Prevalence srdečního selhání se zvyšuje s věkem – od 1 % do 55 let až po více než 10 % u lidí ve věku 70 a více let. V rozvinutých zemích jsou nejčastějšími příčinami srdečního selhání ischemická choroba srdeční a vysoký krevní tlak.
Pacienti se srdečním selháním mají špatnou prognózu a výrazně se jim snižuje kvalita života. Po diagnóze jsou hospitalizováni v průměru jednou ročně a více než polovina z nich do pěti let umírá.
Nová doporučení v kapitole věnované diagnostice nově vzniklého srdečního selhání uvádějí, že při podezření by mělo být základem vyšetření hladin natriuretických peptidů. Pokud jsou normální, může být pacient ujištěn, že srdeční selhání je u něj velmi nepravděpodobné. Pokud jsou vysoké, mělo by následovat echokardiografické vyšetření.
Všichni pacienti se srdečním selháním jsou obvykle léčeni diuretiky, aby se snížila dušnost a otoky. Pro srdeční selhání se sníženou ejekční frakcí existuje řada léčebných postupů, které zlepšují přežití, jmenovitě inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin (ACEi), inhibitory angiotenzinového receptoru a neprilysinu (ARNI), betablokátory a antagonisté mineralokortikoidních receptorů (MRA).
V nových doporučeních přibyla pro pacienty se srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí navíc nová třída léků – inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru-2 (SGLT2) označované také jako glifloziny. Jak dapagliflozin, tak empagliflozin prokázaly schopnost snížit riziko kardiovaskulární smrti anebo hospitalizace kvůli srdečnímu selhání, pokud jsou přidány ke standardní léčbě. Někteří pacienti se srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí mohou také profitovat ze zařízení pro srdeční resynchronizační terapii, jako jsou defibrilátory a kardiostimulátory.
Nově vydaná doporučení zároveň konstatují, že pro srdeční selhání se zachovanou ejekční frakcí dosud naopak neexistuje žádná možnost léčby, která by prokázala vliv na snížení mortality a morbidity pacientů.
„Naprostá většina terapeutických postupů, které zlepšují přežití a snižují potřebu hospitalizací, má také příznivé účinky na kvalitu života a úlevu od symptomů,“ uvedla předsedkyně pracovní skupiny pro tvorbu uvedených doporučení prof. Theresa McDonaghová z King's College Hospital, Londýn, Velká Británie, a dodala: „Doporučujeme také některé intervence, které nemají vliv na přežití, ale zlepšují kvalitu života a symptomy, například cvičení a kardiorehabilitace, jež by měly být pacientům s chronickým srdečním selháním nabízeny.“ Pacientům s těžším onemocněním nebo komorbiditami a také pro starší a křehké pacienty by měly být dostupné komplexní cvičební programy vedené fyzioterapeuty.
V nových doporučeních se dále uvádí, že všichni pacienti by měli mít přístup k multidisciplinárnímu managementu srdečního selhání, jenž je spojen s kvalitnější péčí a lepšími výsledky. Kromě toho by pacienti se srdečním selháním měli být povzbuzováni k aktivní spoluúčasti při zvládání svého onemocnění. To v sobě mj. zahrnuje osvojení si zdravých návyků, jako je fyzická aktivita, vyhýbání se nadměrnému příjmu soli, udržování zdravé tělesné hmotnosti, vyhýbání se nadměrné konzumaci alkoholu a zanechání kouření. Doporučuje se také vyhnout se pití velkého množství tekutin, naučit se včas rozpoznat problémy se spánkem, sledovat změny symptomů a vědět, kdy kontaktovat zdravotnické zařízení.
Pacienti se srdečním selháním mají zvýšené riziko infekcí, které mohou zhoršit příznaky a být vyvolávajícím faktorem akutního srdečního selhání. V doporučeních se výslovně uvádí, že u pacientů se srdečním selháním by mělo být vždy zváženo očkování proti chřipce, pneumokokům a covid-19.
Klíčová je také včasná a důsledná léčba vysokého krevního tlaku, diabetu a onemocnění koronárních tepen, která může rozvoji srdečního selhání zabránit. Stejně tak je třeba dostatečně léčit všechny komorbidity, jako jsou fibrilace síní, chronické onemocnění ledvin či nedostatek železa, které mohou mít na klinický průběh srdečního selhání zásadní dopad.
Redakce kongresového zpravodajství