Přesná data pacientů s hypertenzí, podobně jako s dalšími chronickými nemocemi, které nebolí, nejsou v Česku známa. Podle údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny s téměř 6 miliony pojištěnců se v loňském roce léčilo s vysokým krevním tlakem více než 1,1 milionu jejich klientů.

Další desítky až stovky nemocných jsou klienty ostatních zdravotních pojišťoven. Toto číslo je ovšem podle zástupců České společnosti pro hypertenzi potřeba navýšit ještě zhruba o 25 % pacientů, kteří však o své nemoci neví. To je pochopitelně problém, protože neléčená hypertenze může způsobit řadu fatálních onemocnění, jako například cévní mozkovou příhodu, infarkt, srdeční selhání, poškození funkce ledvin atd.

Za léčbu vysokého krevního tlaku vloni VZP vynaložila celkem 2,8 miliardy korun. Což ovšem zahrnuje jen terapii samotné hypertenze, nikoliv všech souvisejících chorob a komplikací, které způsobuje.

A opět non-adherence

Léčbu hypertenze, opět podobně jako další chronická onemocnění, která nebolí, velmi komplikuje tzv. non-adherence. Stagnaci v terapii v důsledku možné nespolupráce pacienta před časem testoval i tým doc. MUDr. Jiřího Cerala z I. interní kardiologické kliniky LF a FN v Hradci Králové.  „Bylo nám podezřelé, že když pacientovi přidáváme další antihypertenziva, léčba nijak neovlivní tlak krve. Také často chybí další biologické efekty léků, tedy navzdory terapii beta-blokátory nedochází k poklesu tepové frekvence a přes užívání statinů stoupá hladina triglyceridů a LDL,“ uvedl doc. Ceral.

Ve snaze ověřit si hypotézu lékaři z I. interní kardiologické kliniky v Hradci Králové osobně testovali reakce pacientů na léky. Vybraní „rezistentní“ hypertonici se dostavili ráno na lačno bez užití léků, lékaři jim antihypertenziva kontrolovaně podávali a opakovaně měřili krevní tlak před léčbou, dvě a tři hodiny po užití léků. Skupina doc. Cerala takto testovala 31 pacientů s TK ≥ 160/100 mmHg, kteří měli v průměru užívat 5,4 antihypertenziva. Výsledek testování byl jednoznačný. Celkem 19, tedy 61 % hypertoniků dosáhlo v důsledku testování cílového systolického TK < 140 mmHg, a to vůbec poprvé během léčby. Všechny non-adherentní pacienty ovšem test neodhalil s ohledem na to, že plný účinek antihypertenziv nastupuje týdny. Testování bylo později prováděno i pomocí biochemických rozborů krve.

Obdobná data přinesla také studie v rámci American College of Cardiology Foundation v Texasu ve Spojených státech z roku 2014. Výsledky ukázaly, že 54 % hypertoniků nereagujících na léčbu bylo non-adherentních.