Jednak pokud by přijetím dalšího pacienta došlo k překročení únosného pracovního zatížení (tím se rozumí snížení úrovně kvality a bezpečnosti služeb poskytovaných stávajícím pacientům) či pokud přijetí neumožňují provozní důvody, personální zabezpečení, technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení. Dále je poskytovatel oprávněn odmítnout přijmout pacienta do péče, jestliže vzdálenost místa pobytu pacienta neumožňuje výkon návštěvní služby. To platí jen u služeb všeobecného praktického lékařství a praktického lékařství pro děti a dorost. A konečně je k tomu oprávněn, jestliže pacient není pojištěncem zdravotní pojišťovny, s níž má poskytovatel uzavřenu smlouvu podle zákona č. 48/1997 Sb. (s výjimkou pojištěnců z jiných států Evropské unie, EHP, Švýcarska aj.).

Ukončení péče o pacienta je pak rovněž možné ve více případech: když a) poskytovatel předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele, b) pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb, c) pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb, d) pacient závažně omezuje práva ostatních pacientů či úmyslně a soustavně nedodržuje léčebný postup apod.,e) pacient neposkytuje součinnost k poskytování zdravotních služeb, přičemž toto jednání pacienta nesouvisí s jeho zdravotním stavem. Ukončením péče však nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta.

Uvedená práva pak poskytovatel nemá, jde-li o poskytnutí neodkladné péče, porod, zdravotní služby nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví, krizové situace a další. Další důvody pro odmítnutí poskytnutí péče pak upravuje i ustanovení§ 50 zákona č. 372/2011 Sb. (např. právo výhrady svědomí aj.).

 

Mgr. Markéta Kolářová Dvořáková,

advokátka,

Advokátní kancelář Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři