V loňském roce lékaři transplantovali v České republice rekordní počet orgánů, celkem 895. Je to o 53 více než v roce 2017. Také počet zemřelých dárců byl výjimečný, celkem 282 osob poskytlo po své smrti nemocným svá srdce, ledviny, játra a další orgány. Již tradičně byly nejčastěji transplantované ledviny, konkrétně v 508 případech. Dalším v pořadí byla játra, která chirurgové voperovali 216 pacientům.

Tato čísla ovšem stále nestačí uspokojit všechny nemocné, kteří jsou zařazeni na čekacích listinách Koordinačního střediska transplantací. Čekatelů je téměř osm stovek, opět nejvíce z nich, 520, čeká na ledviny. Navíc navzdory současnému růstu lze do budoucna  očekávat vlivem vývoje medicíny stagnaci či pokles počtu dárců, podobně jako se to děje v okolních evropských státech. Co s tím?

Alespoň částečně by mohla pomoci novela transplantačního zákona. Jejím cílem je usnadnit odběr orgánů cizincům, kteří zemřou na našem území. „Aktuálně to nefunguje zcela optimálně, protože pokud cizinec zemře v České republice, je nutné získávat souhlas přes zastupitelské úřady. Vzhledem k tomu, že jde o čas, často přicházíme o celou řadu vhodných dárců a orgánů,“ konstatoval ministr zdravotnictví Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch (ANO). Novela, kterou již odsouhlasila sněmovna a nyní se čeká na její projednání v senátu, navrhuje, že by do budoucna stačil pouze souhlas s darováním orgánů od osoby blízké zemřelého. Ministr odhaduje, že ročně by tím české zdravotnictví mohlo získat až stovku orgánů od zhruba 15 osob.

Legislativní úprava dárcovství orgánů


Zdroj IKEM

V České republice je právně zakotven předpokládaný souhlas s darováním orgánů po smrti s tím, že každý má možnost vyjádřit svůj nesouhlas. Tento nesouhlas lze evidovat v tzv. Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným darováním tkání a orgánů. Pokud nebylo prokázáno, že zemřelý vyslovil za svého života prokazatelně nesouhlas s posmrtným odběrem, platí, že s odběrem souhlasí.

Živé dárcovství, dárci s nebijícím srdcem

Ani to však situaci nezachrání. Řešením by mohly být spíše nové techniky odběru orgánů. „Jde o živé dárcovství, kdy například příbuzný může darovat párový orgán nebo část orgánů. Pak je tu nový trend, dárci s nebijícím srdcem, což je poměrně komplikovaná varianta, která se ale například ve Velké Británii velice rozvíjí,“ popsal prof. MUDr. Miloš Adamec, CSc., ředitel Koordinačního střediska transplantací. Orgány se v České republice standardně odebírají od dárců po mozkové smrti, kterým ještě nějakou chvíli fungují orgány. U dárců s nebijícím srdcem lékaři bojují o čas o to více, protože odebíraný orgán je ihned bez protékající krve a kyslíku. Tuto dobu je nutné zkrátit na několik málo desítek minut, aby tkáň příslušeného orgánu nebyla poškozena. 

Další variantou, jak nedávno naznačili kardiochirurgové z IKEM, jsou umělá srdce. „Jednou z posledních limitací, která brání tomu, abychom u řady pacientů mohli hovořit o ekvivalentu k transplantaci srdce, je bezdrátový přenos energie,“ uvedl pro Terapii.tv na konci ledna přednosta Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM prof. MUDr. Ivan Netuka, Ph.D. „Nemohu ani naznačovat, nicméně v zásadě jsme se už prakticky přiblížili ke klinickému použití.  Samozřejmě nás čeká ještě řada úskalí, ale když se vyjadřuji ve smyslu, že se to blíží, myslím to skutečně velmi vážně,“ dodal.

U dalších orgánů je tento typ řešení ovšem stále velmi daleko. „Ještě nejsou ani první známky, že bychom někdy mohli vložit do těla umělá játra,“ konstatoval prof. Adamec.