Výsledky klinické studie fáze 3 POLARIX prezentované loni v prosinci na výročním zasedání Americké hematologické společnosti (ASH) přednesl v Praze prof. Marek Trněný.

Připomněl, že v léčbě nově diagnostikovaného difuzního velkobuněčného B-lymfomu (DLBLC) je již téměř dvě desetiletí režim R-CHOP (rituximab, cyklofosfamid, doxorubicin, vinkristin a prednizon). Kolem 40 % pacientů však stále zůstává bez možnosti vyléčení.

Polatuzumab vedotin je konjugát protilátka-lék cílený proti CD79b-pozitivním B buňkám. Protilátka se váže na antigen CD79b, který je přítomen na povrchu normálních B lymfocytů a většiny buněk velkobuněčného B-lymfomu. Komplex antigen-protilátka-léčivo je internalizován do nitra buňky, kde je buněčnými enzymy z komplexu uvolněno cytostatikum označované zkratkou MMAE. Dokud je vázáno na protilátku, je neúčinné, polatuzumab vedotin tedy působí pouze na buňky s přítomným povrchovým antigenem CD79b.

Již v r. 2019 prokázala studie fáze Ib/II aktivitu a bezpečnost polatuzumabu vedotinu v kombinaci s rituximabem, cyklofosfamidem, doxorubicinem a prednizonem (pola-R-CHP) v první linii léčby DLBLC.

Recentně prezentovaná dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná mezinárodní klinická studie fáze 3 POLARIX srovnávala pola-R-CHP s R-CHOP u dosud neléčených pacientů s DLBCL. Primárním cílem bylo přežití bez progrese onemocnění (PFS) hodnocené zkoušejícím, k sekundárním cílům patřily přežívání bez sledované události (EFS), rovněž podle hodnocení zkoušejícího, míra dosažení kompletní remise (CR) na konci léčby hodnocená nezávisle pomocí PET-CT, přežití bez nemoci (DFS), celkové přežití (OS) a bezpečnost.

Zařazeno bylo 879 dosud neléčených pacientů s DLBLC randomizovaných k pola-R-CHP (n = 440), nebo R-CHOP (n = 439). Medián věku účastníků byl 65 let, většina (62 %) měla onemocnění charakterizované hodnotou mezinárodního prognostického indexu (IPI) 3–5, medián doby sledování dosáhl 28,2 měsíce.

Podávání pola-R-CHP statisticky významně prokázalo superioritu oproti R-CHOP v prodloužení PFS (snížení relativního rizika progrese, relapsu nebo smrti o 27 %; p < 0,02). Míra dosažení 2letého PFS činila 76,7 vs. 70,2 %. V ukazateli EFS byl pola-R-CHP rovněž lepší než R-CHOP (snížení relativního rizika o 25 %; p = 0,02).

Na konci léčby sice nebyl signifikantní rozdíl v míře dosažení CR (78 vs. 74 %; p = 0,16), DFS však ukazuje na delší trvání odpovědi s pola-R-CHP oproti R-CHOP (snížení relativního rizika o 30 %). Celkové přežití bylo v obou ramenech srovnatelné (poměr rizik HR 0,94; p = 0,75).

Podobné byly i bezpečnostní profily obou léčebných režimů. Nežádoucí účinky stupně 3–4 se vyskytly u 57,7 vs. 57,5 % účastníků studie, závažné nežádoucí účinky u 34 vs. 30,6 %, nežádoucí účinky stupně 5 u 3 vs. 2,3 % a nežádoucí účinky vedoucí ke snížení dávky u 9,2 vs. 13 %.

(Připraveno s využitím www.phd.cz/pdf/21_0087_Prazsky_hematologicky_den_e-verze-2.pdf)

 

Redakce kongresového zpravodajství