Vakcíny mRNA SARS-CoV-2 Pfizer/Moderna vykazují vysokou účinnost v klinických studiích i v reálných datech. V Izraeli dostalo obě dávky vakcíny více než 90 % populace ≥ 60 let. Rizikové faktory selhání vakcíny po ukončení očkování jsou zatím nejasné.
Cílem studie prezentované v průběhu mezinárodního hepatologického kongresu EASL-ILC 2021 bylo posoudit dopad pokročilého chronického onemocnění jater na účinnost vakcíny mRNA SARS-CoV-2 Pfizer/Moderna, protože už v minulosti u jiných vakcín bylo u těchto pacientů hlášeno rychlejší vyvanutí navozené imunity.
Sledováno bylo 88 pacientů (průměrný věk 57,1 ± 12,2 roku, 51,1 % mužů) s průměrnými hladinami IgG protilátek proti spike proteinu (S IgG) po očkování 291,1 ± 124,7 AU/ml. S výjimkou jednoho případu (1,1 %) potvrzeného selhání vakcíny (S IgG < 12 AU/ml) dosáhlo všech zbylých 87 účastníků (98,9 %) odpovědi (hladiny S IgG ≥ 19 AU/ml). Hodnota S IgG 200 AU/ml byla považována za hranici mezi vynikajícími a dobrými odpověďmi na podání vakcíny.
Vynikající odpověď (S IgG ≥ 200 AU/ml) byla pozorována u 64/88 účastníků (72,7 %) (průměrný věk 55,3 ± 12,5 roku, 48,4 % mužů, průměrný titr protilátek S IgG 358 ± 60,6 AU/ml).
Dobrá odpověď (S IgG <2 00 AU/ml) byla pozorována u 23/88 účastníků (26,1 %) vyššího věku (průměr 62 ± 10,1 roku, 60,9 % mužů a průměrnými hladinami S IgG 117,4 ± 51,4 AU/ml .
Skupiny s vynikající i dobrou odpovědí měly podobné BMI i rozdělení podle pohlaví, významné však mezi nimi byly rozdíly v histologickém skóre NAS i CRN. Zjištěné průměrné skóre NAS bylo 3,6 ± 1,9 u vynikajících respondérů ve srovnání s 2,9 ± 1,2 u dobrých respondérů (p = 0,045), což je odvozeno hlavně od významných změn steatózy 1,6 ± 0,9 vs. 1,2 ± 0,7, opakovaně (p = 0,02). Pokročilá fibróza korelovala se slabší odpovědí na vakcíny. V budoucích studiích by tedy měla být prozkoumána možnost podání třetí posilovací dávky uvedeným rizikovým pacientům.
Redakce kongresového zpravodajství