Lancet: Pacienti s COVID-19 s rizikem žilního tromboembolismu vyžadují vyšší péči

Mnoho pacientů s COVID-19, zejména ti se závažným až kritickým průběhem onemocnění, má celou řadu potenciálních rizikových faktorů žilního tromboembolismus, včetně infekce, imobilizace, respiračního selhání, mechanické ventilace a použití centrálního žilního katétru. Skutečné riziko však nebylo dosud systematicky zkoumáno – přestože je známo, že obecně pacienti s pneumonií (způsobenou pneumokokovou nebo chřipkovou infekcí) mají prokázán vyšší výskyt žilního tromboembolismu.

Tao Wang et al. v recentním článku v Lancet Hematology analyzovali data shromážděná od 1099 pacientů s laboratorně potvrzeným COVID-19 z 31 čínských provincií. Riziko žilního tromboembolismu bylo hodnoceno při přijetí k hospitalizaci podle Padovského skóre, údaje od 73 pacientů byly vyloučeny z důvodu absence klinických informací, ze zbylých 1026 pacientů bylo 407 (40 %) považováno za vysoce rizikové (hodnota skóre 4 nebo více).

Zároveň bylo hodnoceno riziko krvácení těchto nemocných, které bylo definováno buď jako dva nebo více rizikových faktorů – věk 40 let a více, jaterní selhání (INR > 1,5), závažné selhání ledvin (glomerulární filtrace < 30 ml/min na m2), přijetí na jednotku intenzivní péče nebo na koronární jednotku, centrální žilní katétr, diagnostikované revmatické nebo aktivní onkologické onemocnění v anamnéze, mužské pohlaví) –, nebo jako přítomnost kteréhokoli ze tří rizik spojených bezprostředně s nebezpečím krvácivých příhod: aktivní gastroduodenální vřed, krvácení 3 měsíce před přijetím nebo počet krevních destiček nižší než 50 × 109/l.

Pacienti s vysokým rizikem žilního tromboembolismu ve sledovaném vzorku byli starší a častěji měli vysoké riziko krvácení, byli hospitalizováni na jednotce intenzivní péče, měli mechanickou plicní ventilaci a častěji v důsledku COVID-19 nebo přidružených komplikací umírali než pacienti s nízkým rizikem žilního tromboembolického onemocnění.

Laboratorní nálezy při přijetí navíc ukázaly, že více pacientů s vysokým rizikem žilního tromboembolismu mělo abnormální koncentrace aspartátaminotransferázy, alaninaminotransferázy a C-reaktivního proteinu,

Autoři zdůrazňují, že většině žilních tromboembolických příhod lze zabránit vhodnou profylaxí, zejména u vysoce rizikových pacientů. Avšak pouze deset (7 %) ze 140 pacientů, u nichž byla ve sledovaném vzorku k dispozici data o antikoagulační léčbě, tuto medikaci dostávalo i v průběhu hospitalizace pro COVID-19 (9 heparin a 1 rivaroxaban). To je nižší podíl, než který by odpovídal v daném vzorku celkovému podílu pacientů ve vysokém riziku žilního tromboembolismu. Profylaxe žilní nemoci tedy nebyla u pacientů s COVID-19 adekvátní.

Základním kamenem profylaxe jsou antikoagulancia – vzhledem k tomu, že ve sledované skupině bylo i 11 % nemocných s rizikem žilního tromboembolismu a zároveň rizikem závažného krvácení, bylo by třeba během jejich hospitalizace pro COVID-19 upravovat dávku antikoagulační léčby s přidáním mechanické komprese (elastické kompresní punčochy nebo přerušovaná pneumatická komprese).

U pacientů s COVID-19 se může rychle vyvinout závažné nebo kritické onemocnění, které způsobuje řadu komplikací, jako je selhání ledvin, respirační selhání nebo dysfunkce jater, což může ovlivnit jak vznik žilního tromboembolismu, tak krvácení. Proto je podle autorů nezbytné u hospitalizovaných s COVID-19 pravidelné hodnocení rizik. Také proto, že ve sledované skupině pacientů měli ti s vysokým rizikem žilního tromboembolismu horší výsledky léčby COVID-19 než pacienti s nízkým rizikem. Podle autorů publikace to naznačuje potřebu vyššího sledování a pozornosti během hospitalizace u daných pacientů.

DOI: 10.1016/S2352-3026(20)30109-5