Trend moderní onkologie udávají inovativní léky v podobě cílené léčby či imunoterapie. Navzdory tomu se většina pacientů, kteří se potýkají se zhoubným nádorem, podrobí také terapii cytostatiky. A to přesto, že jde o „starodávnou metodu“, jejíž boom nastal v 70. a v 80. letech minulého století. Mechanizmus chemoterapie, která je schopna zlikvidovat všechny rychle se dělící buňky, totiž medicína potřebuje. Byť v řadě případů jen v kombinaci s moderní, zejména cílenou léčbou. Otázkou tedy v současnosti není jestli, ale kolik a kdy, tedy dávkování a intervaly mezi podáváním cytostatik, které by měly být nastaveny tak, aby se nádor ještě nestihl z toxického působení léčby vzpamatovat, nicméně aby se to podařilo zdravým tkáním.

Je vůbec reálné, že se moderní onkologie někdy obejde bez cytostatik? Podle doc. MUDr. Tesařové, CSc. z Onkologické kliniky 1. LF UK a VFN v Prazenikoliv tehdy, dokud bude pokračovat trend léčit pacienty cílenou léčbou. Poslední studie ovšem naznačují i jiné varianty budoucí léčby. Jednou z nich je imunoterapie aplikovaná přímo do tumoru. „Tím by se přímo v nádoru rozpoutaly imunologické mechanizmy, které by zlikvidovaly nejen primární nádor, ale i jeho metastázy a dokonce by zajistily takzvanou paměťovou imunitu, to znamená, že by pacient už tím nádorem nemohl onemocnět,“ uvedla doc. Tesařová. Druhá cesta výzkumu, kterou se se vědci vydávají, je následující: „Hlavní vlastnost, která činí zhoubný nádor zhoubným, totiž tendence k metastazování, by se nějakým způsobem zlikvidovala. Nádor by už nebyl schopný vysílat své buňky do vzdálených míst a z vlka by se stal beránek,“ popisuje doc. Tesařová s tím, že v takových případech by už chemoterapie nebyla nutná.

Pojišťovny podpůrnou preventivní léčbu hradí

Průběh současné cytostatické léčby se ovšem diametrálně změnil například proti situaci v 80. letech. Dříve terapii doprovázela řada nežádoucích účinků, především nevolnost a úporné zvracení. Chemoterapie totiž působí centrálně v mozku na tzv. centrum zvracení, které dráždí. To často pacienta zatěžovalo až na samou míru únosnosti a zároveň vedlo i ke zhoršení jeho celkového stavu kvůli ztrátě tekutin a minerálů, a tím i k nižší účinnosti protinádorové léčby. V posledních letech onkologové mohou pacientům nabídnout preventivní podpůrnou léčbu, která minimalizuje nepříjemné nežádoucí účinky tím, že znecitlivuje receptory odpovědné za nevolnost. Pojišťovny hradí antiemetické léky všem pacientům, kteří dostávají chemoterapii s vysokým rizikemnausey a zvracení.

Navzdory podpůrné léčbě se i dnes někteří pacienti nevolnostem vlivem chemoterapie nevyhnou. Větší tendenci k tomu obecně mají ženy, lidé nad 50 let, dále ti, kteří mají sklony ke zvracení, úzkostní pacienti a abstinenti. Jejich vznik do značné míry vyvolává také negativní očekávání léčby, což se stalo i u 48leté Jiřiny, která se od loňského května léčí s karcinomem prsu. Po operaci na ni čekalo osm cyklů chemoterapie, které zvládala velice špatně. V den podání cytostatické léčby jí bylo velmi zle, opakovaně zvracela a nevolnost trvala zhruba pět dnů. Pomohla až změna profylaktické terapie, díky níž se nevolnost minimalizovala na zcela únosnou mez.