Podle statistik to působí, že v České republice hepatitida typu C v podstatě neexistuje. Diagnostikována a léčena je totiž jen zhruba tisícovka pacientů. Ovšem podle reálných odhadů je infikováno virem hepatitidy C (HCV) zhruba 0,5 % Čechů, tedy přibližně 50 000 osob. Lékaři je ale nedokáží identifikovat. „Zrádnost hepatitidy typu C je v tom, že se dlouho neprojevuje, a přesto postupně progreduje do jaterní cirhózy, nebo do primární rakoviny jater, když už jsou příznaky obecné jako při selhání jater z jiného důvodu, třeba alkoholického,“ uvedl prof. MUDr. Petr Husa, CSc. z Kliniky infekčních chorob LF MU a FN Brno.  Cirhóza jater v důsledku HCV, která je někdy doprovázena jaterním karcinomem, vzniká velice dlouho, obvykle déle než 30 let. Do té doby jsou symptomy nemoci velmi nespecifické, jde o únavu, poruchy psychické a fyzické výkonnosti, bolesti kloubů a jen asi 15 % nemocných zežloutne.

Hepatitidu C lze v současnosti zcela vyléčit, úspěšnost terapie je více než 95%. Pacienti užívají 8 – 12 týdnů přímo působící antivirotika, po kterých ustupuje jaterní fibróza, jež v jaterní tkáni vzniká v důsledku zánětu. Nicméně jak už bylo popsáno, léčí se jen zlomek nemocných. Odborníci totiž nedokáží pacienty efektivně vyhledat.

Jak oslovit obecnou populaci?

Pokud jde o zdroj nákazy, nemocné lze v podstatě rozdělit do dvou skupin. Do té první patří narkomani, kteří si chorobu přenáší sdílením jehel a stříkaček a ostatních instrumentů. O hepatitidě C se ostatně říká, že jde o nemoc narkomanů. Jenže to tak není. Existuje

totiž početná skupina osob, obvykle ve věku 50+, které se nakazily zcela jinak. „Onemocněním ohroženou skupinu osob například představují lidé, kterým byla před rokem 1992 podána krevní transfuze. V roce 1992 začali být dárci krve testováni na možnou infekci HCV, riziko přenosu poté významně kleslo. Rizikovou skupinu představují například i lidé, kteří v minulosti podstoupili závažnější lékařský zákrok, při němž byly opakovaně užívané nástroje,“ uvedl prof. MUDr. Petr Urbánek, CSc., vedoucí oddělení gastroenterologie, hepatologie a metabolismu ÚVN a VFN Praha. Statistiky těchto osob ovšem neexistují.

Nemoc nelze odhalit jinak než testováním přítomnosti protilátek anti-HCV v krvi. Česká hepatologická společnost (ČHS ČLS JEP) se v souvislosti s možným screeningem rizikových skupin obrací na své kolegy z jiných lékařských odborností, konkrétně například na revmatology, nefrology či hematology. Ovšem tápe, pokud jde o identifikaci ostatních nemocných.  „V našich očích je nejrizikovější skupinou, kde je screening uplatňován opravdu nedostatečně, běžná populace. Pokud tito  pacienti neřeknou, že byli v minulosti exponováni nějakému rizikovému faktoru přenosu, tak medicína jako taková nemá šanci je jiným než cíleným vyšetřením protilátek proti viru hepatitidy C odhalit,“ konstatoval prof. Urbánek.