JAMA: Chystejme se včas na pandemii psychických poruch

Pandemie COVID-19 s sebou přinesla v zájmu ochrany veřejného zdraví dosud bezprecedentní izolování lidí a sociální distancování, a to napříč celým světem, konstatují ve své recentní publikaci v Journal of American Medical Assiciation (JAMA) Sandro Galea ez al. Důsledkem je dosud nevídaná míra zastavení běžného fungování společnosti a zásadní změny vzorců chování jejích příslušníků.

I když tyto kroky jsou pravděpodobně pro zmírnění šíření COVID-19 nezbytné, podle autorů budou mít nepochybně důsledky pro duševní zdraví a osobní pohodu lidí, a to v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Následky mohou být tak vážné a masové, že autoři apelují na okamžitou akci ve smyslu prevence i přímé intervence.

Literatura o důsledcích epidemií na duševní zdraví je poměrně chudá a týká se spíše psychických následků samotné choroby (např. u matek dětí s vrozeným syndromem Zika) než důsledků izolace a sociálního distancování v průběhu epidemií. Na druhé straně velké katastrofy, ať už teroristického původu (např. útok na Světové obchodní centrum nebo hromadné střelby), přírodní (např. hurikány) nebo environmentální (např. po úniku ropy z havarované těžební plošiny Deepwater Horizon) byly vždy doprovázeny zdokumentovaným zvýšením výskytu deprese, posttraumatické stresové poruchy, užívání návykových látek, celé řady dalších duševních poruch a poruch chování, domácího násilí i týrání a zneužívání dětí.

Autoři připomínají, že například 5 % populace postižené hurikánem Ike v roce 2008 splňovalo měsíc po hurikánu diagnostická kritéria pro závažnou depresivní poruchu. Měsíc po útoku na newyorská „dvojčata“ vykazoval příznaky deprese každý desátý dospělý obyvatel New Yorku a každý čtvrtý přiznal, že začal nadměrně pít alkohol.

Při hongkongské epidemii SARS v r. 2003 byla popsána vyšší míra výskytu stresu, posttraumatické stresové poruchy a psychické úzkosti, a to jak u pacientů, tak u ošetřujících zdravotníků. Přestože literatura nemá k dispozici důkazy o účinnosti intervencí v rámci celé populace, autoři jsou přesvědčeni o tom, že je třeba na národních úrovních učinit tři základní kroky, které umožní připravit se na psychické následky pandemie COVID-19, resp. jim do značné míry předejít.

Za prvé minimalizovat dopady fyzické a sociální izolace. Pomoci může správné využívání digitálních technologií – obrazových a hlasových přenosů spíše než e-mailů a textových zpráv. On-line aktivity by měly probíhat pokud možno podle stejného harmonogramu jako předchozí běžný život, kdy byli lidé zvyklí se sdružovat v práci, v tělocvičnách, na koncertech apod. Dvojnásob to podle autorů platí pro děti a dospívající, aby „nevypadli“ z rytmu denních povinností střídaných individuálními zálibami a odpočinkem. Ne všichni však mají přístup k moderním komunikačním technologiím – pro ty je třeba vytvořit nové, dosud v takové míře nikde neužívané programy socializace.

Za druhé zdokonalit mechanismy včasného záchytu případů domácího násilí, jejich reportingu a intervence. Systémy sociálních služeb budou muset být podle autorů ve svých postupech mnohem kreativnější a aktivnější než dosud, aby byly připraveny čelit nárůstu případů.

Za třetí posílit na národních úrovních systémy péče o duševní zdraví. Zvláštní pozornost si podle autorů zasluhuje především raná péče, která musí být co nejdostupnější a která není ani tak finančně náročná jako léčba závažných případů duševních poruch. Zcela novým přístupem by mohla být edukace dobrovolníků schopných poskytnout první psychologickou pomoc, a také vzdělávání laických komunit schopných navzájem se sledovat a podporovat.

Autoři předpokládají v oblasti péče o duševní zdraví i prudký rozvoj telemedicíny umožňující např. zprostředkovat vzdálenou návštěvu psychologa či psychiatra ve virtuální ambulanci. Poskytovatelé zdravotních služeb budou muset také vypracovat inovovaný systém zajišťování, doplňování a výdeje léků, včetně psychiatrických.

Autoři uzavírají, že obtížné období pandemie COVID-19 a období následující po ní představuje i unikátní příležitost prohloubit dosud nedostatečné znalosti o tom, jak optimálně poskytovat psychologickou první pomoc a jak organizovat péči o duševní zdraví zaměřenou na prevenci. Kvůli boji s pandemií COVID-19 by odborníci ani politici neměli zapomínat na pandemii, která brzy přijde – na pandemii duševních nemocí a behaviorálních poruch –, a měli by včas začít činit kroky k jejímu zmírnění.

DOI: 10.1001/jamainternmed.2020.1562