhodné výsledky nebyly u této skupiny pacientů nikdy předtím pozorovány.

   

V roce 1992, několik let před Allisonovým objevem, Tasuku Honjo ve své laboratoři na Kjótské univerzitě, Japonsko, objevil taktéž na povrchu T-lymfocytů receptor PD-1. PD-1 podobně jako CTLA-4 funguje jako brzda funkce T-lymfocytů, ale působí jiným mechanismem. V roce 2012 klíčová studie prokázala jednoznačnou účinnost léčby antiPD-1 u pacientů s různými typy karcinomů. Výsledky byly dramatické – terapie docílila i dlouhodobé remise a ukázala možnost vyléčení u několika pacientů s metastazujícím nádorovým onemocněním, které bylo předtím považováno v podstatě za neléčitelné.

Z obou léčebných strategií se postup antiPD-1 ukázal jako účinnější. Příznivé výsledky byly pozorovány hned u několika typů nádorů, a to i u těch obtížně léčitelných, jako jsou mj. karcinom plic, uroteliální karcinom či melanom. Nové klinické studie však naznačují, že ještě účinnější může být kombinovaná léčba antiCTLA-4 + antiPD-1, jak bylo prokázáno u pacientů s melanomem.

I tato převratná léčba malignit může být provázena nežádoucími účinky (NÚ), a to i závažnými. Obvykle se jedná o autoimunitní reakce vyvolané nadměrně aktivní imunitní odpovědí. Bývají však zvládnutelné. Současný výzkum se zaměřuje na jejich minimalizaci.

James P. Allison a Tasuku Honjo inspirovali úsilí o kombinování různých strategií pro uvolnění brzd imunitního systému s cílem eliminovat nádorové buňky ještě efektivněji. Zaměření na kontrolní body imunitního systému se testuje v řadě studií a u většiny typů karcinomů. Současně se testují jako cíle nové proteiny sloužící jako kontrolní body imunitního systému.