V návaznosti na předchozí články z oboru medicínského práva se tentokrát budeme zabývat nárokem poškozeného na náhradu ztráty na výdělku v období výpadku příjmu, který byl způsoben pracovní neschopností. Tento nárok má reparační povahu – škůdce je povinen nahrazovat rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem újmy a po jejím vzniku. Přiblížíme si, jaké jsou jednotlivé části tohoto nároku a způsob určení jeho výše a doby výplaty.

Zákonnou úpravu, která je směrodatná, lze nalézt v § 2962–2968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (OZ). Nejdříve si musíme definovat časové období, za které budeme žádat náhradu. Tato volba se následně odrazí v právní kvalifikaci a závisí na ní také výše plnění ze strany škůdce a její výpočet. Stěžejními ustanoveními zákona, jimiž se řídíme, jsou § 2962 a § 2963 OZ. Ty náhradu za ztrátu na výdělku rozlišují podle kritéria trvání dočasné pracovní neschopnosti poškozeného (DPN). Časovým mezníkem pro toto rozlišení je přitom okamžik skončení DPN. Důležitá je také definice pracovní neschopnosti. Najdeme ji v § 55 zákona č. 187/20016 Sb., o nemocenském pojištění (ZNemPoj), kde se uvádí, že pracovní neschopnost je stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné v tomto zákoně uvedené důvody neumožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, a trvá-li porucha zdraví déle než 180 kalendářních dní, i jinou než dosavadní pojištěnou činnost. O nařízení pracovní neschopnosti rozhoduje ošetřující lékař, jak stojí v § 55 odst. 3, a ošetřující lékař také následně rozhoduje o jejím ukončení, jak uvádí § 59 ZNemPoj.

 

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti

Jak postupovat v případě uplatňování nároku za dobu trvání DPN? V tomto případě je účelem zajistit poškozenému kompenzaci ušlého příjmu jakožto důsledku újmy na zdraví, na což pamatuje § 2962 OZ. V prvém odstavci zmíněného ustanovení se píše:

„Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.“

Pojmem „ztráta na výdělku“ se zde rozumí ztráta na jakémkoli příjmu (mzda, plat, příjmy z podnikání). Samotný nárok na kompenzaci vzniká prohlášením DPN poškozeného a trvá až do skončení DPN dle § 59 ZNemPoj.

Výše náhrady je v zákoně definována jako rozdíl mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a plněním, které bylo poškozenému vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu (náhrada mzdy, nemocenská a další). Průměrný výdělek není v OZ definován, je proto nutné se po jeho definici poohlédnout v jiném předpise. Pokud se jedná o příjem ze závislé činnosti, průměrný výdělek určíme dle § 352 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (ZP). Ustanovení § 352 ZP stanovuje, že průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, a to zpravidla za poslední kalendářní čtvrtletí. Toto ustanovení však definuje pouze příjem ze závislé činnosti zaměstnance, nicméně neuplatní se v případě příjmu ze samostatné činnosti, typicky v případě příjmu osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Pro definici průměrného výdělku u OSVČ lze dle názoru autorů použít znění § 2 odst. 2 zrušeného nařízení vlády č. 25/1995 Sb., které stanoví, že nelze-li zjistit průměrný výdělek dle zvláštního zákona pro pracovněprávní účely, je nutné vycházet z okolností daného případu, a to zejména z daňového přiznání. Průměrný výdělek se tedy pro OSVČ stanoví podle skutečných příjmů a výdajů, nicméně nejedná se o jediné hledisko. Je třeba dále taktéž zohlednit nasmlouvané zakázky, které neproběhly či musely být zajištěny jinou osobou.

Pro určení výše náhrady tedy již máme definován okamžik vzniku a zániku nároku, výši průměrného výdělku a zbývá nám definovat peněžité částky, které obdržel poškozený v důsledku nemoci či úrazu na základě jiného právního předpisu. Těmito částkami se rozumí nemocenské dávky na základě ZNemPoj. Je však třeba mít napaměti, že dávky nemocenské se vyplácejí dle § 26 odst. 1 ZNemPoj od 15. dne trvání DPN. Před vyplácením nemocenské poskytuje náhradu mzdy od 4. dne DPN zaměstnavatel. Tuto náhradu ze strany zaměstnavatele je taktéž nutno započíst pro správné zjištění výše důchodu.

Po správném určení výše je třeba zvolit taktéž způsob úhrady rozdílu. Zákon předpokládá plnění pomocí peněžitého důchodu, který spočívá v opakovaných plněních určité částky. Zákon však nevylučuje odlišná ujednání. Je tedy možné se odklonit od zákonné úpravy a stanovit i jednorázovou částku na základě dohody o narovnání či jednorázové odbytné dle § 2968 OZ. Strany zde tedy mají široké pole působnosti, co se týče způsobu úhrady.

 

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti

Na rozdíl od náhrady ztráty za dobu DPN se § 2963 OZ zaměřuje na období následující po skončení DPN. Tento dílčí nárok má zajistit poškozenému kompenzaci výpadku příjmu na základě postupného návratu do pracovního poměru po dokončení léčby. Ne vždy dochází k úplnému uzdravení poškozeného. V případě úplného uzdravení poškozeného je doba, po kterou je škůdce povinen kompenzovat ztrátu na výdělku, určitelná. V případě trvalých následků je však třeba ze strany škůdce brát v potaz i možnost doživotní renty.

Výše náhrady se vypočte jako rozdíl mezi průměrným výdělkem dosahovaným před tím, než došlo k jeho snížení v důsledku újmy na zdraví, a výdělkem dosahovaným po vyléčení a návratu do pracovního poměru. Průměrný výdělek se vypočítá obdobně jako v případě nároku dle § 2962 OZ. Opět je však nutné vést v patrnosti i případné další dávky poskytované na základě jiného právního předpisu. V tomto případě se bude jednat o dávky invalidního důchodu vyplácené dle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jehož výše se bude odvíjet od stupně invalidity. Dále je třeba ve výši náhrady zohlednit, zda na základě újmy na zdraví došlo taktéž ke zvýšení potřeb poškozeného. Pokud ano, budou nad rámec rozdílu ve výdělku hrazeny taktéž náklady spojené se zmíněnými zvýšenými potřebami. Vhodné je zmínit i situaci, kdy mezi výdělkem před a po újmě na zdraví sice není rozdíl, nicméně poškozený je nucen pro dosažení stejného výdělku vynakládat větší úsilí nebo zvýšenou námahu. V takovém případě bude škůdce povinen odčinit toto zvýšené úsilí peněžitou částkou dle § 2963 odst. 2 OZ, přičemž její výše bude předmětem úvahy soudu.

Odlišně od § 2962 OZ je v rámci druhého odstavce § 2963 OZ stanovena mimo jiné klauzule o valorizaci výdělku. Při stanovení důchodu je třeba započítat i budoucí valorizaci obdobným způsobem, jako je tomu u valorizace starobního důchodu. Dalším důsledkem újmy na zdraví může být zmaření dalšího profesního rozvoje poškozeného. Soud v daném případě bude při určení důchodu muset učinit pomocí své volné úvahy předpověď budoucího možného profesního postupu a zohlednit případný profesní rozvoj ve formě navýšení důchodu. U určitých profesí (učitel, úředník, voják) bude dle našeho názoru tento postup jednodušší, neboť tyto profese mají definované platové postupy na základě platových stupňů. U zaměstnanců či OSVČ bude situace složitější, neboť obecně neexistují předpoklady a jistoty o jejich profesním postupu.