V rámci předepisování zdravotnických prostředků představuje poměrně složitou disciplínu preskripce prostředků pro vlhké hojení ran. Komplikovanost této procedury je způsobena hned dvěma faktory. Zákon o veřejném zdravotním pojištění umožňuje tzv. delegaci preskripce z ambulantního specialisty na praktického lékaře a současně stanoví povinnost schvalování revizním lékařem v případech, kdy léčba rány trvá déle než tři měsíce.
Cílem tohoto legislativního okénka je stručně popsat současnou praxi v podobě, která vychází ze stanovisek zdravotních pojišťoven (především VZP). Pokud jde o samotnou delegaci, zde je nejdůležitější, aby měl ve zdravotní dokumentaci pacienta o delegaci záznam jak delegující ambulantní specialista, tak praktický lékař, který delegaci přijímá. Důsledné dodržování tohoto postupu by mělo do značné míry eliminovat nežádoucí situaci, kdy dochází k duplicitní preskripci oběma lékaři.
Co se týče schvalování revizním lékařem, zde je situace ještě komplikovanější, neboť dle stanoviska VZP dochází k formálnímu schvalování revizním lékařem hned od počátku terapie, ovšem s tím, že v rámci prvních tří měsíců léčby je tento souhlas poskytován automaticky. Důvodem pro takový postup je snaha o přesnou časovou identifikaci počátku léčby konkrétní rány. Každá rána by měla být důkladně popsána (popř. i vyfotografována), aby ji bylo možné vždy odlišit od nově vzniklé rány.
Zdravotnické prostředky předepsané ambulantním specialistou a schválené revizním lékařem se danému lékaři nezapočítávají do jeho preskripčního limitu. Dle dalšího stanoviska VZP platí identický režim i pro zdravotnické prostředky určené pro vlhké hojení ran, které jsou automaticky schvalovány v rámci prvních tří měsíců léčby. Naopak u praktických lékařů je situace zcela opačná, neboť ani z úhradové vyhlášky, ani z úhradových dodatků pro ně nevyplývá stejná výjimka, a tudíž praktikům se zdravotnické prostředky schválené revizním lékařem do limitu započítávají.