Přechod z intravenózně podávaného infliximabu na nedávno schválenou biosimilární subkutánní formu CT-P13 slibuje mj. snížení nákladů na léčbu či zvýšení komfortu pacientů s imunitně podmíněnými zánětlivými onemocněními. Na základě farmakokinetických studií je známo, že subkutánní podávání navozuje vyšší a stabilnější plazmatické koncentrace infliximabu, a tím by mělo snižovat i tvorbu protilátek proti léku. Prospektivní údaje o farmakokinetice a imunogenicitě jsou však zatím omezené.

Cílem portugalské monocentrické kohortové studie bylo porovnat symptomatickou a analytickou účinnost a snášenlivost subkutánního infliximabu a ověřit, zda je s touto formou podávání dosahováno vyšších plazmatických koncentrací léku i v klinické praxi.

Zařazeni byli pacienti s Crohnovou nemocí nebo ulcerózní kolitidou starší 18 let, klinicky stabilizovaní na udržovací léčbě intravenózním infliximabem (5 mg/kg každých 7–8 týdnů) trvající déle než 6 měsíců. Byli převedeni na podávání subkutánního infliximabu 120 mg každé 2 týdny. Klinické a analytické hodnocení bylo provedeno při zařazení (0. týden) a poté v 2., 8. a 16. týdnu po zahájení léčby, kdy byly měřeny plazmatické koncentrace infliximabu a protilátky proti léku.

Celkem bylo zařazeno 36 pacientů (24 s Crohnovou nemocí a 12 s ulcerózní kolitidou), 50 % z nich konkomitantně užívalo azathioprin. Všichni si po celou dobu 16týdenního sledování udrželi vstupní klinickou remisi. Hodnoty C-reaktivního proteinu a fekálního kalprotektinu se rovněž udržovaly na přibližně stejných hodnotách v 0., 2., 8. a 16. týdnu. Medián plazmatické koncentrace infliximabu činil na konci intravenózního podávání v 0. týdnu 4,9 ± 3,2 µg/ml, se subkutánní formou ve 2. týdnu 9,7 ± 3,8 µg/ml, v 8. týdnu 20 ± 4,8 µg/ml a v 16. týdnu 19,76 ± 8 µg/ml. Rozdíl v plazmatických koncentracích mezi 0. a 2. týdnem a také mezi 2. a 8. týdnem byl statisticky významný.

Konkomitantní podávání azathioprinu mělo na vyšší plazmatickou koncentraci infliximabu signifikantní vliv na konci intravenózního podávání v 0. týdnu, ale nikoli během subkutánního podávání v 2., 8. ani 16. týdnu. U žádného pacienta se nevytvořily protilátky proti infliximabu a nebyly zaznamenány žádné závažné nežádoucí účinky.

Přechod z intravenózního infliximabu na jeho subkutánní formu nebyl provázen žádnými známkami ztráty odpovědi. Laboratorní markery byly podobné před switchem z jedné formy na druhou i po něm. Konkomitantně podávaný azathioprin měl vliv na vyšší plazmatické koncentrace infliximabu při intravenózním podávání, při subkutánním nebyl jeho vliv významný.

 

Redakce kongresového zpravodajství